Japonec, který 3 roky bojuje za Rusko, promluvil: „Rusové chtějí použít taktické jaderné zbraně. Každý den více“

Padesátiletý rodák z Ósaky prošel dvěma ozbrojenými formacemi, přežil bitvu o Avdijivku, operace v Kurské oblasti i ostřelování Belgorodu. Teď sedí před japonským novinářem a říká větu, která by v ústech politika nebo generála zněla jako hrozba, ale z úst řadového bojovníka v zákopech zní jinak. Jako svědectví o atmosféře, která se v Rusku den za dnem zahušťuje. Kanekova slova nejsou důkazem, že Kreml chystá jaderný úder. Jsou ale důkazem toho, jak hluboko pronikla jaderná rétorika do běžného válečného vyprávění, a to i mezi cizince, kteří za Rusko nasazují život.

Kdo je Daisaku Kaneko a jak skončil v ruských zákopech

V roce 1975 se narodil v Ósace. Ve dvaceti si tam založil firmu na lakování aut. Pak přišel střelecký výcvik v Thajsku, fascinace zbraněmi a postupně i přesvědčení, že za válku na Ukrajině nesou vinu USA a NATO. V srpnu 2023 odletěl do Ruska. Cestu mu zprostředkoval kontakt na sociální síti VK, bývalý voják, který ho napojil na brigádu Pjatnaška, jednu z formací přijímajících cizince.

Z Pjatnašky přešel v dubnu 2024 do struktur Achmatu, což není jedna elitní jednotka, jak se někdy zjednodušeně píše, ale širší soubor čečenských formací napojených na různé ruské bezpečnostní složky, od ministerstva obrany po Rosgvardii. V květnu 2026 ho japonská média zachytila v Belgorodu, příhraničním městě pod neustálým ukrajinským ostřelováním.

Kaneko svůj vstup do války vysvětluje kombinací existenciálního a politického motivu. „Na bojišti člověk nejvíc cítí, že žije,“ řekl v rozhovoru pro japonský FRIDAY Digital. Zároveň tvrdí, že japonská a západní média líčí Rusko jednostranně. Nejde o neutrálního svědka, je to muž, který otevřeně přejímá proruský výklad konfliktu. To ale neznamená, že jeho popis frontové reality nemá hodnotu.

Co říká o jaderných zbraních a co na to data

V titulku návazného dílu rozhovoru pro týdeník Šúkan Gendai je Kaneko citován tvrzením, že „v Rusku prudce přibývá hlasů požadujících použití taktických jaderných zbraní“. Koho přesně měl na mysli (vojáky, politiky, milblogery, nebo běžné lidi), nespecifikoval. Formulace „každý den více“ je jeho osobní dojem z atmosféry v zázemí i na frontě, nikoli výsledek měření.

Měřitelný trend ale existuje. Podle průzkumů nezávislého ruského centra Levada považovalo použití jaderných zbraní v konfliktu za ospravedlnitelné:

• 29 % respondentů v dubnu 2023,
• zhruba třetina v červnu 2024,
• 39 % v listopadu 2024.

Častěji takový postoj zastávali muži, lidé ve věku 40–54 let a obyvatelé Moskvy. Nejde o většinu, ale o rostoucí menšinu, a to je přesně ten posun, který Kaneko popisuje svými slovy. Zároveň je důležité dodat, co ukazuje analýza Arms Control Association: v Rusku stále přetrvává silná averze k jaderné eskalaci a podpora přímého úderu proti NATO se mezi lety 2021 a 2024 výrazně nezvedla. Kanekův dojem tedy zachycuje reálný trend, ale zveličuje jeho tempo.

Doktrinální pozadí: proč to není jen prázdné řeči

Kanekova slova nevznikají ve vakuu. V listopadu 2024 Rusko aktualizovalo svou jadernou doktrínu a rozšířilo deklarované podmínky, za nichž by mohlo jaderné zbraně nasadit. Nově zahrnulo i Bělorusko pod svůj „jaderný deštník“. Podle analýzy švédské agentury FOI z března 2025 nejsou tyto „základní principy“ přesným návodem k použití, ale deklaratorním rámcem, a případné rozhodnutí by bylo čistě politické.

Generální tajemník NATO Mark Rutte v říjnu 2024 veřejně řekl, že aliance považuje ruskou jadernou rétoriku za nebezpečnou a nezodpovědnou, ale nevidí bezprostřední hrozbu použití. Česká obranná strategie z roku 2023 to formuluje podobně: jaderný útok na území ČR není pravděpodobný, ale agresivní ruská rétorika vůči členům NATO a EU je velmi riziková.

Podle nás je klíčové rozlišovat mezi třemi rovinami. Kreml si eskalační možnost vědomě nechává otevřenou, to je strategie. Část ruské veřejnosti je k použití postupně méně odmítavá, to je trend. A řadoví bojovníci jako Kaneko tuto atmosféru vstřebávají a reprodukují, to je symptom. Žádná z těchto rovin sama o sobě neznamená, že jaderný úder je na spadnutí. Dohromady ale vytvářejí prostředí, ve kterém se o něm mluví stále běžněji.

Frontová realita očima cizince na ruské straně

Kanekovo svědectví má největší hodnotu tam, kde popisuje každodennost v zákopech. Líčí bojiště nasycené drony, noční útoky těžkých hexakoptérů, kterým ruští vojáci říkají „Baba Jaga“, ukrajinský systém Vampire s nosností do 15 kilogramů a doletem kolem 20 kilometrů. „V noci je to nejhorší,“ říká. „Neslyšíte ji, dokud není pozdě.“

Britské ministerstvo obrany jeho popis nepřímo potvrzuje z opačné strany: jen v březnu 2026 Rusko vypustilo proti Ukrajině přibližně 6 500 jednosměrných útočných dronů, v noci ze 14. na 15. června pak přišlo 611 dronů a 70 střel najednou. Dronová válka dominuje oběma stranám fronty. Kaneko k tomu přidává detaily, které se z makroanalýz nedozvíte: krádeže vybavení mezi vlastními, útoky na zásobovací kolony, vnitřní tření v jednotkách.

Zajímavý je i systémový kontext jeho přítomnosti. Ruské právo cizincům umožňuje kontraktní službu, vyžaduje znalost ruštiny a zdravotní prověrky. V červnu 2026 přibyl nový článek zákona, který cizincům sloužícím na kontrakt zajišťuje ochranu před deportací a rušením pobytových oprávnění. Stát si cizince v armádě právně pojišťuje, a to naznačuje, že jich potřebuje víc, ne méně.

Co si z toho odnést

Kanekova výpověď není důkazem blížícího se jaderného úderu. Je ale cenným okénkem do prostředí, kde se o taktických jaderných zbraních mluví jako o legitimní možnosti, ne v bezpečnostních think-tancích, ale v zákopech a v zázemí. Když tuto rétoriku přejímá i cizinec, který za Rusko riskuje život, ukazuje to, jak daleko od diplomatických sálů už jaderná normalizace došla.