Kreml opakuje taktiku z Pokrovsku. Snaží se odříznout pevnostní pás od zbytku Ukrajiny, než ho dorazí

Kdo sledoval, co se dělo v létě 2025 kolem Pokrovsku, vidí teď v severní části Doněcké oblasti téměř identický scénář, jen s většími bombami a větším počtem dronů. Tehdy Rusko začalo masovými FPV útoky na silnici T-05-14 mezi Kramatorskem a Dobropillou: za první polovinu července 2025 ji ostřelovalo jednadvacetkrát, tři lidé zahynuli, deset bylo zraněno a Doněcká oblastní správa nakonec celý úsek uzavřela pro civilní provoz. Polovina trasy dostala protidronové sítě. Město nepadlo, ale jeho zásobování se stalo dražším, pomalejším a nebezpečnějším. Přesně tohle Kreml nyní aplikuje na celý pevnostní pás.

Co je pevnostní pás a proč na něm záleží

Čtyři města, Slovjansk, Kramatorsk, Družkivka a Kostjantynivka, leží podél silnice H-20 v severní části Doněcké oblasti. Před válkou v nich žilo přes 380 tisíc lidí. Dohromady tvoří páteř ukrajinské obrany v regionu: nejde o jednu izolovanou pozici, ale o soustavu urbanizovaných opěrných bodů, logistických uzlů a navazujících fortifikací. V únoru 2026 převedla ukrajinská vláda nedokončená opevnění v oblasti přímo pod ministerstvo obrany, aby urychlila jejich dostavbu. Ve Slovjansku se už v dubnu 2026 v obecních zakázkách objevily položky na protidronové sítě a posilování obranných kapacit.

Analytici z Critical Threats a ISW opakovaně uvádějí, že dobytí celého pásu by bylo mnohaleté a mimořádně nákladné. Jenže Kreml zjevně neplánuje čelní ztečení. Plánuje něco jiného.

Jak funguje „taktika z Pokrovsku“ v roce 2026

Vojenský termín zní BAI (battlefield air interdiction), tedy vzdušné přerušování zásobování v blízkém týlu. U Pokrovsku to v roce 2025 znamenalo drony proti autům a silnicím. U pevnostního pásu Rusko taktiku posunulo o úroveň výš.

Od konce února 2026 podle analýz ISW běží kampaň BAI proti jižnímu cípu pásu u Kostjantynivky. V březnu přešla do širší jarně-letní ofenzívy. A v létě přišla eskalace: kombinace dronů Molnija a klouzavých bomb proti mostním přechodům, čerpacím stanicím a zázemí obou hlavních měst.

Čísla z července 2026 mluví jasně:

• Podle ukrajinské mluvčí 56. samostatné brigády Rusko vyčlenilo kolem tisíce dronů Molnija k zesílení úderů na Kramatorsk.
• K 10. červenci ISW zaznamenal ruské údery na říční přechod západně od Majáků, na čerpací stanici ve Slovjansku a dvě v Kramatorsku.
• O dva dny později pokračovaly útoky na mosty a logistické body ve slovjanském směru.
• Jen za květen 2026 použilo Rusko na celé frontě 7 500 klouzavých bomb, rekordní měsíční objem.

Klouzavé bomby jsou přitom jedním z nejtěžších problémů ukrajinské obrany. Ruské Su-34 a Su-35 je vypouštějí z bezpečné vzdálenosti, mimo dosah části ukrajinské protivzdušné obrany. Ukrajinské ministerstvo obrany proto jako jednu z priorit uvádí budoucí stíhačky Gripen vyzbrojené raketami Meteor, které by dokázaly ruské nosiče zatlačit dál od fronty.

Kostjantynivka jako varovný příklad

Na jižním cípu pevnostního pásu už logistický tlak přerostl v pozemní boj. K 10. červnu 2026 analytici uváděli ruskou infiltraci do nejméně 12,69 procenta Kostjantynivky. O měsíc později boje uvnitř města pokračovaly.

Kostjantynivka ukazuje, jak vypadá druhá fáze Kremlem opakovaného schématu: nejdřív palebná kontrola nad zásobovacími trasami, pak postupný pozemní tlak. Město není odříznuto úplně, ale cesta do něj a z něj je stále nebezpečnější.

Totéž se teď Rusko snaží zopakovat u Slovjansku a Kramatorsku. Rozdíl je v tom, že obě města jsou větší, lépe opevněná a logisticky propojenější. Rychlý kolaps podle dostupných analýz nehrozí. Co ale hrozí, je postupná degradace zásobování, stav, kdy se obrana stává dražší a pomalejší s každým zničeným mostem a každou zasaženou čerpací stanicí.

Civilisté odcházejí, ale ne všichni

Povinná evakuace rodin s dětmi byla v částech Slovjansku a Kramatorsku rozšířena už 9. června 2026. K 22. červenci v kramatorské komunitě zůstávalo 51 700 lidí, ve slovjanské 38 500. Jen od začátku července odešlo z Kramatorska přes tři tisíce obyvatel, ze Slovjansku přes dva tisíce.

Úplný kolaps zásobování z těchto dat zatím nevyplývá. Ale tlak na civilní dopravu je zjevný, a právě o to Kremlu v této fázi jde. Čím méně lidí ve městech zůstane a čím obtížnější bude logistika, tím snáze se jednou přejde k třetí fázi: přímému pozemnímu útoku.

Česko ve hře

Pro Českou republiku by ztráta pevnostního pásu neznamenala přímé vojenské ohrožení, ale další zhoršení evropské bezpečnostní situace. Česko přitom není jen pozorovatelem. V rámci muniční iniciativy, jejíž pokračování potvrdila Bezpečnostní rada státu v lednu 2026, koordinuje dodávky velkorážné munice. Dříve Ukrajina od Česka obdržela protidronové systémy Viktor, šest kompletů protiletadlového systému Strela i 900 metrů mostních konstrukcí, tedy přesně typ materiálu, který je v ohrožených oblastech Donbasu kriticky potřeba. Ministr zahraničí při návštěvě Kyjeva v lednu 2026 hovořil i o spolupráci v oblasti dronového boje a protidronové obrany.

Kreml u pevnostního pásu nesází na bleskový průlom. Sází na trpělivost, na to, že systematickým ničením mostů, silnic a zásobovacích bodů postupně promění obranu čtyř měst v logistickou noční můru. U Pokrovsku mu to trvalo týdny až měsíce. U Slovjansku a Kramatorsku to bude pravděpodobně déle. Otázka ale nezní, jestli Rusko tuto taktiku zkusí dotáhnout do konce. Otázka zní, jestli Ukrajina dostane prostředky, které ruské bombardéry donutí shazovat bomby z takové vzdálenosti, že přestanou mířit.