Bývalý poradce Zelenského nakreslil mapu Ukrajiny rozdělené na 3 části. Rusku by nechal doslova vše hodnotné

Nejde o oficiální mírový plán Kyjeva ani o dokument, který by koloval po vyjednávacích stolech ve Washingtonu či Bruselu. Je to krajní geopolitická diagnóza muže, který ještě před třemi lety vystupoval jako tvář ukrajinské strategické komunikace, a dnes figuruje na ukrajinském sankčním seznamu. Právě ten kontrast dělá z jeho slov víc než jen další komentář na Telegramu. Arestovyč totiž v jednom schématu spojuje územní ztrátu, ztrátu přístupu k moři i faktickou ztrátu politické subjektivity toho, co by z Ukrajiny zbylo.

Kdo je Arestovyč a proč ho Kyjev sankcionuje

Oleksij Arestovyč byl 1. prosince 2020 jmenován mimoštábním poradcem Kanceláře prezidenta Ukrajiny pro strategickou komunikaci v oblasti národní bezpečnosti a obrany. V prvních měsících plnohodnotné ruské invaze se stal jednou z nejsledovanějších tváří ukrajinského informačního prostoru: pravidelné streamy, miliony zhlédnutí, pověst člověka, který „mluví na rovinu“. Pak přišel rozchod. Arestovyč opustil prezidentský aparát, začal stále ostřeji kritizovat směřování země a v roce 2025 se ocitl na sankčním seznamu ukrajinského státu, s blokací aktiv a zákazem šíření jeho mediálního obsahu na území Ukrajiny.

Institucionální vliv dnes nemá žádný. Mediální dosah ale ano. Jeho telegramový kanál sledují stovky tisíc lidí a jeho výroky pravidelně přebírají jak ukrajinská, tak zahraniční média. Mluví sám za sebe, ale k obrovskému publiku.

Tři zóny: co přesně Arestovyč popisuje

Ve svém veřejném shrnutí na Telegramu Arestovyč nastínil scénář rozdělení Ukrajiny na tři odlišné celky:

• Ruská část – východní a jižní oblasti, které označuje za „země imperiálního osvojení“. Patří sem nejen Donbas, ale i širší jižní pás včetně černomořského pobřeží.
• Neutrální střed – teritorium zhruba odpovídající historické Hetmanščině. Podle sekundárních přepisů ho přirovnal k Bosně, tedy k slabému, vnitřně rozdělenému a externě hlídanému útvaru bez reálné suverenity.
• Západní Ukrajina – prostor pro „profesionální Ukrajince“, tedy ty, kteří chtějí pokračovat v národním projektu. Arestovyč přitom spekuluje, že sousední státy (Polsko, Slovensko, Maďarsko) by mohly hranice s touto zónou uzavřít.

Důležitá poznámka: ve veřejně dohledatelných zdrojích je zachycen především slovní popis tohoto schématu, nikoli samostatně publikovaná kartografická mapa. Jde o verbální scénář, ne o technický dokument.

Proč „vše hodnotné“ není nadsázka

Klíč k pochopení závažnosti tohoto schématu leží v ekonomice. Podle dat Národní banky Ukrajiny se před plnohodnotnou invazí zhruba tři čtvrtiny ukrajinského exportu přepravovaly po moři přes černomořské přístavy. Ztráta jižního pobřeží tedy neznamená jen čáru na mapě. Znamená ztrátu exportní logistiky, příjmů z obchodu, fiskální soběstačnosti.

Východ země k tomu přidává průmyslovou základnu: ocelárny, chemičky, energetickou infrastrukturu. Neutrální střed bez moře by se stal vnitrozemským útvarem závislým na pozemních koridorech přes EU, tedy na takzvaných solidárních trasách, které Evropská komise budovala jako nouzové řešení po ruské blokádě přístavů. Jenže nouzové řešení není totéž co fungující ekonomika.

Arestovyč to sám rámuje jako důsledek selhání současného ukrajinského „nacionalistického projektu“. Ve svých textech mluví o demografickém úbytku, odlivu lidí, únavě společnosti a nedostatku vojáků. Neprezentuje to jako proruský návrh, spíš jako cynickou pitevní zprávu nad státem, který podle něj v současné podobě nemůže přežít.

Jak daleko je to od reality vyjednávání

Zásadní otázka zní: má tento scénář něco společného s tím, co se skutečně projednává? Odpověď je jednoznačná: ne.

Americký mírový návrh z jara 2025, jak ho popsaly Ukrainska Pravda a Kyiv Independent s odkazem na Reuters, počítal se zastavením bojů, právním uznáním Krymu jako ruského, de facto uznáním části okupovaných území a postupným uvolňováním sankcí. Ukrajinsko-evropský protinávrh naopak trval na plném příměří před řešením území, robustnějších bezpečnostních garancích a mechanismu zpětného zavedení sankcí.

Oba dokumenty jsou tvrdé čtení pro Kyjev. Ale ani jeden nepracuje s rozpadem Ukrajiny na tři státní útvary. Arestovyč jde výrazně dál, za hranici toho, co kdokoli z relevantních aktérů veřejně navrhl.

Co to znamená pro Česko

Praha dlouhodobě spojuje podporu Ukrajiny s vlastní bezpečností. České ministerstvo zahraničí opakovaně říká, že cílem Ruska je oslabit NATO, EU a celou evropskou bezpečnostní architekturu. Pokud by Rusko získalo východ i jih Ukrajiny a ve středu vznikl bezmocný nárazník, znamenalo by to posun ruského mocenského prostoru blíž k východnímu křídlu Aliance, tedy blíž k nám.

Prakticky: v Česku žijí statisíce Ukrajinců s dočasnou ochranou, jejíž prodloužení se řeší do roku 2027. Případné geopolitické dělení Ukrajiny by okamžitě nevypnulo jejich pobytový status, ale výrazně by zkomplikovalo otázky návratů, slučování rodin i uznávání dokladů vydaných státem, který by v takovém scénáři fakticky přestal existovat v dosavadní podobě.

Arestovyčův scénář dnes zůstává provokativní spekulací jednoho ex-insidera, ne vyjednávacím dokumentem. Ale právě proto stojí za pozornost: ukazuje, kam až sahá představivost lidí, kteří ještě nedávno seděli uvnitř systému, a jak tenká je hranice mezi cynickou diagnózou a kapitulačním návrhem.