Kreml se děsí, co nastane. Zelenskyj si dělá zálusk na Krym a čeká už jenom na rozhodnutí zemí G7

Bylo úterý 24. června 2026, krátce po desáté večer kyjevského času, když Volodymyr Zelenskyj před kamerou pronesl větu, která okamžitě obletěla bezpečnostně-analytické kanály celého Západu. Ukrajina má podle něj „pečlivě propočítanou operaci, včetně té týkající se Krymu“, a její plný efekt závisí na tom, co rozhodnou partneři v rámci G7. Nebyla to vágní naděje. Zelenskyj výslovně dodal, že partneři „přesně vědí, co je tím myšleno“. A právě v tom je jádro nervozity, která se podle dostupných indicií šíří Moskvou: Krym přestává být pro Rusko nedotknutelnou pevností a stává se drahou, zranitelnou a stále hůře zásobovatelnou základnou.

Co přesně Zelenskyj řekl a proč právě teď

Ve svém večerním projevu Zelenskyj nešetřil konkrétními údaji. Zmínil zásahy do skladů munice, výroby raketových komponentů, ropných a plynových zařízení i komunikačních center na ruském území. Pak přešel ke Krymu. Řekl, že Rusko je nuceno přesouvat protivzdušnou obranu k Moskvě, k jezeru Valdaj a ke Kerčskému mostu, a to na úkor jiných oblastí. Více než šedesát ruských regionů podle něj už pociťuje nedostatek paliv.

Načasování nebylo náhodné. Přesně o týden dříve, 16. a 17. června, se v Évianu konalo jednání lídrů G7 rozšířené o ukrajinskou delegaci. A právě závěry tohoto summitu tvoří klíč k pochopení Zelenského slov.

Co slíbila G7, a co z toho plyne pro Krym

Oficiální prohlášení lídrů G7 z Évianu obsahuje tři zásadní body, které se přímo dotýkají ukrajinské schopnosti tlačit na Krym:

• Navýšení protivzdušné obrany — více systémů a interceptorů, aby Ukrajina mohla chránit vlastní města a zároveň uvolnit kapacity pro ofenzivní operace.
• Další dálkové úderné prostředky — rozšiřují dosah ukrajinských sil hluboko do ruského týlu a na přístupy ke Krymu.
• Ochota zvažovat licence pro výrobu zbraní přímo na Ukrajině — strukturální posun od jednorázových dodávek k udržitelné produkci.

Spojené státy přitom podle zprávy kanceláře ukrajinského prezidenta nabídly roli jakéhosi garanta celého balíku. Přesný neveřejný obsah toho, na co Zelenskyj narážel, oficiálně zveřejněn nebyl. Ale logika je čitelná: Kyjev už dnes disponuje britskými střelami Storm Shadow, francouzskými SCALP a americkými ATACMS. Nové rozhodnutí G7 by nepřidávalo jen další kusy, ale celou kategorii schopností, a hlavně možnost vyrábět si je doma. To je rozdíl mezi příležitostným bodnutím a systematickým škrcením.

Jak vypadá „operace na Krymu“ v praxi

Kdo čeká obrazy tanků valících se přes Perekopskou šíji, bude zklamán. Ale kdo sleduje, co se na Krymu a kolem něj děje posledních několik měsíců, vidí něco možná účinnějšího. Ukrajinské ministerstvo obrany v červnovém shrnutí své kampaně středních úderů uvedlo, že trasa Berďansk–Melitopol–Džankoj, primární zásobovací tepna pro ruské jižní uskupení, je pod palebnou kontrolou. Ničeny jsou sklady, depa, opravárenské kapacity, radary i prvky protivzdušné obrany.

Den před Zelenského projevem, 23. června, agentura AP informovala o ukrajinském útoku na železniční most přes Severokrymský kanál. Tatáž agentura popsala širší kampaň zaměřenou na energetickou infrastrukturu poloostrova: rozvodny, plynové uzly, kerčské přístavy. Nejde o jeden efektní úder na ikonický cíl, jako byly dřívější zásahy Kerčského mostu nebo potopení křižníku Moskva. Jde o síťovou operaci, která z Krymu metodicky dělá ostrov bez spolehlivého zásobování.

A právě tady vstupuje do hry rozhodnutí G7. Dosavadní ukrajinská kampaň funguje jako obtěžování. S novými dálkovými prostředky a vlastní výrobní kapacitou by se mohla proměnit v systematickou izolaci, kterou Rusko nedokáže snadno zacelit.

Proč je Krym Achillovou patou Kremlu

Krym má pro Moskvu hodnotu symbolickou i vojenskou. Je to základna černomořské flotily, výchozí bod pro zásobování celého jižního úseku fronty a politický totem, na němž Putin vystavěl narativ o „návratu domů“. Jenže právě ta koncentrace klíčové infrastruktury do několika uzlů (Kerčský most, trajektový přístav, džankojský železniční uzel, silnice R-280 „Novorossija“) dělá z poloostrova zranitelný terč.

Zelenskyj to ve svém projevu nepřímo pojmenoval, když mluvil o přesunech ruské protivzdušné obrany. Pokud Moskva stahuje systémy PVO ke Kerčskému mostu a k vlastnímu hlavnímu městu, znamená to, že jinde zůstávají díry. A díry v protivzdušné obraně znamenají další úspěšné ukrajinské údery.

Zajímavý signál přišel tentýž den i z Washingtonu. Donald Trump na tiskové konferenci s generálním tajemníkem NATO Markem Ruttem řekl, že Zelenskyj „si vede docela dobře“ a „drží se“. Nepotvrdil žádný frontový průlom, ale uznal, že Ukrajina nekolabuje, a to navzdory více než dvěma letům plnohodnotné ruské invaze.

Kde je v tom Česko

Česká republika u stolu G7 nesedí. Ale v řetězci podpory Ukrajiny hraje roli, která přesahuje její velikost. Praha koordinuje pomoc přes NATO, Evropskou unii a vlastní muniční iniciativu v rámci koalice ochotných. Vláda v září 2025 schválila program podpory Ukrajiny na roky 2026–2030, přičemž české ministerstvo zahraničí výslovně uvedlo, že pomoc Ukrajině posiluje i bezpečnost Česka. Ministr obrany Zuna v květnu 2026 jednal s vrchním velitelem spojeneckých sil NATO v Evropě právě o koordinaci alianční podpory.

NATO k červnu 2026 uvádí, že spojenci v rámci programu PURL financovali pro Ukrajinu vojenský materiál za více než 150 miliard korun pořizovaný v USA. Politické sliby se reálně přeměňují v dodávky. A právě proto Zelenského slova o „rozhodnutí partnerů“ nejsou prázdnou rétorikou, jsou odkazem na mechanismus, který už funguje a může být zesílen.

Krym se nemusí vrátit pod ukrajinskou kontrolu zítra. Ale každý zničený sklad, každý přerušený most a každý přesunutý systém PVO přibližuje okamžik, kdy bude pro Rusko udržení poloostrova stát víc, než si může dovolit. A to je přesně ten scénář, ze kterého Kreml nemá klidné spaní.