Belgie oživila jednotku ze studené války. Kdysi chránila NATO před Sověty, teď dostane nejlepší zbraně proti Rusům

Dne 9. listopadu 2026 se v bruselské Královské vojenské akademii odehrál ceremoniál, který by ještě před pár lety nedával smysl. Belgie slavnostně obnovila 51. squadronu svého letectva, jednotku, která vznikla v roce 1959, po tři dekády střežila alianci proti sovětským bombardérům a v roce 1989 tiše zanikla v rozpočtových škrtech. Od té doby neměla Belgie jedinou vlastní pozemní protiletadlovou baterii. Ani jednu. Země, na jejímž území sídlí velitelství NATO i americká letecká základna Chièvres, spoléhala výhradně na stíhačky sdílené s Nizozemskem a na víru, že žádná hrozba ze vzduchu nepřijde. Ruská válka proti Ukrajině tu víru rozbila.

Od Nike Hercules ke konci éry

Příběh 51. squadrony začíná v roce 1959, kdy Belgie nasadila americké protiletadlové rakety Nike Hercules. Šlo o těžké zbraně studené války: dolet přes 140 kilometrů, schopnost zasahovat cíle ve výškách nad 30 000 metrů, teoreticky i možnost nést jadernou hlavici. Jejich úkolem bylo zastavit sovětské strategické bombardéry, které by v případě konfliktu mířily přes střední Evropu na západoevropská města a přístavy.

Belgická jednotka nebyla osamocená, stejné systémy provozovalo Nizozemsko i Západní Německo a dohromady tvořily pás protivzdušné obrany, který měl sovětskému letectvu zablokovat cestu na západ. Jenže v roce 1989 padla Berlínská zeď, s ní zmizela i bezprostřední hrozba a Belgie se rozhodla 51. squadronu rozpustit. Peníze šly jinam. Schopnost pozemní protivzdušné obrany zmizela úplně, ne na papíře, ale reálně. Žádná náhrada, žádná minimální kostra. Prostě nic.

Proč se Belgie probudila až teď

Odpověď je dvojí: válka na Ukrajině a tlak NATO. Belgická strategická vize obrany otevřeně přiznává, že země dnes nemá vlastní systémy pozemní protivzdušné a protiraketové obrany a že právě tuto schopnost po ní aliance požaduje. Není to abstraktní požadavek. Na belgickém území leží:

• Velitelství NATO v Bruselu
• SHAPE (Allied Command Operations) v Monsu
• Přístav Antverpy-Bruggy, klíčový logistický uzel pro přesun spojeneckých posil
• Letecké základny a tranzitní trasy pro americké a britské síly mířící na východní křídlo aliance

Ukrajina ukázala, že drony, střely s plochou dráhou letu a balistické rakety dokážou zasáhnout infrastrukturu stovky kilometrů za frontovou linií. Scénář, v němž by Rusko ohrozilo západoevropské přístavy nebo velitelská centra, už není sci-fi, je to plánovací předpoklad. A Belgie v tomto scénáři představovala díru v aliančním štítu.

Co přesně Belgie pořizuje

Program se jmenuje Blue Dome a jeho architektura stojí na dvou pilířích. Střední vrstvu obrany zajistí deset systémů NASAMS od norského Kongsbergu, síťově propojený komplex krátkého až středního dosahu, který využívá střely rodiny AMRAAM a AIM-9X. NASAMS je stavěný proti dronům, střelám s plochou dráhou letu, vrtulníkům i letounům. Kontrakt v hodnotě zhruba 25 miliard korun podepsala Belgie v září 2026 a akvizici vede přes Nizozemsko, které stejný systém už provozuje.

Blízkou vrstvu proti dronům a nízko letícím cílům pokryje dvacet systémů Skyranger 30 od německého Rheinmetallu, 30mm kanónové systémy určené primárně k ochraně kritické infrastruktury a stacionárních objektů. Dodávky mají začít od konce roku 2028.

Rozdíl oproti studenoválečným Nike Hercules je zásadní. Nike byla těžká raketa na velké výšky proti bombardérům, zbraň jednoho scénáře. NASAMS a Skyranger jsou modulární, mobilní a dělaný na celé spektrum dnešních hrozeb. Pokud Nike představovala kladivo na sovětské bombardéry, nová výbava je spíš síť na všechno, co dnes létá.

Kdy to bude fungovat, a co chybí

Reaktivace 51. squadrony je organizační fakt, ne hotová obrana. Podle belgických zdrojů začne reálná schopnost narůstat až od konce roku 2027, kdy dorazí první pronajatý NASAMS. Skyrangery přijdou o rok později. Domovská základna v Urselu se má budovat s horizontem do let 2032 až 2034. Plná operační způsobilost celého programu Blue Dome zatím nemá veřejně oznámené datum.

Navíc tu zůstává zásadní mezera: Blue Dome v první fázi neřeší vysokou vrstvu proti balistickým střelám. Tři baterie dlouhého dosahu má belgická vláda v plánu pořídit až od roku 2029. Dokud se tak nestane, bude belgická protivzdušná obrana pokrývat jen krátký a střední dosah, což je výrazný pokrok oproti nule, ale stále neúplná architektura.

Pro srovnání: Nizozemsko už provozuje NASAMS i systémy Patriot pro dlouhý dosah. Dánsko pořídilo NASAMS a šestnáct Skyrangerů pro brigádní obranu. Česká republika buduje vrstvenou protivzdušnou obranu kolem systému SPYDER a raket RBS-70 NG, přičemž 25. protiletadlový raketový pluk existuje nepřetržitě; na rozdíl od Belgie Česko nikdy neztratilo institucionální kostru pozemní PVO.

Co to znamená pro NATO

Belgický Blue Dome není revoluce v aliančním měřítku. Deset systémů NASAMS a dvacet Skyrangerů samo o sobě nezmění rovnováhu sil v Evropě. Ale zacelují díru přesně tam, kde to bolí nejvíc, nad politickým a logistickým srdcem aliance. Brusel, Mons, Antverpy. Místa, kudy by v případě krize proudily posily z Ameriky a Británie na východní křídlo.

Třicet sedm let bez jediné vlastní protiletadlové baterie v zemi, kde sídlí velitelství NATO. To je statistika, která by za studené války nikoho nenapadla. Teď ji Belgie napravuje, pomalu, ale s podepsanými kontrakty a jasným harmonogramem. První skutečný deštník nad Bruselem by měl fungovat na přelomu let 2027 a 2028. Do té doby zůstává belgické nebe chráněné tím, čím posledních 37 let: stíhačkami sousedů a důvěrou v odstrašení.