Česko je v hledáčku jihokorejských zbrojovek. Vyzbrojí nás rychleji než kdokoliv v Evropě

Mezi podpisem rámcové dohody a příjezdem prvních tanků K2 a houfnic K9 do Polska uběhlo necelých pět měsíců. Pět měsíců od politického rozhodnutí k hotovým strojům na polské půdě. Když se teď česká delegace vedená vrchní ředitelkou ministerstva obrany posadila v Soulu naproti šéfovi korejské agentury DAPA, nešlo o zdvořilostní návštěvu. Obě strany pojmenovaly konkrétní oblasti spolupráce: mobilita, dělostřelectvo, proudové motory, elektronický boj, protivzdušná obrana, munice i ruční zbraně. A česká strana výslovně zmínila očekávání lokalizace výroby a transferu technologií. To už není diplomacie. To je nákupní seznam s podmínkami.

Co se skutečně odehrálo v Soulu

Jednání Smíšeného výboru 7. a 8. července 2025 navázalo na strategické partnerství obou zemí deklarované už v roce 2015. Po delší pauze se ale poprvé posunulo od obecných formulací k organizovanému obranně-průmyslovému dialogu. Na program se dostalo B2B fórum, kde se potkávali zástupci českých a korejských firem, a identifikace perspektivních oblastí spolupráce.

Veřejný zápis z české ambasády v Soulu konkrétní korejské firmy nejmenuje, uvádí jen agenturu DAPA a průmyslovou asociaci KDIA. Naše dedukce ale směřuje jasně: portfolio, které se v regionu prodává a které Česko řeší, pokrývají hlavně dvě jména, Hanwha Aerospace s houfnicemi K9 a raketomety Chunmoo a Hyundai Rotem s tankem K2 Black Panther. Právě tyto platformy už operují ve střední Evropě.

Důležitý detail: nešlo jen o to, co by Česko mohlo koupit. Na stole ležela i otázka, jak by se české firmy mohly zapojit do korejského dodavatelského řetězce a spolupracovat na třetích trzích. To je přesah, který z jednání dělá víc než prostou obchodní prezentaci.

Polský precedent: pět měsíců od podpisu k dodávce

Síla korejské nabídky se nejlépe měří na polském případu. Jednání mezi Varšavou a Soulem začala v květnu 2022. Rámcové dohody na tanky K2, houfnice K9 a letouny FA-50 podepsalo polské ministerstvo obrany 27. července 2022. A v prosinci téhož roku už první kusy fyzicky dorazily do Polska.

Pro srovnání s českými evropskými akvizicemi:

• Leopard 2A8: 44 tanků za 32,76 miliardy korun s DPH, dodávky plánované od roku 2028 do roku 2031.
• CAESAR: houfnice měly původně přicházet v letech 2024 až 2026, ale v červenci 2025 ministerstvo obrany informovalo vládu o závažných rizicích a hrozbě zpoždění.
• SPYDER: izraelský protiletadlový systém nahrazující sovětský KUB; první baterie hotová v březnu 2025, celkem čtyři baterie.

Polsko mezitím podepsalo druhý exekutivní kontrakt na 152 houfnic K9 s technologickým transferem a další smlouvu na 72 raketometů Chunmoo. A v březnu 2023 polský ministr obrany při návštěvě opravárenského závodu WZM Poznaň oznámil, že servis, opravy a postupně i výroba K2 poběží přímo v Polsku. Rumunsko je na tom podobně: v červenci 2024 podepsalo s Hanwha Aerospace kontrakt na 54 houfnic K9 a 36 muničních vozidel K10 za zhruba 25 miliard korun.

Proč Korejci dodávají rychleji

Odpověď není jen „mají továrny“. Je to kombinace tří faktorů.

Za prvé, výrobní kapacity. Jihokorejský obranný průmysl žije desítky let pod trvalou hrozbou ze severu. Výrobní linky jsou dimenzované na sériovou produkci, ne na kusovou zakázkovou výrobu. Když přijde objednávka, nemusí se stavět nová hala.

Za druhé, exportní model. Korejci neposílají jen hotové kusy. Balí politické rozhodnutí, logistiku, výcvik obsluh a průmyslovou spolupráci do jednoho rámce. Zákazník dostane kompletní balík, ne sérii dílčích tendrů. Data SIPRI to potvrzují: Jižní Korea je desátým největším světovým exportérem hlavních zbraní v období 2020 až 2024 a plných 46 procent jejích exportů směřovalo do Polska.

Za třetí, politická vůle na obou stranách. Korejský stát exporty aktivně podporuje na nejvyšší úrovni. A kupující země ve střední Evropě po únoru 2022 hledají rychlá řešení, ne desetileté vývojové programy.

Co to znamená pro Česko, a kde jsou limity

Česko dnes není v pozici Polska z léta 2022. Nemá na stole rámcovou dohodu, nemá potvrzený tendr na korejskou techniku, nemá politické rozhodnutí otevřít konkrétní schopnost korejskému řešení. Je ve fázi institucionálního dialogu a mapování synergií.

Zároveň ale platí, že česká armáda modernizuje na několika frontách současně a některé evropské projekty narážejí na rizika a zpoždění. Pokud by se v příštích letech ukázalo, že některá schopnost, ať už pásové dělostřelectvo, raketové systémy, nebo vyšší vrstvy protivzdušné obrany, potřebuje rychlejší řešení, korejská nabídka má ve střední Evropě dnes nejhmatatelnější referenci.

Rizika existují. Závislost na mimoevropském dodavateli v servisu, náhradních dílech a munici je reálná. Právě proto česká strana v Soulu zdůrazňovala lokalizaci a technologický transfer. Polský model ukazuje, že Korejci na to umějí přistoupit, ale vyjednat to musí každá země sama.

Víc než prodej zbraní

Podle nás největší příběh není „Korejci chtějí prodat Česku tanky“. Je to fakt, že ve střední Evropě vzniká nový obranně-průmyslový koridor, kde korejské firmy nabízejí model, který evropští výrobci ne vždy dokážou replikovat ve stejném čase: rychlé sériové dodání, lokální výroba, servis a otevřenost k průmyslové spolupráci. Polsko je důkaz konceptu. Rumunsko je druhý zákazník. Česko je zatím ve fázi namlouvání, ale s konkrétním seznamem témat a jasně vysloveným očekáváním.

Jestli se z červencového jednání v Soulu stane kontrakt, rozhodne politická vůle v Praze. Korejská strana ukázala, že umí dodat. Teď je na české straně, aby řekla co a kdy.