Čína a Indonésie překvapivě po 14 letech obnovily společná cvičení. Na obzoru je dodávka až 84 letounů J-10C

Dne 27. října 2026 se v čínské provincii Guangdong otevřelo protiteroristické cvičení Sharp Knife 2026. Smíšené čínsko-indonéské jednotky nacvičují záchranu rukojmích v horském terénu, slaňují z vrtulníků, koordinují drony s pozemními týmy a testují součinnost pilotovaných a bezpilotních systémů. Samo o sobě by šlo o rutinní vojenský dril, jenže poslední armádní cvičení této série proběhlo v červenci 2012 v čínském Ťi-nanu. Čtrnáct let ticha mezi dvěma zeměmi, které sdílejí obavy z přeshraničního džihádismu, ale zároveň se přetahovaly o mořské hranice u souostroví Natuna, dává letošnímu návratu úplně jinou váhu. A to ještě nepočítáme stíhačky.

Proč čtrnáct let a proč zrovna teď

Série Sharp Knife začala v roce 2011 v indonéském Bandungu. Tehdy šlo o poměrně základní scénáře: reakční střelba, přepady budov, seskoky padákem. O rok později se cvičení přesunulo do Ťi-nanu a posunulo se ke koordinaci speciálních operací. Pak ticho. Pod značkou Sharp Knife sice proběhly i oddělené aktivity leteckých sil (doloženě v roce 2014), ale původní armádní linie zamrzla.

Žádné oficiální vysvětlení pauzy neexistuje. Fakta ale mluví jasně. Čínské zbrojní dovozy tvořily od roku 2014 pouhých 0,09 % indonéských obranných nákupů; podle analýzy Belfer Center šlo o prakticky neexistující obrannou vazbu. K tomu přibyla geopolitická nedůvěra: v lednu 2020 Jakarta veřejně protestovala proti čínským zásahům do své výlučné ekonomické zóny u Natuny a odmítla čínskou devítipřerušovanou linii. Cvičit protiteroristické scénáře s partnerem, se kterým se hádáte o mořské hranice, není úplně přirozené.

Co se změnilo? V dubnu 2025 Čína a Indonésie spustily společný ministrský dialog ve formátu 2+2, první takový zahraničně-obranný mechanismus, který Peking kdy s kýmkoli zřídil. Na druhém zasedání v Jakartě v srpnu 2026 se obě strany dohodly na institucionalizaci spolupráce ve výzbroji, cvičeních, výcviku personálu i námořní bezpečnosti. Sharp Knife 2026 je první viditelný výstup tohoto rámce.

J-10: co je potvrzeno a co je spekulace

Paralelně s návratem cvičení běží debata, která má potenciál přepsat složení indonéského letectva. Chengdu J-10CE, exportní varianta jednomotorového víceúčelového bojového letounu generace 4+, se v Jakartě objevila na stole nejpozději v červnu 2025, kdy ji Indonésie začala zvažovat kvůli nižší ceně a pokročilým schopnostem. V říjnu 2025 ministr obrany Sjafrie Sjamsoeddin prohlásil, že J-10 „brzy poletí nad Jakartou“.

Jenže pak přišly protichůdné signály. V květnu 2026 indonéské ministerstvo obrany popřelo veřejně kolující informaci o podepsaném kontraktu na 42 kusů. V říjnu 2026 zase indonéské zdroje uvedly, že první stroje mají dorazit do šesti měsíců, tedy zhruba na jaře 2027. Počet kusů první dodávky ale nikdo neupřesnil.

A číslo 84? To pochází ze sekundární zprávy z června 2026, která hovořila o zdvojnásobení původně avizovaných 42 strojů. Veřejně dostupný primární kontrakt na toto množství dohledán nebyl. Jde tedy o neoficiálně uváděný strop, ne o potvrzenou objednávku. Finanční stopa nicméně existuje: Janes informoval o schválených zahraničních úvěrech na J-10 v řádu desítek miliard korun.

Technicky je J-10CE stroj s moderním aktivním radarem s elektronicky řízeným polem, důrazem na elektronický boj a kompatibilitou s raketami PL-15E pro boj za hranicí vizuálního dohledu. V roce 2025 získal publicitu po indo-pákistánské krizi, kde se podle hlášení osvědčil v ostrém nasazení, což v Jakartě rezonovalo.

Vícezdrojová flotila, ne čínský blok

Kdo by z těchto zpráv usuzoval, že se Indonésie přiklání k Číně na úkor Západu, míjí se s realitou. Jakarta v dubnu 2026 povýšila obranné vztahy s USA do rámce Major Defense Cooperation Partnership. Současně už běží kontrakt na 42 francouzských Rafalů s prvními dodávkami od roku 2026. V červenci 2025 přibyl podpis na 48 tureckých letounů páté generace KAAN. A indonéské letectvo dál modernizuje stávající americké F-16 v programu Falcon STAR/eMLU.

Výsledkem je flotila, jakou nemá v regionu nikdo:

• Francie: 42 Rafale
• Turecko: 48 KAAN (pátá generace)
• Čína: potenciálně 42–84 J-10CE
• USA: modernizované F-16C/D, zvažované F-15EX
• Rusko: Su-27/30 (strukturálně oslabené sankcemi, plánované upgrady)

Indonéské ozbrojené síly to samy rámují jako „free and active“ politiku: nakupujeme od kohokoliv, nikomu se nezavazujeme výlučně. V říjnu 2025 TNI výslovně prohlásila, že čínský J-10 nepoškodí vztahy s USA ani dalšími partnery. Politicky pružné. Logisticky? To je jiná otázka. Provozovat pět různých platforem od pěti různých dodavatelů znamená pět různých dodavatelských řetězců náhradních dílů, pět výcvikových programů, minimální interoperabilitu mezi systémy. Početně indonéské letectvo poroste. Provozně to bude noční můra.

Co to znamená pro Evropu a pro Česko

Jihočínské moře, přes které podle Evropské služby pro vnější činnost prochází zhruba 40 % zahraničního obchodu EU, není pro Evropu abstraktní pojem. Indonésie sedí na klíčových mořských trasách včetně přístupů k Malackému průlivu. Česká indo-pacifická strategie z roku 2022 výslovně říká, že dění v regionu je přímo relevantní pro české zájmy, od bezpečnosti dodavatelských řetězců po pravidly řízený mezinárodní řád.

EU s Indonésií už spolupracuje na námořní bezpečnosti přes informační platformu IORIS. Jedno protiteroristické cvičení v Guangdongu evropské zájmy samo nepřeklopí. Otázka ale zní, zda se Indonésie bude v otázkách regionálních pravidel a námořní bezpečnosti postupně posouvat blíž k čínské bezpečnostní architektuře, nebo zda si udrží pozici uprostřed.

Vojenská technika navíc nepřichází do vakua. V květnu 2025 obě země podepsaly dvanáct strategických memorand v průmyslu, financích a investicích. Čínsko-indonéská vysokorychlostní železnice Jakarta–Bandung přepravila do poloviny roku 2025 přes deset milionů cestujících. Obranná spolupráce roste na půdě, která je už silně provázaná ekonomicky.

Sharp Knife 2026 vs. jeho předchůdci

Technologický skok mezi jednotlivými iteracemi cvičení ilustruje, kam se obranný vztah posunul. V Bandungu 2011 vojáci nacvičovali vstup do budov a reakční střelbu. V Ťi-nanu 2012 koordinovali speciální operace. V Guangdongu 2026 pracují ve smíšených čínsko-indonéských týmech s bezpilotními systémy, odstřelovači, průzkumnými jednotkami a vrtulníky a explicitně testují součinnost dronů s pilotovanými prostředky při záchraně rukojmích v horách. Největší posun je právě v bezpilotní vrstvě a ve způsobu, jakým se skládají smíšené týmy. To už není symbolické gesto. To je reálný přenos know-how.

Obě země sdílejí motivaci: Indonésie řeší transnacionální džihádistické sítě; organizace MIT figuruje na sankčním seznamu Bezpečnostní rady OSN jako skupina napojená na Islámský stát. Čínská ambasáda v Jakartě už v roce 2016 tvrdila, že někteří čínští podezřelí z terorismu přes Indonésii tranzitovali nebo se v zemi přidali k místním skupinám. Protiteroristický rámec cvičení není zástěrka, je to reálný průsečík zájmů.

Jakarta staví drahou, logisticky komplikovanou, ale politicky flexibilní obranu. Sharp Knife 2026 a jednání o J-10 jsou dvě větve téhož trendu, ne jedna transakce, ale systémové sbližování, které ještě před pěti lety vypadalo nepravděpodobně. Jestli z něj vzejde kontrakt na 84 letounů, nebo na polovinu, ukáže jaro 2027. Indonéské letectvo ale už teď vypadá jinak než před rokem.