Evropská země šlape Putinovi na krk. Začala Ukrajině vyrábět drony, které nahrazují stíhačky

Dva týdny poté, co Volodymyr Zelenskyj navštívil Oslo a s norským premiérem Jonasem Gahrem Størem podepsal společnou deklaraci o „prvním kroku k Drone Deal“, se politický slib proměnil v konkrétní smlouvu. Na ukrajinské straně ji 27. dubna 2026 v Kyjevě podepsal náměstek ministra obrany Serhij Bojev, na norské velvyslanec Lars Ragnar Aalerud Hansen. Předmětem nejsou průzkumné kvadrokoptéry ani malé FPV drony, které dnes létají nad zákopy po tisících. Norsko začne ve svých závodech vyrábět takzvané mid-strike drony, kategorii, která operuje v pásmu desítek až stovek kilometrů za frontovou linií a přebírá část úkolů, které tradičně plnily pilotované víceúčelové bojové letouny.

Co jsou mid-strike drony a proč na nich záleží

Mezi jednorazovým FPV dronem s dosahem osmi až dvaceti kilometrů a strategickým bezpilotníkem schopným zasáhnout rafinerii 1 500 kilometrů daleko existuje vrstva, o které se mluví méně, ale která rozhoduje o tempu války. Mid-strike drony podle ukrajinského ministerstva obrany míří na logistické sklady, muniční depa, velitelská stanoviště a systémy protivzdušné obrany v takzvaném bezprostředním týlu nepřítele. Podle údajů RBC-Ukraine s odkazem na ukrajinské ministerstvo obrany se jejich dolet pohybuje v rozmezí 50 až 200 kilometrů, mají vyšší nosnost než běžné FPV a lepší odolnost proti ruskému elektronickému boji.

Dubnová bilance ukazuje, proč je tato vrstva pro Ukrajinu prioritou. Ukrajinské síly v rámci mid-strike kampaně zasáhly nejméně 25 velkých systémů protivzdušné obrany a radarů a přes 55 logistických a skladových objektů. Každý zničený muniční sklad znamená nižší intenzitu ruského ostřelování. Každý vyřazený radar otevírá okno pro další údery. Nejde o jednorázový průlom, ale o systematické opotřebovávání ruské schopnosti zásobovat a chránit vlastní jednotky.

V čem „nahrazují stíhačky“ — a v čem ne

Norská dronová strategie z prosince 2025 to říká bez diplomatických obálek: bezpilotní prostředky mohou doplňovat a nahrazovat velké, personálně náročné a drahé platformy při dosažení podobného vojenského efektu za zlomek ceny. V praxi to znamená, že mid-strike dron dokáže provést úder na systém protivzdušné obrany nebo logistický uzel ze vzdálenosti mimo dosah jeho zbraní, aniž by riskoval život pilota a ztrátu letounu za desítky milionů dolarů.

Srovnání s francouzskou klouzavou bombou AASM Hammer ilustruje rozdíl. Hammer potřebuje pilotovaný letoun jako nosič a ukrajinské ministerstvo obrany u ní uvádí dosah do 70 kilometrů. Mid-strike dron startuje ze země, operuje na delší vzdálenost a nevyžaduje vzácný letoun. Na druhou stranu, víceúčelový bojový letoun je rychlejší, unese těžší náklad a je flexibilnější. Plná náhrada to není. Je to převzetí konkrétních úkolů, které dříve vyžadovaly pilotovaný let, za řádově nižší cenu a bez rizika pro posádku.

Proč Norsko a proč teď

Oslo k tomuto kroku nedospělo přes noc. V dubnu 2025 se Norsko připojilo k mezinárodní Dronové koalici, v červnu téhož roku oznámilo nákupy dronů a dronových technologií pro Ukrajinu za 6,5 miliardy norských korun. Dubnová dohoda z roku 2026 je logickým dalším stupněm, přechodem od nákupů k výrobě.

Klíčový motiv je bezpečnost dodavatelského řetězce. Ukrajinské továrny na drony jsou legitimním cílem ruských raket a šahédů. Přesun výroby do Norska znamená, že se bojově ověřená ukrajinská technologie škáluje v prostředí, kam ruské střely nedoletí. Norsko přitom získává průmyslové know-how v segmentu, který samo označuje za kritický pro vlastní obranu. Oboustranný zájem, ne charita.

Konkrétní výrobce ani model dronu norská ani ukrajinská strana nezveřejnily. Oficiální formulace pracují pouze s označením „ukrajinský výrobce“ a „technologie prověřená v boji“. Utajení dává smysl: norská Národní bezpečnostní autorita ve své rizikové zprávě pro rok 2026 výslovně varuje, že ruská rozvědka může v tomto roce vidět užitek v sabotáži cílů na norském území. Zveřejnit adresu továrny by bylo pozvánkou.

Norsko není samo, Evropa industrializuje ukrajinské drony

Norský projekt je součástí širšího trendu, který mění charakter evropské podpory Ukrajiny. Ve stejný den, kdy Zelenskyj jednal v Oslu, 14. dubna 2026, podepsala Ukrajina s Německem balík zahrnující mimo jiné tisíce mid-strike dronů rovněž v režimu Build with Ukraine. Začátkem dubna oznámilo Rumunsko s Ukrajinou rozjezd společné výroby dronů s podporou evropského nástroje SAFE.

Evropa se posouvá od modelu „pošleme, co máme na skladě“ k modelu „vyrobíme, co Ukrajina potřebuje, v našich továrnách, podle jejích bojových zkušeností“. Pro Ukrajinu to znamená kapacitní násobič: Zelenskyj v dubnu uvedl, že objem nasmlouvaných mid-strike prostředků je v roce 2026 pětkrát vyšší než loni.

A Česko? Praha se veřejně profiluje především muniční iniciativou, příspěvky do fondu Dronové koalice a výcvikem. S Ukrajinou jedná o dronových programech a společných obranných projektech, ale ekvivalent norského Build with Ukraine pro mid-strike drony zatím veřejně oznámen nebyl. Tlak na to, aby české firmy našly své místo v evropských dronových řetězcích, nicméně roste.

Co hrozí Norsku, a co ne

Otázka, zda si Oslo maluje terč na záda, je legitimní. Odpověď je odstupňovaná. Přímý vojenský útok na členský stát NATO by pro Rusko znamenal překročení prahu kolektivní obrany podle článku 5, scénář, který Moskva dosud pečlivě obcházela. Reálnější je zvýšený hybridní tlak: kyberútoky, zpravodajská aktivita, případně sabotáž infrastruktury. Norské bezpečnostní instituce s tímto rizikem pro rok 2026 otevřeně počítají.

Důležité je odlišit mid-strike vrstvu od hlubokých úderů, které Rusko vnímá nejcitlivěji. Norský projekt cílí na pásmo 50 až 200 kilometrů, tedy na logistiku a protivzdušnou obranu v bezprostředním týlu. Údery na ruské rafinerie typu Tuapse, které ukrajinské ministerstvo obrany zařadilo do dubnové kampaně hlubokých úderů s dosahem kolem 1 500 kilometrů, spadají do zcela jiné kategorie. Norské drony na Tuapse nedoletí. Jejich úkolem je systematicky rozebírat ruskou schopnost zásobovat frontu.

První dodávky obě strany očekávají ještě před létem 2026. Několik tisíc dronů, které začnou létat z norských výrobních linek do ukrajinského týlu, válku nezlomí během jediného tažení. Ale každý zničený ruský radar a každý vypálený sklad munice posouvá rovnováhu opotřebení o kousek dál, a tentokrát v neprospěch Moskvy.