Běloruská „speciální vojenská operace“: Ukrajina na bojišti drží Rusy v pasti, ale novou frontu si nemůže dovolit

Nejde o plán dobýt Minsk ani o pozemní invazi přes severní hranici. Ukrajinský prezident ve svém vystoupení ze Slavutyče mluvil o „preventivních krocích“ a o „významných následcích“ pro běloruské vedení, pokud neustane podpora ruských dronových útoků. O den později, 20. června, přidal tvrdá čísla: čtyři reléové stanice v Homelské a Brestské oblasti, které podle Kyjeva pomáhají navádět útočné drony na ukrajinská města, a třináctinásobný nárůst dodávek benzinu z Běloruska do Ruska mezi lednem a květnem 2026. Lhůta ultimáta tak podle Ukrajinské pravdy míří přibližně k 26. červnu. Slovo „speciální vojenská operace“ v kontextu Běloruska proto neznamená kopii ruského vpádu z roku 2022, znamená omezený, cílený úder na uzly, které Kyjev označuje za přímou součást ruské válečné mašinérie. Jenže i omezený úder na území třetího státu může mít neomezené důsledky.

Jak Ukrajina drží Rusy v pasti

Abychom pochopili, proč si Zelenskyj vůbec troufá hrozit dalšímu státu, je třeba se podívat na to, co ukrajinská armáda dokázala na hlavním bojišti. Čísla z první poloviny roku 2026 ukazují strategii, která Rusko systematicky dusí zevnitř.

Zelenskyj 1. června uvedl, že ukrajinské síly od ledna do května zasáhly 15 ruských rafinérií a že téměř 40 % ruské primární rafinérské kapacity je mimo provoz. Podle jeho slov „prakticky neexistují bezpečné cesty“ pro okupační logistiku na jihu a východě. K tomu přidalo ukrajinské ministerstvo obrany 22. června další údaj: přes 800 tisíc ověřených dronových zásahů od začátku roku, z toho více než 181 tisíc jen v květnu. Drony dnes tvoří přes 90 % všech zasažených nepřátelských cílů.

Ukrajina tedy kompenzuje početní a materiálovou převahu Ruska masovým nasazením levnějších prostředků. Ničí palivo, muniční sklady, velitelská stanoviště a zásobovací trasy. Ruská armáda, která měla být druhou nejsilnější na světě, se na východní frontě posouvá tempem měřeným ve stovkách metrů, a za každý takový posun platí neúměrnou cenu v technice i lidech. To je ta past.

Proč si Kyjev novou frontu nemůže dovolit

Jenže past funguje oběma směry. Stejné zdroje, které dokládají ukrajinské úspěchy, odhalují i limity. Na jednání ukrajinské Stavky 1. června se řešilo posilování brigád, spravedlivější distribuce personálu, nedostatek 155mm dělostřeleckých granátů, chybějící pickupy pro mobilní jednotky a potřeba protibalistické protivzdušné obrany. Kyjev sám přiznává, že pozice jsou silné, ale vyžadují další posilování.

Současně Zelenskyj na severu země mluví o fortifikacích a ochraně černihivsko-kyjevské osy. Severní hranice s Běloruskem je dlouhá, terén je lesnatý a bažinatý, ale právě proto vyžaduje stálou pozornost; stačí si vzpomenout na únor 2022, kdy ruské kolony projely přes běloruské území směrem na Kyjev.

Otevřít další bojový směr by znamenalo přesunout rezervy, které východní brigády zoufale potřebují. Každý batalion poslaný na sever je batalion, který chybí u Pokrovsku nebo v Záporoží. A každá raketa vypálená na běloruskou reléovou stanici je raketa, která nezasáhne ruský muniční sklad v Belgorodské oblasti.

Reléové stanice: nová konstrukce, nebo starší problém?

Zelenskyj nehovoří o běloruských reléových stanicích poprvé. Už 18. února ukrajinská prezidentská kancelář při vyhlašování sankcí proti Lukašenkovi zmínila, že Bělorusko ve druhé polovině roku 2025 nasadilo systém reléových stanic pro řízení útočných dronů. Dne 23. března šel Zelenskyj ještě dál, tvrdil, že v Bělorusku byla instalována zvláštní zařízení podporující útoky šáhidů a že Ukrajina „příslušné antény zničila“. Zároveň varoval, že Rusko plánuje budovat další pozemní řídicí stanice.

Červnové ultimátum tedy není blesk z čistého nebe. Je to vyvrcholení čtyřměsíční eskalační linie, která postupně přecházela od diplomatických sankcí přes údajné kinetické zásahy až k veřejnému ultimátu s konkrétní lhůtou. Co ovšem stále chybí, jsou veřejně dostupné souřadnice, technické parametry stanic a nezávislá verifikace jejich existence. Kyjev tvrdí, že důkazy má. Svět je zatím neviděl.

Co se stane, když Ukrajina skutečně udeří

Tady začíná nejriskantnější část rovnice. Bělorusko není jen sousední stát, je to součást takzvaného Svazového státu s Ruskem. Podle zprávy Congressional Research Service pro americký Kongres sdílejí obě země protivzdušnou obranu, pravidelně společně cvičí a Minsk už Moskvě poskytl území, techniku i zázemí pro válku proti Ukrajině. Úder na běloruskou infrastrukturu by proto nebyl jen vojenskou akcí, byl by politickým překlasifikováním Běloruska z pasivního zázemí Ruska na legitimní cíl.

Lukašenko by v takovém scénáři mohl přivolat přímou ruskou vojenskou odpověď. Nemuselo by jít hned o velkou pozemní ofenzívu, spíše o raketovou, leteckou a zpravodajskou podporu, která by severní hranici proměnila v aktivní frontu. A to je přesně to, co si Ukrajina při současném stavu svých brigád, munice a protivzdušné obrany nemůže dovolit.

Existuje i diplomatické riziko. Západní partneři Ukrajinu podporují; Zelenskyj 20. června zmínil připravenost USA, Evropy i G7. Veřejně dohledatelný explicitní souhlas s úderem na běloruském území však v otevřených zdrojích chybí. Úzce vymezený zásah proti uzlu, který Kyjev doloží jako přímou podporu ruských útoků, by se obhajoval snáze než širší kampaň. Přesto by šlo o politicky citlivější krok než pokračování úderů na ruské rafinérie.

Ultimátum jako zbraň sama o sobě

Podle nás má Zelenského ultimátum smysl i tehdy, pokud k žádnému úderu nakonec nedojde. Samotná veřejná hrozba s konkrétní lhůtou a konkrétními cíli mění kalkulaci v Minsku. Lukašenko musí počítat s tím, že jeho infrastruktura může být zasažena, a že Západ to může tiše akceptovat, pokud Kyjev předloží důkazy o přímé podpoře ruských útoků. To je nátlak, který stojí nula raket.

Zároveň je to ale hra s ohněm. Pokud se omezený trestný zásah zvrhne v trvalý nový operační směr, Ukrajina bude bojovat na dvou a půl frontách s armádou, která stále řeší základní deficity. Lhůta ultimáta vyprší kolem 26. června. Do té doby se ukáže, zda Kyjev blafuje, nebo zda je připraven přehodit Bělorusko z role tichého spoluviníka do role otevřeného nepřítele, se vším, co to obnáší.