Čeští konspirátoři emigrovali za Putinem na Sibiř. Bydlí v chatrči bez vody a záchod mají na louce

Když Gruncl loni v létě natáčel, jak v šest ráno vrtá díry na plot, protože od osmi bude +32 °C a pracovat se nedá, neměl ještě studnu, septik ani koupelnu. Herzingerův dřevěný domek disponoval elektřinou a ničím jiným, pračku napojil na nádrž s vodou, záchod stál venku na louce. Oba muži přitom odešli z Česka dobrovolně, s přesvědčením, že Putinovo Rusko nabízí svobodu a tradiční hodnoty, které doma nenašli. Jejich kanály na Rutube dokumentují, co z toho přesvědčení zbývá, když se promění v každodenní přežívání na sibiřském venkově.

Kdo jsou a odkud přišli

Vladimír Gruncl provozuje web a videokanál VG Production, kde uvádí český i ruský telefonní kontakt. Na platformě Rutube publikuje pod hlavičkou „VG Production Dokument“ videa z Irkutské oblasti. Nejstarší dohledatelná stopa pochází z května a června 2024, tedy ještě před Putinovým dekretem č. 702 z 19. srpna téhož roku, který zjednodušil pobyt cizincům hlásícím se k „tradičním ruským duchovně-mravním hodnotám“.

Václav Herzinger se ve veřejných zdrojích objevuje později. Nejpozději na jaře 2026 prokazatelně bydlel v obci Butyrki, rovněž v Irkutské oblasti. Přesný způsob přesunu obou mužů z Česka na Sibiř veřejně neupřesnili.

Důležitý detail: Grunclova sibiřská stopa předchází zmíněnému dekretu o několik měsíců. Tvrzení, že odjel „díky Putinovu pozvání“, tedy není z veřejných stop čistě doložitelné, mohl v Rusku pobývat na jiném základě a dekret využít až dodatečně k legalizaci pobytu.

Chatrč, brambory a 5 500 korun měsíčně

Grunclův dům v Revyakině stál podle jeho vlastních slov 600 tisíc rublů. Za tu cenu dostal starší zchátralou stavbu, kterou postupně svépomocí opravuje, vrtá studnu, buduje septik, staví plot, sází brambory. V červnu 2025 natáčí nedělní oběd: kaše s kotletami po ranní práci na plotě. V prosinci 2025 vysílá z téže vesnice vánoční video.

Herzingerova situace je podobná. Dřevěný domek bez tekoucí vody, bez koupelny, bez záchodu. Latrína na louce. Postupem času připojil pračku na nádrž, ale komfort zůstává na úrovni, kterou by většina Čechů považovala za chatařský provizor.

Ekonomická realita je stejně výmluvná:

• Grunclova mzda (práce v ostraze): 21 000 rublů měsíčně, tedy zhruba 5 500 Kč
• Herzinger jezdí kamionem
• Ceny v místních obchodech jsou podle Gruncla „jako v ČR“

Při českých cenách a ruském platu vychází kupní síla brutálně nízko. Žádný blahobyt, žádný „ruský sen“ v materiálním slova smyslu.

Ideologie versus lopata

Proruské prostředí, ze kterého oba vzešli, nabízelo obraz Ruska jako útočiště před „terorem“ liberálního Západu. František Karel Ladislav, další český proruský migrant, v rozhovoru z února 2024 mluvil o tom, že „železná opona opět vzniká a bude pevnější“ a že stěhování nelze odkládat. Popisoval Rusko jako prostor větší svobody, kde člověk nemusí řešit genderovou politiku ani mediální mainstream.

Gruncl a Herzinger tento rámec zjevně sdíleli. Veřejně lítost nevyjádřili, Grunclův kanál běží kontinuálně minimálně do konce roku 2025 a sekundární zdroje ho zachycují ještě v dubnu 2026. Otevřené zpochybnění proruského východiska nikde nezaznělo.

Jenže jejich vlastní videa vyprávějí jiný příběh než ideologické manifesty. Vyprávějí příběh dvou mužů středního věku, kteří ráno vstávají do vedra, nosí vodu, opravují plot a vaří z toho, co je. Není to propaganda, je to deník přežívání s lopatou v ruce.

Mohou se vůbec vrátit?

České občanství se podle Ministerstva vnitra ČR ztrácí pouze formálním prohlášením o vzdání se. Pokud ho Gruncl ani Herzinger neučinili, a nic takového dohledatelné není, zůstávají českými občany a návrat je právně možný.

Prakticky je to složitější. MZV ČR důrazně varuje před cestami do Ruska, vyzývá české občany k opuštění země a upozorňuje na:

• omezenou konzulární pomoc
• nefunkčnost českých platebních karet v Rusku
• komplikované odjezdy pouze přes třetí země (Arménie, Kazachstán, Srbsko, Turecko)

Z Irkutské oblasti, vzdálené přes 5 000 kilometrů od nejbližšího funkčního výjezdního koridoru, by cesta zpět stála peníze, které při mzdě 21 000 rublů měsíčně představují několikaměsíční úspory.

Malý okruh, velký test

Nejde o masovou vlnu. Zdokumentovaných českých proruských migrantů jsou jednotky, vedle Gruncla a Herzingera se ve veřejných zdrojích objevují jména jako Petr Michalů, Jakub Zieba nebo zmíněný Ladislav. Každý z nich dopadl jinak: Michalů skončil v doněckém ozbrojeném prostředí, Zieba se stal propagandistickým projektem. Gruncl s Herzingerem nepůsobí ani jako bojovníci, ani jako mediální hvězdy, spíš jako dva chlapi, kteří normálně pracují a bydlí ve standardu, jaký by v Česku neakceptovali.

Jejich příběh je malý praktický test toho, co z proruského ideálu zbyde ve chvíli, kdy se musí topit dřevem, voda teče jen z nádrže a výplata pokryje sotva jídlo. Odpověď jejich vlastní kamera ukazuje každý týden, a zatím z ní neplyne nic, co by se dalo nazvat lepším životem.