Čím více vymyšlených úspěchů Rusové slaví, tím jistější je, že se jim fronta na Donbasu hroutí. Ukrajinci se činili

Dne 17. října 2026 předstoupil náčelník ruského generálního štábu Valerij Gerasimov s bilancí, která měla znít jako triumf: od začátku září prý ruské síly zabraly přes 1 800 čtverečních kilometrů a 92 obcí, dosáhly okrajů Kramatorsku a předměstí Slovjansku. Ministr obrany Andrej Bělousov ve stejný den přidal dobytí Dobropillji a Oleksijivo-Družkivky. Jenže mluvčí ukrajinského generálního štábu Andrij Kovalov tato tvrzení pro Reuters odmítl jako „iluzi velkých vítězství“ vyráběnou pro politické vedení a domácí publikum. Dobropillja je podle něj ukrajinská, kontakt s okraji Kramatorsku nenastal. A právě v tom rozporu se skrývá klíč k pochopení toho, co se na donbaské frontě skutečně děje.

Cesta smrti místo dobytého města

Německý deník WELT publikoval 16. října terénní reportáž z koridoru mezi Družkivkou a Kramatorskem. Reportér Steffen Schwarzkopf popisuje poslední přímou spojovací trasu mezi oběma městy, silnici, které vojáci říkají „cesta smrti“. Průjezd po ní probíhá pod neustálou hrozbou dronů a dělostřeleckých zásahů. Ale ta cesta funguje. Obě města zůstávají ukrajinská.

To je zásadní rozdíl oproti tomu, co hlásí Moskva. Ruské velení prezentuje palebný tlak na komunikaci jako dobytí měst. Jenže schopnost ostřelovat silnici a schopnost ovládnout terén jsou dvě odlišné věci. Bachmutem to Česko i Evropa viděly už v roce 2023, kdy Reuters psal o „cestě života“ dlouhé něco přes sedmnáct kilometrů, po které proudily zásoby do obklíčeného města. Dnešní koridor Kramatorsk–Družkivka ale neslouží jedné pevnosti. Slouží celé aglomeraci, která je podle zprávy organizace ACAPS jádrem ukrajinského obranného pásu, za nímž už žádná srovnatelná městská bariéra v severní části Doněcké oblasti není.

Operace Vivaldi: čím se Ukrajinci činili

Zatímco Gerasimov mluvil o triumfech, ukrajinský 3. armádní sbor na severnějším úseku fronty vedl něco, o čem Moskva raději mlčí. Operace Vivaldi, pojmenovaná po barokním skladateli a členěná do „sezón“, cílila na narušení ruského klešťového plánu, pokusu proniknout do týlu slavjansko-kramatorské aglomerace.

Čísla, která kancelář prezidenta Zelenského zveřejnila 30. září po třech sezónách operace:

• Přes 5 000 ruských zabitých a raněných
• 250 zajatců
• 176 čtverečních kilometrů znovuzískaného území
• Řada osvobozených obcí v prostoru Lymanu

Čtvrtá sezóna, jejíž bilanci 3. armádní sbor zveřejnil 14. října, přidala dalších 101 čtverečních kilometrů, tři obce a celkový součet posunula na 277 čtverečních kilometrů, 16 obcí a odhadem 8 000 ruských ztrát. Metody? Informační ticho místo pompézních oznámení. Drony a bezpilotní pozemní vozidla pro sabotáž opěrných bodů. Systematické ničení velitelských uzlů a logistiky. Vytváření smrtících zón, kde ruská pěchota ztrácí živou sílu rychleji, než ji dokáže nahrazovat.

Klíčový efekt: podle ukrajinských zdrojů Vivaldi donutila Moskvu přesouvat posily z jiných úseků, včetně části 1. gardové tankové armády. Ruský obchvat aglomerace se zadrhl. A právě proto potřebuje Kreml hlasitější propagandu, aby zakryl, že rozhodující průlom nedoručil.

Propaganda jako náhražka průlomu

Gerasimov ve svém hlášení Putinovi tvrdil také to, že Ukrajina v daném sektoru ztratila šest tisíc vojáků bez územních zisků. Pro toto číslo neexistuje žádný veřejně dostupný nezávislý audit. Je součástí stejného balíku tvrzení, v němž figuruje „dobytá“ Dobropillja, kterou Kyjev stále drží, a „dosažené okraje Kramatorsku“, ke kterým se WELT musí prodírat po ostřelované silnici mezi dvěma ukrajinskými městy.

Vzorec je čitelný. Čím méně se Rusku daří doručit skutečný operační zlom, tím velkolepější hlášení putuje nahoru po velitelské vertikále. Je to mechanismus známý z celé války, od „speciální vojenské operace“, která měla trvat dny, přes měsíce trvající dobývání Bachmutu až po současný Donbas. Kovalov to pojmenoval přesně: jde o iluzi vytvářenou pro domácí publikum a politické vedení.

Civilní cena a český rozměr

Tlak na koridor má ale i brutálně konkrétní civilní rozměr. V březnu 2026 OSN zdokumentovala dronový útok na humanitární evakuaci z Oleksijivo-Družkivky. V září Reuters zachytil zásah evakuačního uzlu přímo v Kramatorsku, kde se v tu chvíli nacházeli lidé právě z Družkivky. ACAPS už v červnu varovala, že fronta se přiblížila na patnáct kilometrů od aglomerace a že evakuační okna se zužují.

Pro Česko má obrana tohoto koridoru přímý, byť veřejně obtížně trasovatelný význam. Přes českou muniční iniciativu dorazily na Ukrajinu miliony kusů velkorážné munice; v lednu 2026 vláda uvedla, že produkty za zhruba 280 miliard korun „skončily na Ukrajině“, a generální tajemník NATO Mark Rutte v dubnu mluvil o více než čtyřech milionech dodaných střel. Premiér Fiala opakovaně zdůrazňoval, že dělostřelecká palebná síla je pro obranu proti Rusku klíčová. A Donbas, konkrétně obrana slavjansko-kramatorské aglomerace, patří mezi nejvíce dělostřelecky zatížené sektory celé fronty. Část české munice se tam s vysokou pravděpodobností používá.

Jak číst ruská vítězství

Existuje jednoduchá kontrolní sada: rozlišovat mezi „palebnou kontrolou nad cestou“ a „dobytím města“. Chtít druhý, nezávislý zdroj, ne jen projev generála. Sledovat, zda tvrzení potvrzují civilní důsledky na místě. A všímat si, jestli druhá strana popírá jen politicky, nebo dodává konkrétní protifakta. V tomto případě Kyjev dodává obojí, popření i vlastní bilanci z Vivaldi.

Bitva o koridor Kramatorsk–Družkivka podle WELT spolurozhodne o dalším průběhu války. Moskva ji potřebuje prodat jako hotovou věc. Realita na „cestě smrti“ ale ukazuje něco jiného: tvrdý, krvavý boj o každý kilometr silnice, kterou Ukrajina stále drží, a na severu od ní aktivně útočí.