Kreml zuří, že Ukrajinci z Donbasu neustoupí. Nemají důvod bez boje vyklízet masivní betonová opevnění, cupují ho Rusové

Dne 31. března 2026 Volodymyr Zelenskyj veřejně řekl, co se dělo za zavřenými dveřmi: Rusko přes americký kanál tlačí na odchod ukrajinských vojsk z celého Donbasu. Ne z území, která už Moskva kontroluje, z těch, která nikdy nezískala. Kyjev odpověděl, že je ochotný jednat o příměří na současné frontové linii, ale ne odevzdávat pozice bez boje. Kreml zareagoval během hodin. Mluvčí Dmitrij Peskov 1. dubna prohlásil, že Ukrajina měla odejít „včera“. O dva dny později to agentura TASS zaznamenala ještě ostřeji: stažení z Donbasu „musí být provedeno dnes, nebo lépe včera“. Slova zuřivá, pozice ale slabší, než jak zní.

Co Moskva vlastně požaduje

Ruský požadavek se netýká symbolické čáry na mapě. Podle Reuters jde o zbývající pětinu Doněcké oblasti, průmyslový pás o rozloze přibližně šesti tisíc čtverečních kilometrů, který Ukrajina drží od roku 2014. Jsou v něm města, infrastruktura, civilní obyvatelstvo. A především obranná soustava, kterou ukrajinská armáda budovala a posilovala víc než deset let.

Kreml přitom nežádá nic nového. Už 7. března 2022, necelé dva týdny po začátku invaze, Peskov podmínil zastavení bojů uznáním Doněcka a Luhanska. V červnu 2024 Putin požadavky rozšířil: Ukrajina se měla stáhnout ze všech čtyř Moskvou anektovaných regionů, které Rusko kontrolovalo jen částečně. Na jaře 2026 se rétorika zúžila zpět na Donbas, ale podstata zůstala stejná: Kyjev má odevzdat to, co ruská armáda nedokázala vzít silou.

Betonová páteř, kterou Rusko neumí prorazit

Masivní betonová opevnění nejsou metafora. V dubnu 2024 Zelenskyj osobně kontroloval na Doněččině palebná postavení, železobetonové kryty, zákopy, pozorovací stanoviště a překážky. Oblastní správa tehdy mluvila už o třetí linii obrany. V únoru 2026 ukrajinské ministerstvo obrany převzalo pravomoc dokončovat rozestavěné fortifikace v kritických frontových úsecích, signál, že výstavba pokračovala i pod palbou.

Le Monde v lednu 2026 popsalo východní obranné linie jako několik set kilometrů dlouhou, hloubkově vrstvenou soustavu: protitankové příkopy, více řad ostnatého drátu, hlubší podzemní betonové úkryty. Reuters v červnu 2026 identifikoval čtyři klíčové uzly tvořící takzvaný „pevnostní pás“. Nejjižnějším je Kostiantynivka, severní konec drží dvojměstí Slovjansk–Kramatorsk.

Historické srovnání se nabízí. S Maginotovou linií mají tato opevnění společné železobeton, bunkry a důraz na dlouhodobou obranu proti těžké palbě. Se zákopy první světové války sdílejí hloubkovou logiku, ostnatý drát a opotřebovávací charakter. Zásadní rozdíl: nejde o jednu souvislou linii podél státní hranice, ale o městsky ukotvenou soustavu obranných bodů doplněnou moderními vrstvami, protidronovými opatřeními a obranou proti přesně naváděné munici. Hybrid staré a nové války.

Kdo cupuje Kreml, a proč

Moskvu netlačí jen Kyjev. Zevnitř Ruska sílí frustrace z obou stran politického spektra. Washington Post v květnu 2026 popsal tlak „proválečné ultrakonzervativní pravice“, kterou dráždí ukrajinské údery hluboko na ruském území i pat na frontě. Reuters v červnu 2026 doplnil, že ruští jestřábi tlačí Putina, aby opustil americký mírový proces a válku eskaloval.

Čísla mluví proti Kremlu. Podle hodnocení Institutu pro studium války (ISW), které v květnu 2026 přinesl Interfax-Ukraine, ruský postup v prvních čtyřech měsících roku zpomalil na průměr 2,9 km² denně. V dubnu 2026 Rusko dokonce zaznamenalo čistou územní ztrátu. ISW výslovně hodnotí, že ruská pozice na frontě byla na jaře 2026 horší než v roce 2025. Kreml se proto snaží vytvořit falešný pocit naléhavosti a přinutit Kyjev odevzdat to, co jeho armáda sama nedokáže dobýt, a ušetřit si lidi i materiál.

Co by ústup znamenal pro civilisty i pro Západ

Odevzdání zbytku Donbasu by nebylo jen vojenskou prohrou. Zprávy OSN z roku 2026 dokumentují, co okupace v praxi znamená: nucené přijímání ruského občanství, konfiskace majetku, omezení svobody projevu, nucené odvody, odepření ukrajinského vzdělávání dětem. Komise OSN v březnu 2026 označila deportace a nucené transfery ukrajinských dětí do Ruska za zločiny proti lidskosti.

Evropská rada 19. března 2026 výslovně prohlásila, že hranice se nesmějí měnit silou a agresor nesmí být odměněn. Český ministr zahraničí Petr Macinka při návštěvě Kyjeva v lednu 2026 řekl, že Ukrajina už učinila významné ústupky a nyní je čas na ruské. Společné česko-ukrajinské prohlášení z května 2025 mluví o bezpodmínečném respektu k ukrajinské územní celistvosti.

Proč Kyjev nemá důvod ustoupit

Ukrajina drží opevněnou linii, kterou budovala přes deset let. Ruská armáda ji nedokázala prorazit ani za čtyři roky plnohodnotné války, a její tempo postupu klesá. Opevnění sama o sobě nerozhodnou celý konflikt, ale mohou rozhodnout o tom, zda Rusko získá průlom k hlavním uzlům ukrajinské obrany na východě. Bez pokračující západní podpory (munice, protivzdušné obrany, dronů) by dlouhodobá udržitelnost celé doněcké linie klesala. Ale vyklidit ji dobrovolně a zadarmo? To by znamenalo dát Moskvě hotovou obrannou soustavu, za kterou by jinak platila dalšími tisíci životů svých vojáků. A přesně proto Kreml zuří.