Rusko nasadilo Ch-101, aby „vypnulo“ západ Ukrajiny. Teprve začalo, přijde druhá vlna masivního bombardování

Prezident Zelenskyj varoval už večer předtím. Rozvědka zachytila přípravu masivního úderu na energetiku a logistiku, a tentokrát výslovně zmínil novou ruskou taktiku: cílem nejsou jen elektrárny samotné, ale i přenosové sítě a distribuční uzly. Smyslem není jedním zásahem „zhasnout“ celý západ země. Smyslem je rozkmitat soustavu tak, aby výpadky a hodinové odstávky zasáhly oblasti stovky kilometrů od místa dopadu. A přesně to se 3. listopadu stalo.

Anatomie útoku: drony napřed, střely vzápětí

Ruská strana použila osvědčený vrstvený postup, který analytici z RUSI popisují jako standard pro roky 2025–2026. Nejprve zamořila ukrajinský vzdušný prostor stovkami útočných i klamných dronů. Jejich úkolem nebylo primárně ničit, měly zmapovat pozice protivzdušné obrany, vyčerpat její munici a vytvořit chaos, v němž se obtížněji detekují rychlejší a smrtelnější zbraně.

Teprve poté přišly střely s plochou dráhou letu. Generální štáb ZSU v ranním souhrnu uvedl 59 takových střel různých typů. Monitorovací kanály v reálném čase odhadovaly, že převážnou část tvořily právě Ch-101, strategické střely odpalované z bombardérů Tu-95MS a Tu-160, s doletem až 5 500 kilometrů a bojovou hlavicí o hmotnosti 400 až 800 kilogramů. Oficiální rozpis podle jednotlivých typů ale zveřejněn nebyl, takže číslo „40 a více Ch-101″ zůstává monitorovacím odhadem, nikoli potvrzeným faktem.

K tomu 17 balistických raket. Právě balistika je pro ukrajinskou obranu nejtěžší oříšek. Jurij Ihnat z Povitřjanych syl vysvětluje proč: balistické střely letí příliš rychle na většinu dostupných systémů, účinně je dnes v ukrajinských podmínkách řeší hlavně Patriot, a těch není dost. Když současně přilétají řízené střely i balistika, obrana musí řešit všechno najednou. Přesně na to Rusko sází.

Co znamená „vypnout“ západ Ukrajiny

Energetická společnost DTEK po útoku oznámila, že tři její tepelné elektrárny zastavily výrobu. Lokace z bezpečnostních důvodů neupřesnila. Ruské ministerstvo obrany ovšem mezi cíli přímo jmenovalo Ladyžynskou tepelnou elektrárnu ve Vinnycké oblasti s instalovaným výkonem 1 800 megawattů.

Ladyžyn leží hluboko ve vnitrozemí, daleko od fronty. Ale právě to z něj dělá strategicky cenný cíl. Město vyrostlo kolem elektrárny, ta historicky zásobovala nejen síť, ale i místní systém vytápění a vodohospodářství. Po předchozích úderech musela komunita vybudovat alternativní kotelny, kogenerační jednotky a záložní generátory. Od ledna 2026 vodovod a kanalizaci provozuje městský podnik místo elektrárny. Ladyžyn se učil přežívat bez své tepelné elektrárny. Teď se znovu testuje, jak dobře se naučil.

Jenže dopad nekončí u jednoho města. Vinnycjaoblenergo už v lednu 2026 veřejně vysvětlovalo mechanismus, který je klíčový pro pochopení celé ruské strategie: poškození kdekoliv v národní soustavě vede k tomu, že Ukrenergo stanoví limity spotřeby pro jednotlivé oblasti. Výsledkem jsou hodinové odstávky i v regionech, kde žádná raketa nedopadla. „Vypnout západ Ukrajiny“ tedy neznamená zničit jednu elektrárnu a ponořit region do tmy. Znamená to zasáhnout výrobu a přenosové uzly tak, aby se celá západní a středozápadní část soustavy dostala pod tlak, a to právě před zimou, kdy je spotřeba nejvyšší.

Proč západ: energetický koridor k Evropě

Mezi hlavní směry útoku generální štáb zařadil Kyjevskou, Charkovskou, Dněpropetrovskou i Vinnyckou oblast. Šlo o celostátní operaci. Ale právě západní a středozápadní uzly mají specifický význam, který přesahuje hranice Ukrajiny.

Ukrajina je od roku 2022 synchronizovaná s kontinentální evropskou soustavou, jejíž součástí je i Česká republika. Komerční výměna elektřiny běží přes hranice s Polskem, Slovenskem, Maďarskem, Rumunskem a Moldavskem. Přímá elektrická vazba mezi Ukrajinou a Českem sice neexistuje, ale destabilizace západoukrajinských uzlů se může projevit v celé regionální bilanci, ve stabilitě sítě, ve vyrovnávání soustavy, sekundárně i v cenách.

Pro Rusko je tento koridor hodnotný cíl i bez blízkosti fronty. Západ Ukrajiny slouží jako zázemí pro opravy, logistiku i propojení s evropskými partnery. Každý úspěšný zásah tady oslabuje nejen ukrajinskou energetiku, ale i schopnost země fungovat jako součást evropského prostoru.

Obrana: 88 procent nestačí

Ukrajinská protivzdušná obrana 3. listopadu zničila nebo potlačila 49 z 59 střel s plochou dráhou letu a 257 z 289 dronů. Ministerstvo obrany uvádí, že od začátku roku 2026 se daří zachytávat přibližně 88 procent střel typu Ch-101, Ch-55 a Ch-555. To je vysoké číslo. Ale ne dost vysoké.

Zbývajících 12 procent, a prakticky celá balistická složka, stačí k tomu, aby tři elektrárny přestaly vyrábět. Ukrajinské ministerstvo obrany navíc popisuje čtyři modernizační etapy, jimiž Ch-101 prošla: úpravy navádění, palubní ochrana proti protivzdušným systémům, změny letového profilu. Každá iterace ztěžuje práci obráncům. A zásoby interceptorů pro systémy Patriot, které jediné účinně řeší balistiku, zůstávají kritickým limitem.

Několik vln, ne jedna salva

DTEK po útoku výslovně uvedl, že údery přišly „v několika vlnách“. Monitorovací kanály v reálném čase upozorňovaly na očekávané další odpaly ze strategických bombardérů. Generální štáb ještě v ranním souhrnu psal, že útok pokračuje.

Nešlo o jednorázovou salvu, po které nastane ticho. Ruská strana rozložila útok do fází (drony, střely, balistika, další drony), aby maximalizovala zahlcení obrany a zároveň si ponechala možnost navázat dalšími salvami. Zda přišla samostatná nová masivní vlna, nebylo v době uzávěrky oficiálně potvrzeno. Ale vzorec je jasný: Rusko před zimou 2026 vede systematickou kampaň proti ukrajinské energetice a útok z 3. listopadu je její součástí, ne její tečka.

Vinnycká oblastní správa už týden předtím, 27. října, připravovala obce na scénáře dlouhých výpadků elektřiny. Obyvatelům doporučovala zásoby jídla a vody na několik dnů, nabité powerbanky, bateriové rádio, termosky s horkou vodou a znalost nejbližších bodů pomoci. Ne proto, že by panikařila. Proto, že ví, co přichází.

Česká republika má v tomto kontextu dlouhodobý rámec pomoci: Program Ukrajina 2026–2030 počítá s 500 miliony korun ročně na humanitární a rekonstrukční aktivity, ministerstvo obrany hovoří o politickém závazku vojenské pomoci ve výši zhruba 6,4 miliardy korun ročně. Útok z 3. listopadu tento rámec nově nedefinuje, spíš potvrzuje, proč existuje.

V Ladyžynu mezitím technici spouštějí záložní kotelny, které město vybudovalo po předchozích zásazích. Alternativní vytápění, kogenerace, generátory. Město, které se naučilo žít bez své elektrárny, protože ji Rusko opakovaně ničí. A ví, že to není naposledy.