Írán se chystá na totální válku s Amerikou a lid to vidí stejně. Opevňuje jaderné areály a mobilizuje 31 milionů lidí

Teherán formálně nevyhlásil válku. Přesto dělá přesně to, co by stát dělal, kdyby se na ni chystal, a dělá to ve všech doménách najednou. Buduje pasivní obranu kolem jaderných zařízení, rozšiřuje civilně-vojenskou mobilizaci, cvičí stovky tisíc dobrovolníků a veřejně hrozí útoky na podmořské kabely, datová centra i ropnou infrastrukturu celého regionu. Mohsen Rezáí, bývalý velitel Revolučních gard a současný člen Rady pro účelnost, podle íránské státní agentury IRNA označil americkou odpověď v jednáních za nedostatečnou a explicitně jmenoval nové kategorie cílů, od kabelů po umělou inteligenci. Nejde o rétoriku jednoho muže. Jde o orchestrovanou přípravu celé země.

Zasypané tunely a cikcak bariéry: co ukazují satelity

Když mluvíme o opevňování jaderných areálů, má to doslova fyzickou podobu. Analytici z washingtonského Institute for Science and International Security dokumentují změny na komerčních satelitních snímcích od zimy 2026 a obraz je jednoznačný.

Esfahán: Všechny tři vstupy do podzemního tunelového komplexu byly podle únorových snímků kompletně zasypány zeminou. V dubnu přibyly silniční zátarasy, navršené valy a takzvané cikcak bariéry, které znemožňují přímý průjezd vozidel.

Pickaxe Mountain: Východní portály byly částečně zasypané už na jaře. V létě Írán zablokoval i západní přístupové cesty hromadami zeminy a přidal další překrytí nad portály. Analytici přitom upozorňují na důležitý detail: případné znovuotevření vstupů by bylo na satelitních snímcích dobře viditelné, takže Teherán si tím fakticky zavazuje ruce, buď areály nechá uzavřené, nebo jejich reaktivaci nepůjde skrýt.

Natanz: Během roku 2026 vznikly zemní valy a bariéry navržené tak, aby komplikovaly výsadek, přistání konvertoplánů a pozemní raid speciálních jednotek.

Načasování odpovídá obavě z dalších amerických či izraelských úderů. Nejde o dekoraci. Jde o pasivní obranu, která má zvýšit cenu jakéhokoli pokusu o fyzický zásah uloženého materiálu a technologií.

31 milionů: registrace, ne armáda

Číslo 31 milionů mobilizovaných zní jako celá země pod zbraní. Realita je složitější, a režim to ví. Podle Al Jazeera jde o počet registrací do kampaně Janfada, kterou na konci března 2026 spustily Revoluční gardy a síť Basídž. Později íránští velitelé mluvili dokonce o 33 milionech.

Jenže registrace neznamená povolávací rozkaz. Jen 26 procent registrantů si podle zveřejněných údajů zvolilo vojensko-bezpečnostní roli. Zbytek se hlásí k záchranným službám, sociální práci, médiím nebo finanční podpoře. Opoziční server IranWire navíc cituje technický audit databáze, který údajně odhalil méně než čtyři miliony unikátních validních identifikačních čísel; jde ovšem o protirežimní zdroj a číslo není nezávisle potvrzené.

Co je reálné: v září proběhlo v Teheránu cvičení s deklarovanou účastí 313 tisíc lidí, šéf Basídže oznámil integraci dobrovolníků do obranných jednotek a vznik tisíce „národních odporových praporů“. Associated Press přitom už v květnu napsala, že neexistuje důkaz o masové mobilizaci srovnatelné s krizovým vyzbrojováním společnosti jinde ve světě. Janfada je tedy spíš loajalitní a mobilizační rezervoár než 31 milionů vycvičených bojovníků. Ale právě to je pro režim cenné: ukazuje navenek odhodlání a dovnitř schopnost disciplinovat vlastní zázemí. Podle analytiků Critical Threats Project měla zářijová vlna kampaně také demonstrovat, že režim dokáže hromadně mobilizovat obyvatelstvo a odrazovat případné sociální nepokoje.

Hormuz, kabely, data: válka za frontovou linií

Írán dnes nehrozí jen raketami. Rezáího výhrůžka mířila na podmořské kabely, datová centra a zařízení pro umělou inteligenci v celém regionu. A není to prázdná rétorika: podle Critical Threats Project měly americké údery z 1. září mimo jiné preventivně mařit íránský útok na podmořskou komunikační infrastrukturu, byť přesná technická schopnost Teheránu takový útok efektivně provést zůstává nejasná.

Dopad na globální obchod ale už probíhá. Reuters dokumentuje, že tranzit přes Hormuzský průliv spadl z předválečných zhruba 125 velkých komerčních lodí denně nejprve na sedm a později až na dvě. Brent se 8. října 2026 obchodoval za 104,28 dolaru za barel, s měsíčním rozpětím mezi 96 a téměř 110 dolary. Pro kontext: přes Bab al-Mandeb proudí téměř pětina globálního internetového provozu. Kombinace fyzického tlaku na ropné trasy a hrozby digitální sabotáže vytváří dvojitý úzký průchod, který nemá v novodobé historii regionu obdobu.

Co to znamená pro Česko a NATO

Česko je dnes výrazně odolnější vůči přímému výpadku ropných dodávek než dříve. Ropovod TAL-PLUS umožňuje plné zásobování západní trasou až do osmi milionů tun ročně a vláda v dubnu 2025 oznámila, že země je poprvé zásobována výhradně neruskou ropou. Statistiky MPO za rok 2024 ukazují 58 procent dovozu přes IKL a 42 procent přes Družbu, s hlavními původy v Ázerbájdžánu a Kazachstánu. Fyzický nedostatek tedy nehrozí okamžitě. Cenový šok přes globální Brent a logistiku ale ano, a ten se přenáší rychle.

V rovině NATO platí, že útok na spojence může spustit konzultace podle článku 5, i když automatická aktivace kolektivní obrany není samozřejmostí. Tlak na alianční logistiku, ochranu základen v regionu a politickou podporu by ale rostl bez ohledu na formální procedury. A íránská asymetrie umí konflikt prodražit i vojensky silnějšímu protivníkovi: AP upozorňuje, že dosavadní střety dále vyčerpaly zásoby amerických interceptorů Patriot a THAAD.

Asymetrie jako strategie

Írán nemůže vést symetrickou válku s USA. Ví to. Podle CSIS má sice největší a nejrozmanitější raketový arzenál na Blízkém východě, ale v letecké dominanci, přesném úderu, námořní projekci síly a vrstvené logistice za Amerikou dramaticky zaostává. Dosavadní střety navíc těžce poškodily konvenční námořnictvo, loděnice i část zbrojních a muničních kapacit.

Proto Teherán sází na jinou rovnici: popírání přístupu, saturace protivníkovy obrany a rozšiřování konfliktu do domén, kde technologická převaha USA neplatí tak jednoznačně, od civilní mobilizace přes hrozby infrastruktuře po pasivní obranu, která zvyšuje cenu každého úderu. Opevněné tunely, miliony registrovaných dobrovolníků a výhrůžky kabelům nejsou tři oddělené příběhy. Jsou to tři vrstvy jedné strategie, která říká: další kolo bude stát víc, než jste ochotni zaplatit.

Írán se nepřipravuje na válku, kterou by mohl vyhrát. Připravuje se na válku, kterou chce udělat příliš drahou na to, aby k ní došlo, a pokud k ní dojde, aby bolela obě strany.