Jestli Rusáci znovu poruší mezinárodní dohody, Finové jsou připraveni. Během chvíle se všichni schovají pod zem

Když v únoru 2022 ruské tanky překročily ukrajinskou hranici, porušila Moskva podle generálního tajemníka OSN Chartu Spojených národů i základní principy mezinárodního práva. Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě to řekla ještě ostřeji: ruská válka proti Ukrajině je „závažným a bezprecedentním porušením“ principů Helsinského závěrečného aktu, dokumentu, který paradoxně nese jméno finského hlavního města. Finsko si z toho vyvodilo důsledky, které jdou daleko za nákup nových zbraní. Vybudovalo obranný ekosystém, v němž se kryty, legislativa, rozpočet a civilní rutina propojují do jednoho mechanismu. Kdyby Rusko porušilo mezinárodní dohody znovu, tentokrát směrem k severu, narazí na stát, který se na takový scénář systematicky chystá už desítky let.

Kryty nejsou jeden obří bunkr, ale celá síť

Představa, že se pět a půl milionu Finů najednou propadne pod zem jako ve sci-fi filmu, je novinářská zkratka. Realita je prozaičtější, ale o to účinnější. Finsko disponuje rozptýlenou sítí krytů s celkovou kapacitou přibližně 4,8 milionu míst. Nejsou soustředěné v jednom podzemním městě, nacházejí se v suterénech obytných domů, škol, veřejných budov i pod parkovišti a sportovišti.

Samotné Helsinky mají přibližně 5 500 krytů s kapacitou kolem 900 000 míst. V míru v nich lidé parkují auta, hrají florbal nebo pořádají koncerty. Jakmile ale úřady vydají nařízení, musí být kryt s jinou mírovou funkcí připraven k použití do 72 hodin. Systém varování funguje přes sirény a oficiální sdělení; první reakcí obyvatel má být ukrytí uvnitř budov, teprve v mimořádné situaci se přechází do krytů.

Nejde tedy o to, že by se celá populace přesunula pod zem „během chvíle“ v doslovném smyslu. Jde o to, že infrastruktura existuje, je udržovaná, má jasná pravidla aktivace a vlastníci budov nesou zákonnou odpovědnost za její provozuschopnost. To je zásadní rozdíl oproti většině evropských zemí.

Tři vrstvy obrany za jeden rok

Rok 2026 přinesl Finsku sérii kroků, které by jinde zabraly celé volební období.

Peníze. Rozpočet obrany pro rok 2026 činí 6,3 miliardy eur, tedy 2,5 % HDP. Finsko tak výrazně překračuje dvouprocentní cíl NATO, a to v době, kdy řada spojenců stále hledá způsob, jak se k němu vůbec přiblížit.

Lidé. Od 1. ledna 2026 se horní věková hranice pro záložníky posunula na 65 let. Praktický dopad: během pětiletého přechodného období přibude do rezervy přibližně 125 000 osob. Ve státě s všeobecnou brannou povinností to znamená, že zkušení lidé zůstávají k dispozici déle.

Zákony. 5. března 2026 vláda předložila návrh na změnu jaderného zákona a trestního zákoníku. Cíl byl konkrétní: odstranit absolutní zákaz dovozu, převozu a držení jaderných náloží, který platil od roku 1987, a umožnit tak plné fungování Finska v systému aliančního odstrašení. Zákon prošel parlamentem a nabyl účinnosti 1. července 2026. Důležité upřesnění: změna neznamená, že Finsko vyrábí vlastní jaderné zbraně nebo že je automaticky rozmísťuje na svém území. Získávat, vyrábět či odpálit jadernou zbraň zůstává trestné. Jde o odstranění právní bariéry pro krizové scénáře v rámci kolektivní obrany NATO.

Veřejná podpora pro stacionování jaderných zbraní na finské půdě přitom zůstává nízká; podle průzkumu Univerzity v Helsinkách z dubna 2026 ji podporovalo jen 22 % respondentů. Vláda tedy jde dál, než kam ji tlačí veřejné mínění. Kreml zareagoval předvídatelně: podle vyjádření z března 2026 by případné umístění jaderných zbraní ve Finsku vedlo k ruské odpovědi a zvýšilo finskou zranitelnost. Jenže právě takové výhrůžky jsou důvodem, proč Finsko legislativu změnilo.

Proč je finský model výjimečný, a co z něj plyne pro Česko

Síla finského přístupu nespočívá v jednom spektakulárním prvku, ale v tom, že všechno drží pohromadě. Kryty nejsou přívěsek armády, ale součást stavebních předpisů. Záložníci nejsou papírová armáda, ale lidé s pravidelným výcvikem. Legislativa nebrzdí obranu, ale přizpůsobuje se hrozbám. A vstup do NATO v dubnu 2023 celý systém nezaložil, jen ho zapojil do širšího rámce.

Srovnání s ostatními evropskými zeměmi je výmluvné:

Česká republika má podle údajů hasičů citovaných Českým rozhlasem necelých 1 600 stálých úkrytů pro přibližně 310 000 lidí. Počítá se i s improvizovaným ukrytím v podchodech či garážích, ale systémový přístup srovnatelný s Finskem chybí. Polsko je na tom lépe, spustilo program za téměř 34 miliard zlotých a aplikaci „Gdzie się ukryć“ s evidencí skoro 84 000 bodů ukrytí. Německo teprve v květnu 2026 schválilo plán, který se posouvá od studenoválečných bunkrů k využití parkovišť, tunelů a stanic metra.

Pragmatismus, ne panika

Finové nejsou vystrašený národ schovávající se v bunkrech. Jsou pragmatický národ, který ví, co znamená mít za souseda Rusko, a poučil se z toho. Zimní válka 1939, dlouhá hranice měřící přes 1 300 kilometrů, všeobecná branná povinnost a desítky let budování civilní obrany vytvořily kulturu, v níž připravenost na nejhorší scénář není projevem strachu, ale zdravého rozumu.

Vstup do NATO v roce 2023 tento přístup nezměnil, zesílil ho. Finsko přešlo od vojensky neangažovaného partnera k plně integrovanému spojenci na východním křídle Aliance. A kroky roku 2026 (rozpočet, záložníci, jaderná legislativa) ukazují, že integrace není jen formální členství, ale ochota přizpůsobit i nejcitlivější části vlastního právního řádu realitě, v níž Rusko opakovaně dokazuje, že mezinárodní dohody pro něj nejsou závazné.

Finský model není kopírovatelný jedna ku jedné; ne každý stát má žulové podloží ideální pro skalní kryty ani sedmdesátiletou tradici civilní obrany. Ale princip ano: ochrana obyvatel musí být systém, ne seznam starých bunkrů na zaprášené mapě.