Izrael terorizuje íránská balistická raketa s 1,5tunovou hlavicí, proti níž sice umí PVO zasahovat, ale není 100%. Páchané škody jsou tak obrovské.
I když se může zdát Írán zaostalou zemí, čemuž by životní úroveň mnoha obyvatel odpovídala, zaměřoval se tamní diktátorský režim dlouhá desetiletí na zbrojení. Výsledkem je jeden z nejpokročilejších programů balistických raket na světě, což dnes pociťují Izrael a Amerika naplno. Redakce Armádního Zpravodaje dává za zvláštní příklad Chorramšahr-4, nejsilnější z celého arzenálu. Záběry (níže) potvrzují, že působí velké komplikace.
Nejsilnější ze všech a PVO ji neumí vždy zachytit
Chorramšahr-4, známá také jako Chajbar, je íránská balistická raketa středního doletu čtvrté generace. Její dolet jsou přibližně 2 000 kilometrů, uvádí Wikipedia s tím, že nese masivní bojovou hlavici o váze 1 500 kilogramů. Díky pokročilému motoru na kapalné palivo, které lze v raketě skladovat dlouhodobě, je systém připraven k velmi rychlému odpálení.
Běžně je kapalné palivo vnímáno jako nevýhoda a přednost mívá tuhé, ale Írán u této rakety využívá technologii, kdy je „zapečetěno“ v nádržích přímo v továrně. Chorramšahr-4 tak může zůstat natankovaná a připravená k odpálení po dobu několika let, podobně jako rakety na tuhá paliva, aniž by docházelo k degradaci paliva, uvádí CAT-UXO.
Doba přípravy před odpálením je tak pouhých 15 minut. Zásadní inovací rakety je i pokročilý naváděcí systém, který umožňuje korigovat trajektorii letu také mimo atmosféru. To jí dodává vysokou přesnost a schopnost odolávat prostředkům elektronického boje, přičemž dosahuje v terminální fázi extrémních rychlostí, což z ní činí vážnou hrozbu pro stávající PVO.
Ostatně umí proniknout i tou izraelskou, která je všeobecně jednou z nejlepších na světě. Ale i ona má limity, hlavně pokud dojde k jejímu zahlcení jinými raketami a drony. Konkrétně proti balistickým raketám je určen David’s Sling (Davidův prak) nebo Arrow-2 a Arrow-3, potvrzuje Wikipedia. Ani ty ovšem nejsou 100% a nějaká jim občas proklouzne.

