Babiš kdysi Explosii státu vnutil jako strategický podnik. Teď ji chce prodat Francii, kde ho vyšetřují za praní peněz

V lednu 2002 zasedla česká vláda a na popud Bezpečnostní rady státu schválila usnesení č. 89. Explosia, pardubický výrobce výbušnin a trhavin a domov značky Semtex, se měla vyčlenit z tehdejšího Aliachemu a přejít pod stát. Důvod byl jednoznačný: pět měsíců po útocích z 11. září si Česko jako čerstvý aspirant na členství v NATO nemohlo dovolit, aby výrobu vojenského materiálu kontroloval soukromý vlastník bez přímého státního dohledu. Tím soukromým vlastníkem byla struktura kolem Andreje Babiše. O čtyřiadvacet let později tentýž Babiš, nyní jako premiér, navštívil areál v Pardubicích-Semtíně a oznámil, že stát zvažuje Explosii prodat. Hlavním kritériem má být cena.

Jak stát Explosii získal, a za kolik

Transakce z roku 2002 nebyla obyčejný nákup. Šlo o složitou restrukturalizační operaci: aktiva Explosie v hodnotě 1,23 miliardy korun a pasiva za 874 milionů korun, z toho 800 milionů tvořily úvěry u České konsolidační agentury, se vložila do nově vzniklé akciové společnosti. ČKA následně postoupila pohledávky státním Strojírnám Košíře za symbolickou jednu korunu a ty převzaly kontrolu nad Explosií. Bezpečnostní informační služba celou operaci sledovala v kontextu rizik kolem vojenského materiálu, ve své výroční zprávě za rok 2002 ji výslovně zmiňuje.

Důležitá nuance: už tehdy dobový materiál počítal s tím, že stát může Explosii později prodat strategickému partnerovi, ovšem jen při zachování podílu chránícího zájmy ČR vůči NATO a armádě. Stoprocentní státní vlastnictví nemělo být dogma. Mělo být pojistka.

Z bezpečnostní logiky do cenové

V květnu 2026 Babiš přerámoval celý příběh. Po návštěvě Explosie veřejně řekl, že o firmu má zájem „francouzská státní firma“, kontakt prý přišel přes prezidenta Emmanuela Macrona. Jméno zájemce nezaznělo. Podle zjištění Ekonomického deníku z důvěryhodných zdrojů na ministerstvu obrany padla při jednání suma 20 miliard korun a varianta takzvané zlaté akcie, která by státu ponechala strategický vliv. Vláda ale dosud nezveřejnila žádný mandát, tendr ani znalecké ocenění.

Srovnání s rokem 2002 je výmluvné: pokud by se neoficiálních 20 miliard potvrdilo, jde zhruba o šestnáctinásobek dobového ocenění vkládaných aktiv. Přesné porovnání ale kulhá, tehdejší transakce byla zároveň oddlužením, ne čistým tržním obchodem.

Podstatnější než čísla je posun argumentace. Tehdy: bezpečnost státu, NATO, kontrola výroby pro armádu. Dnes: extrémně vysoký výnos, peníze na obranné investice, cena jako jediné kritérium. Babiš sice připustil nutnost „zachování si nějaké pozice“ kvůli vztahu firmy k české armádě, ale bezpečnostní námitky odsunul do druhého plánu. Opozice a bezpečnostní komentátoři mluví o strategické chybě. Podle nás je skutečný problém ještě o vrstvu hlouběji: proč se z podniku, který EU i stát právě aktivně posilují, najednou stává položka na zpeněžení.

Firma, kterou Evropa právě posiluje

Explosia dnes není ta zadlužená chemička z přelomu tisíciletí. Je stoprocentně státní, certifikovaná jako dodavatel vojenského materiálu armádám NATO od roku 2007 a v březnu 2024 získala od Evropské komise grant z programu ASAP ve výši 10 milionů eur na rozšíření výroby modulů pro velkorážovou munici a bezdýmných prachů. Celkové investice do roku 2026 mají dosáhnout dvou miliard korun.

Strategická není jen Explosia sama. V červenci 2024 podepsala se společností Synthesia memorandum o hlubší spolupráci. Synthesia je klíčovým dodavatelem nitrocelulózy, tedy suroviny, bez které se výroba neobejde. Případný prodej by neřešil jen vlastnictví výrobce, ale i vztah k externímu dodavatelskému řetězci mimo přímou státní kontrolu.

Argument o strategičnosti dnes spíš zesílil, než oslabil. V roce 2002 byl spouštěčem teroristický útok a obecná obava. V roce 2026 je spouštěčem válka na Ukrajině a akutní evropský nedostatek muničních kapacit.

Francouzská stopa a její druhá rovina

Babiš s Macronem jednal 11. února 2026 v Paříži mimo jiné o obraně, investicích a ekonomické spolupráci. Že z těchto rozhovorů vzešel zájem francouzské státní firmy o Explosii, je zatím doloženo pouze Babišovým vlastním tvrzením.

Paralelně s tím ale běží jiný francouzský příběh. Národní finanční prokuratura (PNF) šetří podezření na praní špinavých peněz a daňový únik v souvislosti s Babišovým nákupem nemovitostí v Mougins na jihu Francie v roce 2009, kdy přes řetězec offshore společností proběhla transakce za zhruba 14 milionů eur. Vyšetřovatelé předali spis prokuratuře na začátku května 2026 a rozhodnutí, zda věc odloží, nebo zahájí stíhání, má padnout do konce roku. Původně PNF počítala s rozhodnutím na začátku roku 2026, termín se posunul.

Přímá vazba mezi vyšetřováním a nabídkou na koupi Explosie doložená není. Doložená je časová a politická kolize: český premiér jedná o prodeji strategického podniku firmě z téže země, jejíž finanční prokuratura u něj do konce roku rozhodne o dalším postupu. To samo o sobě stačí k tomu, aby transakce vyvolávala otázky.

Kdo může prodej zastavit

Formálně je cesta k prodeji kratší, než by se zdálo. Akcionářská práva u Explosie vykonává Ministerstvo průmyslu a obchodu, kam firmu v roce 2014 převedla právě Babišova vláda z Ministerstva financí, aby se předešlo střetu zájmů kvůli vazbě na tehdejší Babišovu Synthesii. Zákon o majetku státu ale říká, že s majetkovými účastmi v obchodních společnostech lze nakládat jen s předchozím souhlasem vlády jako celku. Samostatný souhlas parlamentu z dostupných podkladů nutný není.

Opozice tedy může transakci politicky komplikovat, interpelacemi, usneseními, mediálním tlakem, ale formální veto nemá. Skutečná brzda leží uvnitř koalice. Pokud se najde koaliční partner, který řekne ne, prodej se zastaví na vládě.

Explosia v roce 2002 přešla pod stát s příslibem, že bezpečnost bude mít přednost před cenou. V roce 2026 se pořadí obrátilo. Zda je to pragmatismus, nebo riziko, rozhodne vláda, ne trh.