Kreml zuří, Zelenskyj si udržuje páku na celé Rusko. Plán na rychlý mír ztroskotal na ruské chamtivosti

Když americký prezident na začátku roku tlačil na rychlou dohodu, vypadalo to jako reálná šance. Zelenskyj 7. února potvrdil, že Washington chce mít podpisy pod dohodou do léta. Jenže už v lednu bylo zřejmé, že Moskva nemíní ustoupit z ničeho podstatného, a v následujících měsících se její pozice spíš zatvrdila. Výsledek? Žádný průlom, žádné příměří. Zato série ukrajinských dronových úderů, které Kremlu dramaticky zdražily pokračování války a donutily ho přesouvat protivzdušnou obranu k vlastnímu hlavnímu městu.

Jednání, která nikam nevedla

Chronologie je výmluvná. Už 14. ledna 2026 šéf ruské diplomacie Lavrov prohlásil, že debata o pouhém příměří bez komplexní mírové dohody „prostě není vážná“. O devět dní později mluvčí Kremlu Peskov zopakoval, že odevzdání celého Donbasu je „velmi důležitá podmínka“. V únoru se jednalo v Abú Zabí, na jaře v Ženevě, a pokaždé se ukázalo totéž: problém nebyl procedurální, ale obsahový. Moskva neměla v úmyslu couvnout.

Analytička Angela Stentová to v Foreign Policy shrnula přímočaře: Putin využívá jednání performativně, aby obsloužil Trumpovu potřebu ukázat pokrok, zatímco sám neustupuje z maximalistických cílů. Ještě v dubnu Kreml tvrdil, že Ukrajina měla z Donbasu odejít „už včera“.

Co všechno Moskva požadovala

Označit ruské podmínky za chamtivost není nadsázka, je to popis rozsahu. Nejde jen o území. Moskva požadovala:

• Celý Donbas včetně částí Doněcké oblasti, které Ukrajina stále drží a brání.
• Zmrazení zbytku fronty za podmínek výhodných pro Rusko.
• Neutralitu Ukrajiny a zákaz jakéhokoli přibližování k NATO.
• Zákaz cizích vojsk a výcvikových misí na ukrajinském území.
• Drastické seškrtání ukrajinské armády a bezpečnostní architekturu, v níž by Moskva fakticky mohla blokovat budoucí pomoc Kyjevu.

Tohle není kompromis. Je to seznam, který by z Ukrajiny udělal stát neschopný vlastní obrany. Istanbulský protokol z roku 2022 obsahoval podobné body; od té doby se ruské ambice spíš rozrostly. Council on Foreign Relations upozorňuje, že Putinovy cíle sahají ještě dál, k potlačení ukrajinské politické identity a trvalému oslabení vazeb Kyjeva na Západ.

Drony jako nová vyjednávací měna

Zatímco diplomacie stála, Zelenskyj měnil pravidla hry na bojišti. Ne frontovým postupem, ten je na obou stranách bolestně pomalý, ale přenesením války do ruského týlu. Série hlubokých dronových úderů zasáhla rafinerie, logistické uzly, komunikační centra ruské armády i zásobovací trasy na Krym.

Výsledky jsou měřitelné. Putin sám 28. června přiznal „dočasný deficit“ paliv. Na Krymu byl pozastaven prodej benzinu civilistům. V ruských regionech se objevily příděly pohonných hmot a fronty u pump. Podle AP Moskva přesunula systémy protivzdušné obrany k ochraně Moskvy, Valdaje a Kerčského mostu, tedy pryč od fronty, kde jí chybí.

Zelenskyj 24. června hovořil o úderech více než 1 200 kilometrů od frontové linie a o vytváření podmínek, které mají Rusko „dotlačit k volbě míru“. Páka je reálná. Kreml ji cítí na vlastní infrastruktuře, na cenách paliv, na nervozitě kolem strategických objektů.

Páka má své limity, bez spojenců nevydrží

Dronový tlak ale není samospasitelný. Analytici z RUSI varují, že účinnost dlouhodosahových úderů může postupně klesat, jak Rusko zahušťuje pasivní obranu a přizpůsobuje logistiku. Bez pokračující západní podpory (komponentů, munice, zpravodajských dat) jde spíš o silnou vyjednávací brzdu než o nástroj rychlého zlomu.

Právě proto je podstatné, co se děje na spojenecké straně. NATO v dubnu zdůraznilo, že spojenci nesmí ztratit pozornost směrem k Ukrajině, a výslovně zmínilo českou muniční iniciativu. Česká Bezpečnostní rada státu už v lednu řešila ochranu kritické infrastruktury před drony s přímým odkazem na ukrajinské zkušenosti. Ministerstvo zahraničí má schválený program pomoci Ukrajině na roky 2026–2030. Neúspěch rychlého míru podporu nezastavil, spíš ji dál institucionalizuje.

Co zmrazení fronty znamená pro lidi v okupaci

Chatham House v květnové analýze varoval, že špatně nastavené příměří může Rusku umožnit obnovit síly a dál ohrožovat Ukrajinu i celou Evropu. A pro miliony Ukrajinců na okupovaných územích by zmrazení bez garancí neznamenalo normalizaci, ale zakonzervování represí. Zprávy OHCHR z března 2026 popisují systematické vytlačování obyvatel, svévolné zadržování, mučení, nucené odvody a zákaz ukrajinského školního kurikula. Zastavení fronty neznamená zastavení utrpení.

Zelenskyj dnes nedrží páku územními ústupky, ale schopností zvyšovat Kremlu domácí náklady války. Dokud tato schopnost trvá a dokud ji spojenci pomáhají udržet, Moskva nemůže diktovat podmínky z pozice vítěze. A právě to ji přivádí k zuřivosti víc než cokoli jiného.