Americké stíhačky F-16 držely bojovou pohotovost na ostrově Šemja, pouhých 800 kilometrů od ruské Kamčatky. Poprvé po desetiletích.
Dne 25. října 2026 v podvečer aljašského času odstartovaly F-16 ze základny Eareckson Air Station na Šemji, plochém ostrůvku na samém konci Aleutského řetězce, kde končí Amerika a začíná severní Pacifik. Neletěly útočit. Letěly bránit. Mise nesla označení Operation NOBLE EAGLE a spadala pod binacionální velitelství NORAD, které řídí vzdušnou obranu Spojených států i Kanady. Co na tom bylo bezprecedentní: stíhací pohotovost na Earecksonu skončila na počátku devadesátých let. Její návrat po třech dekádách není symbolické gesto. Je to signál, že severní předpolí Ameriky se znovu vyzbrojuje, a Moskva to vidí.
Ostrov na konci světa, který hlídá Pacifik
Šemja měří sotva pět na tři kilometry. Leží tak daleko na západ od Anchorage, že už patří do jiného časového pásma. Eareckson Air Station tam za studené války sloužila jako předsunutá stíhací základna, odkud americké letectvo monitorovalo sovětské aktivity nad Beringovým mořem. Po rozpadu SSSR ztratila smysl, stíhačky odletěly, zůstal jen radar Cobra Dane. Ten obří jednofázový systém s fázovaným polem dodnes sleduje balistické střely odpalované ze vzduchu, z pevniny i z moře a posílá data do amerického systému protiraketové obrany. Jenže radar sám se bránit neumí. A právě proto se na Šemju v říjnu 2026 vrátily F-16.
Od 18. do 26. října tam piloti 354. stíhacího křídla drželi nepřetržitou pohotovost. Součástí mise byla i certifikace záchytného systému, tedy lana nataženého přes dráhu, které zastaví přistávající stíhačku na krátké vzdálenosti. Úspěšná certifikace znamená, že Eareckson je podle oficiálního vyjádření NORAD znovu „ověřeně použitelná lokalita pro budoucí stíhací operace z odloučeného letiště“. Jinými slovy: dveře se otevřely a mohou zůstat otevřené.
Vrstvená obrana přes pět tisíc kilometrů
Samotné F-16 na Šemji by nestačily. NORAD proto postavil celou misi jako vrstvenou síť rozprostřenou přes tisíce kilometrů. F-16 ze Šemji kryly jižní část aljašského operačního prostoru. F-35 a další F-16 z Eielson Air Force Base, vzdálené asi 2 600 kilometrů východně, obsadily severozápadní sektor. Kanadské CF-18 Hornet z Cold Lake v Albertě převzaly severní přístupy.
Nad tím vším kroužil letoun včasné výstrahy E-3 Sentry z Joint Base Elmendorf-Richardson. Palivo dodávaly americké tankery KC-135 a kanadský CC-150 Polaris; bez nich by se tak roztažená operace nedala udržet, protože jeden CC-150 unese dost paliva na přelet čtyř stíhaček přes Atlantik. Pro případ nouze byl ve vzduchu i záchranný HC-130.
Kombinace čtvrté a páté generace stíhaček přitom nebyla náhodná:
- F-35 přináší pokročilé senzory, datovou fúzi a síťové sdílení operačního obrazu; vidí víc a dřív než cokoliv jiného ve vzduchu.
- F-16 nabízí prověřenou spolehlivost, nižší provozní náklady a schopnost pokrýt velký prostor po delší dobu.
- CF-18 procházejí modernizací v rámci Hornet Extension Project (nové radary, Link 16, moderní střely), právě proto, aby zůstaly interoperabilní s americkými stroji až do roku 2032.
Dohromady to tvoří obranný balík, jaký NORAD v Aleutách nikdy předtím nepostavil.
Proč právě teď: Rusko, Čína a tající sever
Říjnová mise nevznikla ve vzduchoprázdnu. V červenci 2024 NORAD poprvé v historii zachytil společný průlet ruských a čínských bombardérů do aljašské identifikační zóny protivzdušné obrany (ADIZ). V září téhož roku Pentagon poslal na Šemju zhruba 130 vojáků s mobilními raketomety jako reakci na zvýšenou rusko-čínskou aktivitu. V březnu 2026 stíhačky NORAD znovu zachytily ruské Tu-142 v aljašském ADIZ.
Americká arktická strategie z června 2024 pojmenovává čtyři důvody, proč se sever mění v horkou zónu: ruská válka proti Ukrajině, vstup Finska a Švédska do NATO, rostoucí rusko-čínská vojenská spolupráce a klimatická změna, která zpřístupňuje dosud zamrzlé trasy. NATO k tomu v únoru 2026 spustilo aktivitu Arctic Sentry, která výslovně koordinuje severní obranu s NORAD. Aleutská mise do tohoto trendu přesně zapadá; není to izolovaná epizoda, ale další vrstva v postupném zpevňování celého arktického pásu.
Co to znamená pro Kreml
Konkrétní oficiální reakci Moskvy na říjnovou misi se nám ve veřejných zdrojích nepodařilo dohledat. Kreml se k ní veřejně nevyjádřil. Ale „znervóznění“ nemusí mít podobu tiskové konference. Spočívá v tom, co Rusko vidí na mapě.
Šemja leží zhruba 800 kilometrů od Kamčatky, kde sídlí ruská Tichooceánská flotila s jadernými ponorkami a odkud startují strategické bombardéry. Návrat americké stíhací pohotovosti na tento ostrov znamená, že NORAD posunul svou předsunutou obrannou linii o tisíce kilometrů na západ, blíž k ruským severopacifickým přístupům, blíž k trajektoriím, po kterých létají ruské průzkumné a strategické stroje. A zároveň přidal bojový štít nad radar Cobra Dane, který Moskva nemůže ignorovat, protože sleduje právě její balistické střely.
Nejde o přípravu útoku na Rusko. Jde o demonstraci, že Amerika umí rychle, z odloučeného letiště uprostřed Pacifiku, postavit vrstvenou obranu propojenou s kanadskými silami a řízenou z jednoho binacionálního velitelství. Pro zemi, která si zvykla testovat severní přístupy průlety bombardérů a společnými manévry s Čínou, je to nepříjemná zpráva.
Arktický štít a jeho evropský přesah
Z českého pohledu se Šemja může zdát jako druhý konec planety. Ale NATO výslovně označuje Arktidu za bránu do severního Atlantiku a za prostor klíčový pro linie spojení mezi Severní Amerikou a Evropou. Pokud by severní přístupy selhaly, ohrozilo by to transatlantické posily, na kterých stojí celá evropská kolektivní obrana, včetně té české.
Česká armáda se přímo arktických misí NORAD neúčastní. Ale interoperabilita v NATO, příspěvky do aliančních programů strategické přepravy a tankování i závazky z české obranné strategie 2023 jsou součástí téhož systému. Arktický štít nedrží jen ten, kdo stojí na ledu. Drží ho i ten, kdo zajišťuje, že celý řetěz funguje.
Eareckson Air Station na Šemji zatím není stálou stíhací základnou. Ale dveře jsou otevřené, záchytný systém certifikovaný a precedent vytvořený. Příště už to nebude poprvé po dekádách. Bude to podruhé.