Kreml se obává nejhoršího: „Příště to bude Moskva.“ Ukrajinci zasypali Voroněž hned 10 střelami Storm Shadow

Celý příběh začíná tím, že Voroněž nebyl náhodný cíl. Ukrajinský generální štáb v noci na 22. června oznámil zásah podniku, který podle Kyjeva dodává elektronické komponenty pro řízené střely Ch-101, balistické Iskandery-K i systémy protivzdušné obrany Pancir. Šlo tedy o pokus přeříznout jeden z nervů ruské zbrojní výroby. A právě to dělá z voroněžského úderu víc než jen další řádek ve válečné statistice: ukazuje směr, kterým se ukrajinská strategie hlubokých úderů posouvá. Od rafinerií a skladů paliv k továrnám, kde vznikají střely, které pak dopadají na Charkov, Oděsu nebo Kyjev.

Co přesně se ve Voroněži stalo

Podle gubernátora Alexandra Guseva zahynulo při útoku pět lidí a desítky dalších utrpěly zranění. Nejtěžší škody hlásil průmyslový areál na levém břehu města, kde po zásahu vypukl rozsáhlý požár. Poškozeno bylo deset bytových domů, šest rodinných domů a zhruba padesát automobilů. V části ulic vyhlásily úřady režim mimořádné situace a na následující tři dny i oficiální smutek.

Ukrajinský generální štáb útok přiznal a popsal použití „vysoce přesných vzduchem odpalovaných střel s plochou dráhou letu“, což je formulace odpovídající profilu britsko-francouzské střely Storm Shadow. Přesný počet použitých střel otevřené primární zdroje neuvádějí; podle monitorovacích a ruských zdrojů šlo zřejmě o několik kusů, v některých odhadech až kolem deseti. Klíčové ale není číslo. Klíčový je cíl, podnik označovaný jako VZPP-Sborka, který Kyjev identifikuje jako výrobce polovodičových součástek pro ruské raketové systémy.

Proč se mluví o Moskvě

Voroněž leží zhruba 500 kilometrů od ukrajinské fronty. Moskva je ještě dál. Jenže titulková linka „příště to bude Moskva“ nestojí na jednom útoku, stojí na trendu, který Kreml vidí a který ho znervózňuje.

Ve stejném časovém okně, 21. a 22. června, Ukrajina oznámila zásah centra kosmické komunikace v Dubně v Moskevské oblasti. Moskva sama v těch dnech odrážela desítky dronů, letiště dočasně omezila provoz a jen o pár dní dříve hořela městská rafinerie po ukrajinském zásahu. Prezident Zelenskyj už v květnu otevřeně mluvil o ukrajinských hlubokých úderech na cíle v Moskevské oblasti ve vzdálenosti přes 500 kilometrů.

Konkrétní výrok „příště to bude Moskva“ se nepodařilo dohledat jako přímou citaci žádného kremelského představitele. Funguje spíš jako zkratka pro něco, co je v ruském bezpečnostním diskurzu čím dál hlasitější: Moskva přestává být psychologicky nedotknutelná. A pro Kreml je to možná horší než samotný Voroněž, protože hluboký úder už není výjimka, ale systém.

Storm Shadow: proč je pro Rusko tak těžké se bránit

Storm Shadow je vzduchem odpalovaná střela s plochou dráhou letu, kterou vyvinula evropská skupina MBDA. Podle oficiálního datasheetu výrobce má dolet přes 250 kilometrů, letí nízko nad terénem pomocí navigace kopírující reliéf a v terminální fázi se navádí infračerveným senzorem. Nosič ji odpálí desítky kilometrů od cíle a nemusí se vystavovat nepřátelské PVO.

Ruská protivzdušná obrana dokáže vykázat vysoké počty sestřelů; Moskva 22. června hlásila zneškodnění desítek dronů. Jenže účinnost obrany se neměří tím, co sestřelí, ale tím, co proklouzne. A proklouzlo toho dost: hořela moskevská rafinerie, kouř stoupal z Dubny, ve Voroněži zemřelo pět lidí a průmyslový areál byl v plamenech. Při nasycení více typy cílů současně (drony, řízené střely, klamné cíle) se i sofistikovaná PVO dostává pod tlak, který nedokáže pokrýt všude najednou.

Ekonomická bolest, která roste

Hluboké údery nemají jen vojenský, ale i ekonomický rozměr, který Kreml cítí stále ostřeji. Podle Reuters Rusko po sérii červnových útoků na rafinerie zvažuje dovoz paliv, což by ještě před rokem působilo absurdně u země, která je jedním z největších světových producentů ropy. Výroba benzínu byla minulý týden zhruba o čtvrtinu nižší než denní průměr v červnu 2025 a námořní export ropných produktů v první polovině června klesl asi o 15 % oproti první polovině května.

Putin 23. června označil ukrajinské útoky za „pokus destabilizovat ruskou společnost“. Rétorika se přitvrzuje. Ale rétorika nenahradí chybějící komponenty pro střely, které měl dodávat právě voroněžský závod.

Co to znamená pro Česko a Západ

Británie, která Storm Shadow Ukrajině dodala už v roce 2023, 22. června oznámila urychlení vývoje vlastních dlouhodosahových systémů s doletem přes 500 kilometrů určených pro Kyjev. Lídři G7 o pět dní dříve slíbili zvýšit dodávky dlouhodosahových schopností. Evropská rada 18. června tlačila na rychlejší dodávky střel, dronů a protivzdušné obrany.

Česká role je jiného typu, ale neméně podstatná: výcvik bezmála deseti tisíc ukrajinských vojáků, klíčová muniční iniciativa s 3,7 milionu kusů velkorážové munice a posílení východního křídla NATO, včetně nasazení českých vrtulníků Viper v Polsku po dřívějších průnicích ruských dronů na polské území. Válka se bezpečnostně promítá do střední Evropy už dnes, i bez jediné střely mířící na Prahu.

Voroněž ukázal, že Ukrajina už necílí jen na to, co Rusko spaluje, ale na to, co Rusko vyrábí. A právě to je posun, ze kterého se v Kremlu spí nejhůř.