Kremlu se to boří a neví, jak to zastavit. Ukrajinské „middle strike“ mu rozmetaly 500 systémů PVO za 4 měsíce

Když 16. května 2026 hořela moskevská rafinérie a o pár hodin později explodoval čerpací uzel ropovodního okruhu u Volodarského, velitel Sil bezpilotních systémů Robert Brovdi napsal na Telegram jediné: moskevský prstenec PVO má přes 100 odpalovacích zařízení S-300, S-400 a S-500 a více než 50 Pancirů, a přesto se drony dostaly dovnitř. Právě to je podstata kampaně, která od února 2026 mění pravidla hry na východní frontě. Nejde o jeden zázračný stroj, ale o celou operační vrstvu nazvanou „middle strike“, která Rusku metodicky rozebírá zadní prostor a nutí ho přelévat obranu mezi Krym, frontu a vlastní hlavní město.

Co je „middle strike“ a proč o něm Kreml nechce slyšet

Middle strike není název dronu. Je to kategorie misí a prostředků, které Ukrajina nasazuje do operační hloubky zhruba 20 až 200 kilometrů za linií dotyku, tedy do mezery mezi frontovými FPV drony a strategickými údery do hloubky mířícími stovky kilometrů do ruského vnitrozemí. Ministerstvo obrany Ukrajiny řadí do této třídy modely FP-2, Hornet a Bulava. FP-2 nese bojovou hlavici o hmotnosti 60 až 100 kilogramů a v závěrečné fázi letu dokáže autonomně skenovat terén a dohledat cíl. V březnu jím byly ničeny odpalovací zařízení S-300V a systémy Tor.

Klíčové je, co middle strike dělá se strukturou ruské obrany. Neútočí na tanky v první linii. Míří na radary, odpalovače protiletadlových systémů, sklady munice, velitelské uzly, palivovou logistiku a řídící stanice dronů. Každý vyřazený radar znamená slepé místo. Každý zničený Pancir znamená, že další vlna dronů má volnější cestu. A každá zasažená palivová stanice znamená, že frontové jednotky čekají na naftu o den déle.

Tvrdá čísla: co se skutečně podařilo doložit

Titulkových „500 zničených systémů PVO za čtyři měsíce“ se v otevřených primárních zdrojích potvrdit nepodařilo. Doložitelná realita je skromnější, ale pořád mimořádná.

• Březen 2026: Za první polovinu měsíce ukrajinské síly zasáhly přes 20 cílů podporujících ruskou PVO, tedy odpalovače, radary i prostředky elektronického boje. Celkově bylo v březnu provedeno téměř 350 middle strike úderů do hloubky 30 až 120 kilometrů.
• Duben 2026: Ministerstvo obrany uvádí nejméně 25 velkých systémů PVO a radarů, k tomu přes 55 skladů a 17 úderů na štáby a velitelské uzly. Síly bezpilotních systémů za stejný měsíc komunikovaly 38 zasažených prostředků PVO s odhadovanou škodou kolem 27 miliard korun.
• Květen 2026: Do 21. května SBS hlásily 20 zasažených prvků PVO, mezi nimi Panciry, Tory, Buk-M3, radary Podljot, P-18, Kasta-2E, Jastreb, Niobij-SV i Něbo-SV.

Nejdůležitější korektiv přišel 3. června 2026: Síly bezpilotních systémů zveřejnily souhrn od svého vzniku 11. června 2025, celkem 248 zasažených prostředků PVO za necelý rok. Ministerstvo obrany k témuž datu uvádí 81 potvrzených neutralizací od 1. března 2026. To jsou čísla, o která se lze opřít. Jsou nižší než pět set, ale tempo roste: dubnový objem middle strike úderů byl dvojnásobný proti březnu a čtyřnásobný proti únoru.

Proč Rusko nedokáže díry zacelit

Zničit radar nebo odpalovač je jedna věc. Nahradit ho je věc úplně jiná. Studie britského think-tanku RUSI z prosince 2025 identifikuje čtyři strukturální brzdy ruské výroby PVO: závislost na zahraničních komponentech a surovinách, závislost na západní měřicí a kalibrační technice, problémy s domácí náhradou pokročilých mikroprocesorů po odříznutí od tchajwanského TSMC a koncentraci kritických výrobních uzlů do několika málo závodů.

U jednoduchých náhradních dílů a raket může být obnova pružnější. Ale u kompletních systémů typu S-400, Buk-M3 nebo Pancir-S1, kde každý kus prochází složitou certifikací a závisí na desítkách importovaných součástek, je tempo obnovy podle všeho pomalejší než tempo ztrát. A právě sem Ukrajina míří: 16. a 17. května zasáhla závod Angstrem v Zelenogradu u Moskvy, který vyrábí mikroelektroniku pro obranný průmysl. Neničí jen hotové zbraně. Ničí schopnost je vyrábět.

Moskva, Krym, fronta: trojí dilema jedné obrany

Strategický smysl kampaně není jednorázový rozhodující úder. Je to donucení Ruska k drahé a dlouhodobě nevýhodné hře. Moskva musí chránit hlavní město, proto tam drží nejhustší prstenec PVO v zemi. Zároveň musí chránit Krym, kde od začátku roku přišla o 12 systémů Pancir a kde byly zasaženy hangáry, radary, S-400 i velitelský bod PVO na letišti Kača. A současně musí krýt frontové zázemí v Doněcké, Luhanské a Záporožské oblasti, kde middle strike systematicky likviduje sklady a logistické uzly.

Každý Pancir přesunutý k Moskvě chybí na Krymu. Každý radar stažený z fronty otevírá okno pro další vlnu dronů. V květnu ukrajinské síly podle informací tiskového servisu ministerstva obrany vzaly pod palebnou kontrolu silnici R-280 spojující Rostov na Donu s Krymem, jednu z klíčových zásobovacích tepen jižní osy. To není symbolický úder. To je operační škrcení.

Škálování nekončí, právě se rozjíždí

Čísla naznačují, že Ukrajina kampaň teprve roztáčí. Ministerstvo obrany uvádí přibližně 5 000 úderů měsíčně do hloubky nad 20 kilometrů. Německo s partnery financovalo rozvoj middle a deep strike částkou přes 24 miliard korun. A 27. května 2026 spustilo ukrajinské ministerstvo obrany program nazvaný Logistics Lockdown s rozpočtem 5 miliard hřiven určených výhradně na middle strike. Objem kontraktovaných prostředků této třídy je podle Zelenského pětkrát vyšší než loni. V plánu je i společná výroba několika tisíc middle strike dronů v Norsku.

Pro NATO, a pro Česko, je to zrcadlo. Česká armáda od září 2025 posiluje s Polskem ochranu vzdušného prostoru proti nízkoletícím cílům, české vrtulníky Viper od června 2026 hlídkují nad polským územím a na aliančním cvičení Ramstein Flag 2026 se nacvičuje průnik hustou PVO i integrovaná obrana proti dronům a raketám. Lekce z Ukrajiny se přepisují do aliančních doktrín v reálném čase.

Pět set zničených systémů PVO za čtyři měsíce? Tolik jich otevřené zdroje nedoložily. Ale 248 za necelý rok, tempo zdvojnásobující se každý měsíc a palivové uzly hořící u bran Moskvy, to stačí na to, aby se ruský generální štáb budil s otázkou, kterou díru zacelit jako první.