Česko tajně přeposílá Ukrajině zbraně z jiných zemí. Egypt ani Bulharsko nechtějí, aby se to vědělo, a je jasné proč

Když se v červnu 2026 objevil přepis bulharského hlášení do registru konvenčních zbraní OSN (UNROCA) za rok 2025, analytici si mohli přečíst něco, co žádná ze tří zapojených zemí veřejně nekomentovala: 22 tanků T-72, 43 obrněných vozidel a 38 děl ráže 122 mm vyvezených z Bulharska do Česka, s poznámkou, že konečným příjemcem je Ukrajina. Jenže tohle nebyla první zásilka. Už za kalendářní rok 2024 bulharské hlášení zaznamenalo dovoz 72 houfnic D-30 z Egypta a vývoz 68 stejných houfnic do Česka, k tomu 70 minometů ráže 120 mm a šest raketometů BM-21. Řetězec Egypt → Bulharsko → Česko → Ukrajina není jednorázová epizoda. Je to systém.

Proč zrovna tenhle řetězec

Logika je jednoduchá, i když se za ní skrývá složitá diplomacie. Egypt disponuje rozsáhlými zásobami sovětské techniky, kterou postupně vyřazuje z aktivní služby. Ukrajina tuto techniku zoufale potřebuje, sama v posledních letech rozjela vlastní výrobu 122mm a 152mm munice právě proto, že partnerské země mají omezené zásoby a ráže sovětského standardu zůstávají na frontě klíčové. Bulharsko je přirozeným prvním filtrem: má průmyslovou základnu na údržbu a přepravu východní výzbroje. A Česko? To od roku 2022 funguje jako koordinátor muniční iniciativy, která shání a přesouvá materiál z celého světa.

Každý článek řetězce plní svou roli. Ale stejně důležité jako logistika je to, co řetězec zakrývá.

Proč Egypt potřebuje být neviditelný

V listopadu 2025 stáli egyptský prezident Sísí a ruský prezident Putin společně u milníku jaderné elektrárny El Dabaa, obřího strategického projektu, na němž se obě země podílejí. Egypt je jedním z největších odběratelů ruské pšenice; v roce 2025 zvýšil nákupy ruského obilí o 38 procent. A egyptská diplomacie opakovaně zdůrazňuje, že se ve válce na Ukrajině nestaví na žádnou stranu.

Přímá dodávka houfnic Kyjevu by tuto pozici rozbila během jediné tiskové konference. Dvoustupňový řetězec přes Bulharsko a Česko dává Káhiře dvojí popíratelnost: egyptské zbraně formálně míří do Bulharska, bulharské zbraně formálně míří do Česka. Teprve Česko je tím, kdo materiál předává Ukrajině, a Česko svou podporu Kyjevu nijak neskrývá. Pro Egypt je to pohodlné. Pro Rusko obtížně napadnutelné, dokud nikdo nepropojí čísla v registrech.

Proč mlčí i Bulharsko

Sofie má jiný problém než Káhira: domácí politiku. Už v roce 2022 tehdejší premiér Kiril Petkov v rozhovoru pro německý Die Welt popsal model, v němž Bulharsko Ukrajině nepomáhalo přímo, ale umožnilo bulharským prostředníkům prodávat přes země NATO, jak později shrnul The Guardian. Tento vzorec se od té doby opakuje. Bulharsko hlásí transfery do mezinárodních registrů, jak mu ukládá povinnost, ale veřejně je nekomentuje a nechává politickou viditelnost na příjemci.

Čím méně je bulharská vláda spojována s konkrétními zásilkami, tím menší je tlak prorusky orientované části domácí scény. A ten tlak v Bulharsku není zanedbatelný.

Co znamená „tajně“, a co ne

Slovo „tajně“ v tomto kontextu neznamená nelegálně. Český zahraniční obchod s vojenským materiálem funguje na základě licenčního režimu podle zákona č. 38/1994 Sb. Unijní společná pozice 2008/944/CFSP výslovně počítá s tranzitními a přepravními licencemi a ukládá jejich posuzování případ od případu. Nejde o černou operaci mimo právo.

Přesnější slovo je „diskrétně“. České ministerstvo obrany samo říká, že základem muniční iniciativy je od počátku diskrétnost, právě díky ní Česku důvěřují partneři po celém světě. Už 26. ledna 2022, když vláda schválila první dar 152mm munice Ukrajině, resort obrany výslovně uvedl, že detaily přepravy nebude komentovat. Tento princip platí dodnes.

Informace neunikly z tajné schůzky. Propojily se pozdě zveřejněné záznamy v registru UNROCA s investigativní prací médií, která si dala práci přečíst kolonky dovozce a vývozce.

Česko jako překladová stanice, a co dál

Polsko obsluhuje přes logistický hub NATO přibližně 18 tisíc tun materiálu měsíčně. Velká Británie administruje Mezinárodní fond pro Ukrajinu s přísliby přes 2,7 miliardy liber. Česká role je jiná: Praha neslouží jako masivní překladiště ani jako bankomat, ale jako důvěryhodný prostředník, který umí dohledat zásoby sovětské provenience, vyjednat podmínky a zajistit, že se o původu mluví co nejméně.

V lednu 2026 premiér Babiš potvrdil, že Česko zůstane koordinátorem muniční iniciativy, pokud financování ponesou jiné státy. Koordinační role tedy pokračuje. A s ní i otázka, zda zveřejnění konkrétních tras nezkomplikuje ochotu dodavatelů. Egypt si chrání vztahy s Moskvou, Bulharsko domácí klid. Čím víc je cesta vidět, tím menší je prostor pro popíratelnost, a tím opatrnější budou příští zásilky.

Stará sovětská technika přitom na frontě pořád slouží. Houfnice D-30 nejsou muzejní exponát, ale pragmatické válečné řešení pro armádu, která spotřebovává munici rychleji, než ji Západ dokáže vyrobit. A Česko je tím, kdo umí tuhle munici najít tam, kde ji nikdo nehledá, a dostat ji tam, kde ji nikdo oficiálně neposlal.