„Tohle končí, Evropa bude nezávislá.“ Chce vzít Američanům a Číňanům kontrolu nad daty, kterou nikdy neměla

Evropská komise zveřejnila balík nazvaný European Technological Sovereignty Package. Dvě legislativní předlohy a dvě strategie, které dohromady míří na čipy, cloud, umělou inteligenci i open source. Nejde o pokus vyhodit Amazon, Microsoft a Google z kontinentu. Jde o něco subtilnějšího: přestat jim automaticky svěřovat nejcitlivější veřejná data jen proto, že provozují datacentrum na území EU. Ursula von der Leyenová a výkonná místopředsedkyně Henna Virkkunenová balík představily ve chvíli, kdy více než polovina evropských podniků už platí za cloudové služby a poptávka po výpočetním výkonu pro AI roste tempem, které evropská infrastruktura nestíhá pokrývat.

Lokalita dat nestačí, důležité je, kdo je ovládá

Jádro sporu nejlépe ilustruje jeden pojem, který v Bruselu koluje od března: „sovereignty-washing“. Dvacet pět šéfů evropských cloudových firem sdružených v CISPE tehdy napsalo Komisi otevřený dopis, v němž varovali před iluzí suverenity. Server může stát v Praze nebo ve Frankfurtu, ale pokud software, licenční kontrolu a technickou podporu řídí firma podléhající americkému Cloud Actu, evropská jurisdikce končí u vstupních dveří datacentra.

Komise tuto logiku přijala. Nový Cloud and AI Development Act, zkráceně CADA, zavádí čtyřstupňovou klasifikaci suverenity:

• Úroveň 1 – data se ukládají a zpracovávají v EU.
• Úroveň 2 – přidává nezávislost na třetích zemích a transparentnost dodavatelského řetězce.
• Úroveň 3 – vyžaduje, aby vlastnictví a řízení služby bylo v rukou evropského subjektu.
• Úroveň 4 – plná kontrola nad softwarem, bez možnosti zásahu třetí země.

Pro běžný e-shop nebo startup se nic nemění. Ale nemocnice, ministerstva a provozovatelé kritické infrastruktury budou muset u nových zakázek projít rizikovým posouzením a vybrat odpovídající úroveň. Debata se tak posouvá od otázky „kde data leží“ k otázce „kdo je opravdu ovládá“.

Čipy: proč první pokus nestačil

Druhou legislativní předlohou je Chips Act 2.0. Původní akt z roku 2023 si kladl ambiciózní cíl: dostat Evropu na 20 % globální hodnoty čipového trhu do roku 2030. Evropský účetní dvůr ale loni konstatoval, že je to vysoce nepravděpodobné: vlastní prognóza Komise mířila na 11,7 %. Investice byly roztříštěné, pravomoci Bruselu omezené, koordinace mezi státy slabá.

Nová verze proto mění přístup. Místo obecné podpory výzkumu se soustředí na pokročilé čipy pro AI a datacentra, zavádí strategické projekty s rychlejším povolováním a hlavně silněji váže výrobce na evropskou poptávku. Logika je pragmatická: nemá smysl dotovat továrny, jejichž produkci pak skoupí zákazníci mimo kontinent.

Pro Česko je to relevantní víc, než by se zdálo. Tuzemský polovodičový sektor zaměstnává asi šest tisíc lidí a generuje tržby přes 33 miliard korun. Americká firma onsemi oznámila investici až 44 miliard korun do výroby karbidokřemíkových čipů v Rožnově pod Radhoštěm a Komise loni schválila českou státní podporu 450 milionů eur pro nový závod. V návrhu čipů je i brněnský Codasip, který vyvíjí procesory na architektuře RISC-V, přesně ten typ otevřeného designu, který Brusel chce posilovat.

Open source jako páka proti závislosti

Třetí pilíř balíku nemá formu zákona, ale strategie, a podle nás může být v praxi stejně důležitý jako obě legislativní předlohy. EU Open Source Strategy počítá s tím, že veřejná správa bude při nákupech preferovat otevřená řešení, kde je to možné. Cíl je trojí: snížit závislost na jednom dodavateli, umožnit audit kódu a dát evropským firmám šanci stavět nad otevřeným základem místo proprietárních platforem.

Komise chce také financovat údržbu kritických open-source komponent, těch neviditelných knihoven a nástrojů, na kterých stojí půlka internetu a které často udržuje jeden dobrovolník v Německu nebo Finsku. Pokud se to podaří, bude to poprvé, co EU systematicky investuje do infrastruktury, kterou dosud považovala za samozřejmost.

Rétorika versus realita

Balík zní ambiciózně. Ale je potřeba říct, co sám říká: „Naprostá většina trhu zůstává otevřená našim partnerům.“ Komise nechce autarkii. Nechce odpojit Evropu od globálního technologického trhu. Chce vybudovat silnější pozici tam, kde jde o veřejný sektor, citlivá data a AI infrastrukturu, a zbytek nechat otevřený.

Že to myslí alespoň částečně vážně, naznačuje jeden konkrétní krok. Ještě před představením CADA, v dubnu 2026, Komise zadala rámcový tendr na suverénní cloud pro vlastní instituce čtyřem evropským poskytovatelům, za až 180 milionů eur. Žádný z amerických hyperscalerů se nedostal do finále.

Obě legislativní předlohy teď míří do Evropského parlamentu a Rady. U Chips Actu 2.0 se finální přijetí odhaduje na druhou polovinu roku 2027, u CADA takový termín zatím nikdo nepotvrdil. České úřady, nemocnice a firmy tedy mají čas se připravit. Otázka už ale nezní, jestli se pravidla změní. Zní, jak rychle.