„Kyjevská arogance bude jenom růst,“ hodnotí ex-šéf izraelského Nativu. Lukašenko reaguje jako slaboch

Kedmi, dnes politický komentátor s výrazně proruským profilem, reagoval na měsíce trvající eskalaci mezi Kyjevem a Minskem. Ukrajina od února 2026 systematicky přitvrzuje vůči Bělorusku, od sankcí přes varování před preventivními údery až po červnové ultimátum s hrozbou, že sama odstraní zařízení navádějící ruské drony. Lukašenko na to odpovídal nabídkami k jednání, ujišťováním, že Bělorusko nikoho neohrožuje, a dokonce omluvou. Právě tato měkkost je podle Kedmiho pozvánkou k dalšímu tlaku. „Budou drzejší a drzejší,“ prohlásil v jednom ze svých videoblogových vystoupení, jehož přepis zveřejnil server Politnavigator 29. června 2026.

Kdo je Kedmi a proč ho nelze brát za neutrálního experta

Jakov Kedmi, občanským jménem Kazakov, vedl v devadesátých letech izraelský úřad Nativ, který se zabýval emigrací Židů ze Sovětského svazu. Bezpečnostní zázemí a znalost postsovětského prostoru z něj udělaly komentátora, jehož hlas v rusky mluvícím mediálním prostoru rezonuje. Jenže od roku 2023 figuruje na sankčním seznamu Evropské unie. Důvod je konkrétní: Úřední věstník EU ho eviduje jako pravidelného účastníka prokremelských propagandistických pořadů, který opakovaně ospravedlňoval ruskou agresi proti Ukrajině.

To neznamená, že jeho postřehy nemají analytickou hodnotu. Znamená to, že je třeba je číst s vědomím, odkud vítr fouká. Kedmi situaci na běloruském směru záměrně maximalizuje; tvrdí, že vstup Běloruska do války by přerušil západní logistiku a znamenal konec pro současné ukrajinské vedení. Západní analytici jsou podstatně střízlivější.

Co Kyjev skutečně udělal, a proč to není jen rétorika

Napětí mezi Kyjevem a Minskem má přesnou časovou osu a konkrétní vojensko-technické důvody:

• 18. února 2026: Ukrajina uvalila sankce přímo na Lukašenka. Zdůvodnění bylo tvrdé: zapojení Běloruska do ruských útoků prostřednictvím retranslačních stanic pro navádění dronů a rozvoj infrastruktury pro balistické rakety Orešnik.
• Březen 2026: Zelenskyj veřejně označil Orešnik rozmístěný v Bělorusku za legitimní vojenský cíl. Lukašenko reagoval přes státní agenturu BelTA, ale zůstal u slov.
• 21. května 2026: Zelenskyj ve Slavutyči prohlásil, že Kyjev je připraven jednat „preventivně“ vůči de facto vedení Běloruska, pokud přijdou agresivní kroky.
• 16. června 2026: Velitel ukrajinských bezpilotních sil zmínil „500 cílů“ na běloruském území. Lukašenko se téhož dne Zelenskému omluvil za dřívější ostré výroky a označil ho za „mladého a nezkušeného“.
• 20. června 2026: Zelenskyj dal Lukašenkovi týdenní ultimátum: buď odstraní zařízení navádějící ruské drony u hranice, nebo to udělá Ukrajina sama.

Nejde tedy o slovní přestřelku dvou politiků. Jde o konkrétní vojenskou infrastrukturu, která prokazatelně pomáhá ruským úderům na ukrajinské území.

Proč Kedmi mluví o slabosti, a co na to říkají fakta

Kedmiho logika je přímočará. Předvolání diplomata a veřejný protest jsou v diplomatickém žebříčku nízko. Vyhoštění velvyslance nebo celé diplomatické mise je o stupeň výš; stále pod úplným přerušením vztahů, ale už jde o hmatatelný trest. Podle Kedmiho měl Lukašenko dát ukrajinským diplomatům 24 hodin na odjezd. „Dokud si Ukrajina a její páni budou myslet, že za to nepřijde nic vážného, budou drzejší a drzejší,“ parafrázuje jeho slova citovaný přepis.

Jenže faktický obraz je složitější. Lukašenko nereagoval jen pasivně: nabídl Zelenskému osobní setkání, opakovaně tvrdil, že Bělorusko nepředstavuje pro Ukrajinu vojenskou hrozbu, a v červnu se dokonce omluvil. Dá se to číst jako slabost. Dá se to ale číst i jako kalkulace. Minsk si nechává otevřené dveře, neeskaluje vojensky a zachovává si roli prostředníka; Bělorusko v minulosti sloužilo jako místo výměn válečných zajatců mezi Ruskem a Ukrajinou i při návratu některých ukrajinských dětí. Diplomatický rozchod by tyto kanály zkomplikoval.

Co to znamená pro širší bezpečnostní situaci

Analýza Kyiv Independent z května 2026 konstatuje, že bezprostřední vojenská situace na bělorusko-ukrajinské hranici zůstává z velké části beze změny. Žádná nová pozemní ofenziva z běloruského území se nerýsuje. Současně ale Bělorusko dál funguje jako ruské zázemí, logistické, infrastrukturní i raketové. A právě to Kyjev využívá jako argument pro stupňování tlaku.

Pro střední Evropu včetně Česka jde o nepřímý, ale reálný faktor. Severní úsek ukrajinské obrany váže pozornost, Polsko a Pobaltí jsou po incidentech s drony citlivější než kdy dřív a běloruský směr získává v aliančním plánování NATO stále větší váhu. Analytická studie Chatham House z ledna 2026 připomíná, že transformace Běloruska z nárazníkového státu v ruské předsunuté stanoviště mění bezpečnostní rovnici celého regionu.

Kedmiho výrok o rostoucí „kyjevské aroganci“ je součástí prokremelského narativu, který záměrně přehlíží, proč Ukrajina tlak stupňuje: retranslační stanice a raketová infrastruktura na běloruském území nejsou abstrakce, ale konkrétní hrozba zabíjející ukrajinské civilisty. Lukašenkova „slabost“ je v Kedmiho podání diagnóza. Ve skutečnosti může být i pragmatismus člověka, který ví, že plné vtažení Běloruska do války by pro jeho režim znamenalo riziko nesrovnatelně větší než předvolání diplomata.