Simulace, která Rusko nepotěší: Litva může zastavit jeho ofenzivu na 2 týdny úplně sama. Stačí jí 12 000 dronů

Válečná hra, kterou koncem května zveřejnil britský deník The Times, postavila proti sobě dvě verze ruské invaze do Litvy. V první, bez masového nasazení úderných dronů, se třísměrný útok prořízne k hlavnímu městu během pěti dnů, Moskva vyhlásí jaderný deštník nad obsazeným územím a NATO společnou vojenskou odpověď nespustí. Ve druhé verzi dostane litevská obrana přibližně 12 000 barážujících municí HX-2 od německo-britské firmy Helsing. Výsledek: ofenziva uvízne, Rusko za prvních deset dnů přijde o více než třetinu nasazených sil v první linii a Litva získá čas, který potřebuje k příjezdu aliančních posil. Nejde o příběh o zázračné zbrani. Jde o tvrdší tezi, že dostatečná masa levnější úderné munice dokáže rozbít nejnebezpečnější fázi invaze ještě předtím, než hlavní síly NATO vůbec dorazí.

Kdo simulaci řídil a co z ní víme

Válečnou hru organizovala a financovala firma Helsing, evropský výrobce HX-2. Podle reportáže The Times ji dozoroval Greg Melcher, bývalý šéf operací námořního oddělení Pentagonu, a podíleli se na ní další bývalí představitelé amerického ministerstva obrany a vojenští důstojníci. Plná metodika, datový model ani nezávislý audit scénáře veřejně dostupné nejsou, a to je podstatné. Čísla, která z válečné hry unikla do médií, jsou silná, ale ověřit je zvenčí zatím nelze.

Co veřejně víme: základní scénář počítá s třísměrným ruským útokem, pádem nebo obklíčením Vilniusu kolem pátého dne a s tím, že Aliance váhá. Protiscénář přidává zhruba 12 000 HX-2 nasazených ve vlnách podél hranic. Melcher z výsledků vyvozuje, že příhraniční státy s takovým arzenálem mohou získat jeden až dva týdny času, most k posilám, ne konečné vítězství.

Proč zrovna 12 000 a co je „přesná masa“

Logika není „jeden dron rovná se jeden zničený tank“. Helsing svůj koncept označuje jako precision mass, tedy přesnou masu: velké počty levnějších softwarově řízených úderných prostředků, které se dají vyrábět ve vysokém tempu, nasazovat v rojích a propojit s průzkumem a palebným řetězcem. HX-2 má dolet až 100 km, deklarovanou odolnost proti elektronickému rušení a je navržený jako doplněk dělostřelectva proti obrněným a mechanizovaným cílům.

Smysl je prostý: rozbít tempo postupu. Obrněné kolony na silnicích jsou ideální cíl pro roje dronů, které přilétají ve vlnách, a každá zničená kolona znamená ztrátu hodin, někdy dnů. Přesně ten typ opotřebení, který ničí rychlou operaci typu „hotový fakt“.

Cena slibu: levnější než tanky, ale ne za drobné

Z první německé zakázky pro Bundeswehr, 4 300 kusů HX-2 za přibližně 270 milionů eur, vychází orientační cena jednoho dronu na zhruba 62 800 eur. Dvanáct tisíc kusů by tedy stálo kolem 753 milionů eur, v přepočtu asi 19 miliard korun.

Pro srovnání s tím, co Litva už nakupuje:

• 44 tanků Leopard 2A8 – 950 milionů eur
• 8 raketometů HIMARS s příslušenstvím – 495 milionů dolarů (schváleno DSCA)
• Druhá fáze systému NASAMS – 200 milionů eur

Dronový balík by tedy vyšel levněji než tanky, ale dráž než protivzdušná obrana nebo raketomety. Označovat ho za „levný doplněk“ by bylo zavádějící. Spíš jde o jinou kategorii investice, do masového opotřebení protivníka místo do malého počtu těžkých platforem. A Helsing sám HX-2 rámuje jako „doplněk dělostřelectva“, ne jako náhradu tanků, PVO a brigád. Litva ostatně buduje vrstvenou obranu, ne armádu složenou jen z dronů.

Jak reálná je hrozba, a co říká litevská rozvědka

Výroční hrozbová zpráva litevských zpravodajských služeb z března 2026 říká jasně: dokud Rusko pohlcuje válka na Ukrajině, jeho schopnost přímo ohrozit NATO zůstává omezená. V nejhorším scénáři, po míru a uvolnění sankcí, by ale Moskva mohla být připravena k omezenému konfliktu v Pobaltí během jednoho až dvou let.

Litva na to nečeká. Německá brigáda se přesouvá na litevské území v letech 2025–2026, plná operační způsobilost má být do konce roku 2027. Válečná hra tedy neříká, že Litva bude bojovat zcela sama, říká, že lokální zásoba úderné munice může pokrýt kritické okno, než dorazí spojenci.

Český kontext: jiná pozice, stejná logika

Česko není Litva, neřeší obranu hlavního města pár desítek kilometrů od ruské hranice. Přenositelná je ale logika: krátký palebný řetězec, masové nasazení levnějších prostředků, odolnost proti rušení. Armáda ČR už zavádí FPV drony do výcviku u 43. výsadkového pluku, ministr obrany navštívil kolínskou firmu U&C s kapacitou 300 dronů měsíčně a po zkušenostech z Ukrajiny byla zrušena původní akvizice větších bezpilotníků TUAS ve prospěch přípravy nákupu menších systémů třídy MINI a SMALL.

Veřejně doložený plán na objednávku v řádu tisíců barážujících municí ale v Česku zatím neexistuje. Německo je výrazně dál, vedle zmíněných 4 300 HX-2 testuje systém pro širší nasazení. Británie sází na průmyslovou základnu: Helsing otevírá továrnu v Plymouthu, vláda investuje přes 4 miliardy liber do autonomních systémů a zakládá Drone Centre.

Litevská válečná hra neříká, že drony vyhrají válku. Říká něco užitečnějšího: že správně nasazená masa úderné munice může koupit dny, které rozhodnou o tom, jestli se Aliance stihne zmobilizovat. A právě o ty dny jde.