Francie si to namířila do srdce ruského jaderného průmyslu. Chce mu ukrást 40 % těžby světového uranu

Když se řekne „srdce ruského jaderného průmyslu“, většina lidí si představí sibiřské obohacovací závody nebo reaktory někde za Uralem. Jenže skutečné srdce bije jinde, v kazašských a uzbeckých stepích, kde se z podzemí loužením vytahuje uran tak levně, že to žádný konvenční důl na světě nedokáže konkurenčně nahradit. Rosatom na tyto zdroje desítky let spoléhal přes společné podniky a dceřinou Uranium One. Teď se do stejného regionu systematicky tlačí francouzská státní skupina Orano. A tempo, jakým to dělá, ukazuje, že nejde o diplomatické gesto, ale o průmyslovou ofenzivu.

Proč Francie potřebuje nový uran

Orano mělo po dekády jednu z nejspolehlivějších surovinových základen na světě, Niger. Jenže v červnu 2024 nigerská vojenská junta stáhla povolení k projektu Imouraren a o rok později oznámila záměr převzít společnost SOMAÏR, která pro Orano těžila uran od sedmdesátých let. Firma to označila za vyvlastnění mimo právní rámec.

Ztráta Nigeru nebyla jen účetní problém. Byla to existenční hrozba pro celý francouzský jaderný palivový řetězec, který sahá od dolu přes konverzi a obohacení až po hotové palivové soubory pro reaktory. Bez vlastního uranu se z Orano stává pouhý zpracovatel cizí suroviny. Proto firma od roku 2022 zrychluje expanzi do Střední Asie, a v roce 2025 přešla do plného útoku.

Tři kroky do kazašsko-uzbecké stepi

Chronologie je výmluvná:

• Listopad 2022 – Orano podepisuje memorandum o spolupráci s kazašským Kazatompromem, světovou jedničkou v těžbě uranu.
• Březen 2025 – dohoda s uzbeckým Navoijuranem otevírá cestu k průmyslovému rozvoji ložiska South Džengeldi.
• Červenec 2025 – slavnostní spuštění plného provozu dolu South Tortkuduk v rámci společného podniku KATCO v Kazachstánu. Investice: 190 milionů dolarů, tedy přibližně 4,5 miliardy korun.

V Uzbekistánu se navíc v září 2025 přeskupilo partnerství v těžební společnosti Nurlikum Mining: Navoijuran a Orano drží po 45 %, japonská ITOCHU zbylých 10 %. Očekávaná produkce činí v průměru 500 tun uranu ročně po deset let, se špičkou až 700 tun.

Orano má v kazašském KATCO 51% podíl. Jen tento jeden společný podnik v roce 2025 vytěžil 3 714 tun uranu. Ekonomicky to pro Orano znamená zhruba 1 900 tun, asi 7,3 % celé kazašské produkce. Není to 40 %, ale je to silná kotva v zemi, která těch 40 % světa produkuje.

Co to znamená pro Rosatom

Ruský jaderný gigant je pořád mimořádně silný hráč. Sám se prezentuje jako světová jednička v obohacování uranu a trojka v jeho těžbě. Jenže právě v levném upstreamu, tam, kde se uran loží z kazašského podzemí za zlomek nákladů konvenčních dolů, jeho pozice slábne.

Signály jsou konkrétní. Uranium One prodala podíl v podniku Turanium s účinností od ledna 2025. Dříve se zbavila i podílu v Zarečnoje. Dřívější odhady, že Rosatom kontroluje až 30 % kazašské produkce, je dnes bezpečnější číst jako horní hranici vlivu, která se zmenšuje.

K tomu přibyl strukturální tlak ze strany samotné Astany. Kazachstán si v roce 2025 právně pojistil silnější kontrolu nad společnými podniky: prodloužení licencí a navyšování produkce nově vyžaduje buď minimálně 90% podíl Kazatompromu, nebo převod konverzních a obohacovacích technologií na národní společnost. To je varovný signál pro všechny zahraniční partnery, ruské i francouzské. Ale Orano nabízí něco, co Rosatom v současné geopolitické konstelaci nabídnout nemůže: přístup na západní trhy bez sankčního rizika.

Dopad na Česko a evropské elektrárny

Střední Asie není pro Evropu abstraktní pojem. Podle Agentury Euratomu pro zásobování pocházelo v roce 2025 přes 20 % přírodního uranu dodaného do EU z Kazachstánu a dalších 10 % z Uzbekistánu. Zásoby evropských utilit ke konci roku činily 42 522 tun uranu, dost na více než tři překládky paliva. Akutní krize tedy nehrozí.

Pro Česko je situace specifická. Temelín už odebírá palivo od Westinghouse a Framatome, poslední dodávka od ruského TVELu dorazila v roce 2024. Dukovany v roce 2025 převzaly první palivové soubory Westinghouse, i když od TVELu zatím také odebírají. Diverzifikace není plán, už běží.

Nový dukovanský blok pak jde korejskou cestou: preferovaným dodavatelem byl v červenci 2024 vybrán KHNP, smlouvy se podepsaly v červnu 2025. Francouzská uranová ofenziva tedy Česku pomáhá spíš nepřímo: posiluje evropskou alternativu k ruskému palivovému řetězci a tlačí dolů rizikovou prémii za závislost na jednom dodavateli.

Skutečná hra o budoucnost jádra

Slovo „ukrást“ v kontextu 40 % světové těžby je geopolitická zkratka, ne doslovný scénář. Orano samo nepřevezme celou kazašskou produkci. Ale nemusí. Stačí, aby v regionu, který produkuje dvě pětiny světového uranu, systematicky posilovalo na úkor Rosatomu, a tím oslabovalo ruský argument, že bez něj se světová jaderná energetika neobejde.

Boj se nevede o jednorázové převzetí dolů. Vede se o to, kdo si na příští dvě dekády přiváže nejlevnější středoasijské zdroje, a s nimi i vyjednávací sílu v celém řetězci od surového uranu po hotové palivové tyče. Francie v tomto závodě právě výrazně přidala.