Ukrajinci ho nemohou odposlouchávat. Putin komunikuje jenom „bezpečnou“ cestou a mobilní telefon celý život odmítá

Když v únoru 2026 mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov znovu potvrdil, že ruský prezident nepoužívá žádné veřejné messengery a komunikuje výhradně přes speciální spojení, nešlo o žádnou novinku. Šlo o další dílek mozaiky, kterou Kreml skládá nejméně od roku 2010 a která má jediný cíl: vytvořit obraz hlavy státu, jež se nachází mimo dosah jakéhokoli komerčního odposlechu. Peskovův výrok přitom nepřišel náhodou. Padl uprostřed zákazové vlny, kdy Roskomnadzor oznámil další omezení Telegramu a Kreml hájil blokaci WhatsAppu kvůli údajnému neplnění ruských zákonů. Putin podle svého okolí stojí zcela mimo digitální ekosystém, který jeho vlastní úřady právě zavírají stovkám milionů Rusů.

Šestnáct let bez mobilu: časová osa, která začíná dávno před válkou

Nejstarší veřejně dohledatelný bod sahá do srpna 2010, kdy agentura Interfax zachytila Putinův výrok, že mobilní telefon nepoužívá. V prosinci 2018 Peskov upřesnil, že prezident nemá osobní mobil a spoléhá na „staré dobré telefony uzavřené vládní komunikace“. O dva roky později, v prosinci 2020, přitvrdil: „Smartphone u něj není, to je prostě nemožné.“

Putin sám přihodil osobní rovinu v projektu „20 otázek“ pro agenturu TASS v únoru 2020. Řekl, že gadgety nepoužívá, je mu tak pohodlně a má „jiné možnosti“, čímž myslel právě speciální telefon. Nejde tedy jen o Peskovovu interpretaci, ale o opakovaně potvrzený postoj samotného prezidenta.

Válka na Ukrajině, která trvá už více než čtyři roky, tento přístup ještě posílila. V březnu 2023 Kreml nařídil úředníkům kolem prezidentské kampaně opustit iPhony. V srpnu 2024 Peskov řekl, že v celé prezidentské administrativě se v pracovních věcech nepoužívají žádné messengery. A v únoru 2026 zopakoval, že si nelze představit ani frontovou komunikaci přes messenger.

Co přesně znamená „bezpečná cesta“

Kreml nikdy nezveřejnil technické specifikace Putinovy komunikační infrastruktury, a bylo by naivní to čekat. Z veřejných výroků ale vyplývá poměrně jasný obraz:

• Uzavřená vládní komunikace – šifrované pevné a mobilní linky provozované státem, oddělené od komerčních sítí.
• Přenositelná infrastruktura – v květnu 2024 Peskov řekl, že Putin má otevřenou i uzavřenou komunikaci kdekoli se nachází a že se mu v případě potřeby „vždy vybaví kabinet“. Nejde tedy o pevnou kancelář v Kremlu, ale o mobilní státní zázemí, které cestuje s prezidentem.
• Mezistátní hovory přes uzavřené linky – v prosinci 2021 Interfax popsal, že videokonference Putin–Biden proběhla poprvé přes uzavřenou linku.
• Žádný Zoom, žádný WhatsApp, žádný Telegram – Peskov v dubnu 2021 výslovně vyloučil Zoom pro pracovní věci a v únoru 2026 totéž zopakoval pro messengery.

Důležité je, co to neznamená. Absolutní nedosažitelnost pro cizí zpravodajské služby žádný otevřený zdroj netvrdí. Putin se „jen“ nevyskytuje v nejzranitelnější vrstvě, na běžném smartphonu s komerčním operačním systémem a aplikacemi, které Peskov označuje za „transparentní pro sledování“. Tím odpadá nejběžnější vektor útoku: kompromitace zařízení, sběr metadat, zranitelnosti operačního systému nebo infiltrace přes síť.

Snowdenův stín a ruská paranoia, která má reálný základ

Kreml nikdy veřejně nepřiznal přímou spojitost mezi Snowdenovými odhaleními z roku 2013 a zpřísněním komunikační hygieny. Spojitost je ale těžké přehlédnout. Dokumenty, které Edward Snowden vynesl z NSA, ukázaly mimo jiné to, že americká agentura v roce 2009 zachytila komunikaci delegace tehdejšího prezidenta Dmitrije Medveděva na summitu G20 v Londýně. Podle analýzy deníku The Guardian šlo o zachycení změn v přenosu signálů ruského vedení.

V červnu 2023 pak ruská FSB tvrdila, že NSA pronikla do tisíců iPhonů, a do odhalení měla být zapojena i Federální služba ochrany (FSO). Ať už šlo o reálný bezpečnostní incident, nebo o propagandistické zdůvodnění pro odstranění západních technologií z Kremlu, výsledek byl stejný: další argument pro absolutní odmítnutí komerčních zařízení na nejvyšších patrech moci.

Kontrast s Medveděvem je přitom ostrý. Zatímco Putin odmítá smartphone, Medveděv byl jedním z nejaktivnějších internetových uživatelů mezi ruskými špičkami; v červnu 2010 si založil twitterový účet, v letech 2008–2014 vedl videoblog na LiveJournalu a sám se označoval za blogera. Dva muži, kteří si v Kremlu střídali křesla, představují dva zcela protichůdné modely vztahu k technologiím.

Nejde jen o odposlech, ale o kontrolu informačního toku

Bezpečnostní logika vysvětluje, proč Putin nemá smartphone. Nevysvětluje ale, proč je celý jeho informační svět zprostředkovaný. Peskov opakovaně popisuje, jak se k prezidentovi dostávají zprávy: papírové složky, tištěné a televizní přehledy, výběr „hlavních horkých témat“ ze sociálních sítí připravený administrativou. Putin prý může na počítači sám nahlédnout internet, ale jeho primární zdroj informací jsou filtrované přehledy.

Analytici Carnegie Endowment v červnu 2026 upozornili, že problém není jen v selektivním přísunu informací, ale v rozhodování soustředěném do jednoho člověka s pevně ukotveným výkladem reality. Podle nás je to klíčový rozměr celého příběhu: Putin si nechrání jen obsah hovoru, ale i to, kdo a jaké informace se k němu vůbec dostanou. Absence smartphonu není jen štít proti odposlechu, je to architektura moci, ve které prezident vidí svět očima svého aparátu.

Jak to dělají jinde: Macron měnil telefon, Scholz má „červený aparát“

Putinův přístup je mezi světovými lídry výjimečný svou radikalitou. Francouzský prezident Emmanuel Macron běžně používal mobilní telefon, a po kauze se špionážním softwarem Pegasus v roce 2021 musel přístroj i číslo vyměnit. Německý kancléř Olaf Scholz měl na stole zabezpečený šifrovaný aparát pro citlivou komunikaci, ale paralelně německá vláda distribuovala obsah přes oficiální mobilní aplikaci. Západní model je tedy hybrid: veřejná digitální přítomnost plus oddělené chráněné kanály.

Český NÚKIB v lednu 2025 znovu varoval před vkládáním citlivých informací do náhle populárních mobilních aplikací; obecný princip je tedy stejný i u nás. Konkrétní opatření pro české ústavní činitele veřejné zdroje pochopitelně nepopisují, ale základní pravidlo platí univerzálně: citlivé věci se nemíchají s běžnými aplikacemi a zařízeními.

Putin tento princip dotáhl do extrému. Nevytvořil jen bezpečnostní opatření, vytvořil model existence, ve kterém hlava státu nemá v kapse jediné zařízení, které by ji spojovalo s vnějším světem mimo kontrolu státního aparátu. Zda ho to chrání, nebo izoluje, záleží na úhlu pohledu. Pro ukrajinské zpravodajce je to překážka. Pro Putinovo rozhodování ve válce, která trvá už pátým rokem, to může být past.