Amerika chystá past na celý svět a Kreml ví, že ho to zlikviduje: 500% clo na ruské zboží a 100% clo pro každého, kdo kupuje ruskou ropu

Poslední červencový týden roku 2026 se v americkém Senátu odehrál procedurální manévr, který může přepsat pravidla globálního obchodu s energiemi. Skupina senátorů vedená Lindseym Grahamem posunula kupředu návrh zákona, který zavádí dvě celní zbraně najednou: až 500% clo na přímý dovoz ruského zboží do Spojených států a až 100% clo na veškerý dovoz ze zemí, které patří mezi pět největších kupců ruské ropy, plynu nebo mezi pět největších zprostředkovatelů obcházení sankcí. Běžný americký tarif na průmyslové zboží přitom činí podle USTR v průměru dvě procenta. Pětsetprocentní sazba tedy neznamená zdražení. Znamená faktický zákaz.

Dvě sazby, dva cíle

Klíčové je pochopit, proč návrh obsahuje dvě odlišné sazby a na koho každá z nich dopadá.

Prvních 500 % míří přímo na Rusko. Jde o prohibitivní clo na jakýkoli ruský výrobek vstupující na americký trh. Objem přímého obchodu mezi USA a Ruskem je dnes už tak minimální, že tato sazba je spíš symbolickým hřebíkem do rakve zbylých obchodních vazeb.

Skutečná síla návrhu leží jinde, ve stoprocentním clu na dovoz ze třetích zemí. Tady už nejde o symboliku. Pokud země po třiceti dnech od účinnosti zákona stále nakupuje ruskou ropu nebo plyn a zároveň spadá do kategorie pěti největších odběratelů, americká celní správa může zdvojnásobit cenu veškerého jejího exportu směřujícího do Spojených států. Ne jen ropy. Ne jen energetických produktů. Všeho.

Podle informací senátních pomocníků citovaných Reuters by u ropy mezi zasažené země mohly spadnout Čína, Indie, Slovensko, Maďarsko a Ázerbájdžán. U plynu pak Čína, Francie, Japonsko, Maďarsko a Belgie. Tedy nejen geopolitičtí soupeři, ale i spojenci NATO a členské státy Evropské unie.

Proč to Kreml nemůže ignorovat

Moskva dnes financuje válku proti Ukrajině převážně z příjmů za ropu a plyn. Celá dosavadní architektura západních sankcí (cenový strop, zákazy pojištění, omezení lodní přepravy) narážela na jedno úzké hrdlo: třetí země, které ruskou ropu ochotně kupovaly dál, často s výraznou slevou, a tím udržovaly Kremlu tok peněz.

Nový návrh obrací logiku. Netrestá přímo Rusko za to, že prodává. Trestá kupce za to, že kupují. A trestá je tím nejcitlivějším nástrojem, jaký Washington má, přístupem na americký trh. Pro zemi jako Indie, jejíž export do USA roste meziročně o desítky procent, je stoprocentní clo na veškeré zboží existenční hrozba. Pro Čínu, která s Amerikou obchoduje za stovky miliard dolarů ročně, je to páka, kterou nelze přehlédnout.

Paradox je zabudovaný přímo v mechanismu: Rusko může fyzicky dál vyvážet ropu, pokud najde ochotné kupce. Jenže čím menší okruh bezpečných odběratelů zbude a čím vyšší sankční riziko ponesou, tím silnější vyjednávací pozici budou mít vůči Moskvě. Výsledek? Objem exportu může běžet dál, ale výnos z každého barelu klesá. A právě to je kanál, který Kreml nemůže ignorovat; ne proto, že by to veřejně přiznal, ale proto, že na něm stojí rozpočet jeho války.

Co zákon obsahuje kromě cel

Návrh nese oficiální název „Lindsey O. Graham Sanctioning Russia and Iran Act of 2026″, tedy míří i na Írán, což bylo součástí vyjednávání s Trumpovou administrativou. Vedle tarifních ustanovení obsahuje:

• Rozšíření sankcí na ruské banky, energetické projekty a takzvanou stínovou flotilu tankerů obcházejících cenový strop.
• Sankce na osoby a firmy zapojené do obcházení ropných sankcí, včetně poskytovatelů finanční infrastruktury.
• Plynovou výjimku pro země, které odebírají méně než 15 % celkového ruského exportu plynu a prokazatelně svou závislost snižují.
• Prezidentskou výjimku: hlava státu může clo pozastavit, pokud to vyžaduje národní zájem.

Právě prezidentská výjimka a plynová výjimka jsou pojistky, které dělají z návrhu spíš vyjednávací páku než automatický trest. Washington si ponechává prostor pro diplomacii. Ale samotná existence zákona mění vyjednávací dynamiku; i země, které dnes výjimku splňují, budou muset dokazovat, že ji splňují i zítra.

Kde je návrh teď a co musí projít

K 2. srpnu 2026 nejde o platný zákon. Senát zatím schválil dva procedurální kroky: 28. července hlasování o uzavření debaty poměrem 86:12 a 29. července postup k projednávání poměrem 84:12. Obojí proběhlo na legislativním „nosiči“ H.R. 5334, do nějž má být sankční text vložen.

Před podpisem prezidenta zbývá několik kroků:

• Senát musí schválit finální znění textu.
• Sněmovna reprezentantů musí návrh projednat a odhlasovat; přitom k 30. červenci nebyla ani v zasedání.
• Obě komory se musí shodnout na identickém znění.
• Teprve pak může zákon putovat na prezidentský stůl.

Při hladkém průchodu by hlavní tarifní ustanovení mohla začít platit zhruba třicet dnů po podpisu. Ale „hladký průchod“ v americkém Kongresu je spíš výjimka než pravidlo. Podpora 86 senátorů z obou stran nicméně naznačuje, že politická vůle je tentokrát neobvykle silná.

Co to znamená pro Česko a Evropu

Přímo na české firmy americké clo nedopadne, jde o sazby na dovoz do USA, ne do EU. Nepřímo ale ano. Maďarsko a Slovensko, dva nejbližší sousedé České republiky v dodavatelských řetězcích, figurují mezi potenciálně zasaženými zeměmi kvůli odběru ruské ropy. Případný spor uvnitř Unie o to, kdo smí a kdo nesmí dál kupovat ruské suroviny, by mohl rozvířit středoevropskou energetickou politiku způsobem, který se Prahy dotkne.

Návrh zákona zatím není hotový. Ale už teď funguje jako signál: Washington přestává trestat jen Rusko a začíná trestat ty, kdo ho drží nad vodou. Pro Kreml to není konec. Je to ale hrozba, kterou si nemůže dovolit podcenit, protože tentokrát nemíří na jeho tanky, ale na jeho peněženku.