Izraelci dobyli křižáckou pevnost Beaufort hluboko v Libanonu, kam 25 let nevkročili. Hizballáh z ní odpaloval stovky raket

Na kamenných hradbách, které před osmi staletími stavěli křižáci a které si za poslední půlstoletí podávaly libanonské milice, Palestinci, Syřané, Izraelci a nakonec Hizballáh, 31. května 2026 znovu zavlála izraelská vlajka. Beaufort, arabsky Kalaat aš-Šakíf, stojí nad řekou Litání u vesnice Arnún, nedaleko města Nabátíja, a kdo ho drží, vidí daleko na jih do Galileje i na sever do libanonského vnitrozemí. Právě proto o něj armády bojují znovu a znovu. A právě proto je jeho obsazení víc než vojenský manévr: je to signál, kam až je Izrael ochotný zajít.

Hřeben, ne jen hrad

Důležité je rozlišit tři věci, které se v prvních hodinách po operaci slily do jednoho příběhu. Zaprvé je tu samotná kamenná pevnost a beaufortský hřeben, vyvýšený bod s dohledem nad údolím Litání a přístupy k Nabátíji. Zadruhé širší pozemní postup: izraelské jednotky v předchozích dnech překročily Litání a postupovaly k vesnicím v ose Johmor–Záwtár aš-Šarkíja–Arnún. A zatřetí je tu vyhlášená bojová zóna, která sahá až k řece Zahrání, tedy zhruba čtyřicet kilometrů od hranice a přibližně dva tisíce čtverečních kilometrů území, z něhož Izrael vyzval civilisty k odchodu.

Potvrzené fyzické obsazení a vyhlášená zóna nejsou totéž. Podle dubnové terénní analýzy libanonského deníku L’Orient-Le Jour měla takzvaná pokročilá bezpečnostní zóna asi 602 km² a zahrnovala 62 obcí, z nichž izraelská armáda fyzicky kontrolovala 47. Beaufort tento perimetr výrazně rozšiřuje, ale na celých dva tisíce kilometrů čtverečních to stále není.

Stovky projektilů, odkud přesně?

Izraelská armáda prostřednictvím Reuters tvrdí, že z beaufortského hřebene a přilehlé odpalovací infrastruktury Hizballáh vypálil „stovky projektilů“ na izraelské civilisty i vojáky. Formulace je podstatná: nejde o stovky raket odpálených z kamenných zdí středověkého hradu, ale o palbu z celé oblasti, kterou hřeben dominuje. Hizballáh v předchozích dnech skutečně zasáhl raketami Kirjat Šmonu i Safed, ovšem agentura AP tyto konkrétní útoky s pevností přímo nespojuje.

K okamžiku dobytí nebyl k dispozici oficiální komentář Hizballáhu ke ztrátě pozice. Fakticky ale hnutí v palbě nepřestalo; drony i rakety mířily na sever Izraele i v sobotu a neděli. Izraelská strana hlásí při operaci jednoho padlého vojáka.

Válečná paměť a chráněná památka

Beaufort v izraelském veřejném prostoru rezonuje od první libanonské války. V noci ze 6. na 7. června 1982 ho dobývala průzkumná jednotka brigády Golani v jednom z nejkrvavějších střetů celé invaze. Izrael pak pevnost držel osmnáct let jako součást bezpečnostního pásma v jižním Libanonu, než se v květnu 2000 stáhl. Od té doby, přesněji šestadvacet let, nikoli dvacet pět, sem izraelský voják oficiálně nevkročil.

Jenže Beaufort není jen vojenská kóta. Pevnost figuruje na libanonském seznamu kulturního dědictví a požívá statusu zesílené ochrany podle Haagské úmluvy, nejvyššího právního štítu, jaký mezinárodní právo kulturní památce v konfliktu nabízí. UNESCO už před obsazením varovalo před údery v bezprostřední blízkosti lokality. Zkušenost z Kyjeva i Gazy ovšem ukazuje, že status ochrany generuje monitoring, mezinárodní tlak a podklady pro pozdější odpovědnost, ale fyzickou imunitu nezajišťuje.

Příměří, které není příměřím

Formálně platí příměří vyhlášené 17. dubna 2026 a 15. května prodloužené Washingtonem o dalších 45 dní. Konstrukčně bylo křehké od první minuty: ponechalo izraelské síly hluboko na libanonském území a nedefinovalo mechanismus, který by jejich stažení vynutil. V praxi pokračují izraelské nálety, demolice a zákazy návratu civilistů; Hizballáh odpovídá raketami a drony. Podle UNHCR zůstává vysídlen více než milion Libanonců, asi 130 tisíc z nich žije v kolektivních úkrytech. Návrat na jih je pro většinu z nich nebezpečný nebo nemožný.

Situace je jednoznačná: české velvyslanectví v Bejrútu už v březnu vyzvalo k opuštění celé země s formulací „necestovat do žádné části Libanonu“.

Beaufort stojí na svém hřebeni osm set let a přečkal křižáky, Mamlúky, Osmany i dvě izraelské invaze. Tentokrát ale nejde o to, kdo drží hrad. Jde o to, že Izrael pod rouškou formálně platného příměří buduje na jihu Libanonu depopulovanou zónu, jejíž hranice se posouvají na sever, a Beaufort je zatím její nejviditelnější vlajková tyč.