Litva zavede povinnou vojenskou službu pro všechny mladé muže. Branci budou i pilotovat drony nebo hlídat hranice

Dne 29. října 2026 zasedla v prezidentském paláci ve Vilniusu Státní rada obrany (VGT) a po projednání bezpečnostní situace oznámila zásadní obrat: Litva opustí dosavadní kvótový model vojenské služby a přejde k univerzálnímu odvodu všech způsobilých mladých mužů. Cílový rok je 2032. Nejde přitom jen o to, že kasárnami projde víc branců. Litva chce z odvodu vybudovat širokou obrannou rezervu schopnou pokrýt spektrum úloh, od klasické pěchoty přes operátory dronů až po podporu pohraničníků.

Od loterie k plošnému odvodu

Povinnou vojenskou službu Litva obnovila už v roce 2015, kdy ji k tomu donutila ruská anexe Krymu a destabilizace východní Ukrajiny. Tehdejší model ale fungoval na principu kvóty a elektronického losu: ročně odvedl 3 500 až 4 000 mužů ve věku 18–26 let. Kdo měl štěstí v loterii, zůstal doma. Od roku 2026 systém zpřísnil: věkové rozmezí se zúžilo na 18–22 let, roční odvod překročil 5 000 a prostor pro studentské odklady se zmenšil.

Univerzální model plánovaný na rok 2032 má být další kvalitativní skok. Prezident Gitanas Nausėda po zasedání VGT uvedl, že reálný roční odvod by měl dosáhnout zhruba 7 500 mužů. Ne proto, že by se povolávala celá demografická kohorta bez výjimky (zdravotní nezpůsobilost, individuální odklady i alternativní služba z důvodu svědomí zůstávají zachovány), ale proto, že logika systému se mění. Místo naplňování stanovené kvóty půjde o snahu povolat co největší část způsobilých mužů. Studie litevského ministerstva obrany z roku 2022 s tímto přechodem počítala a odhadovala horizont šest až osm let od politického rozhodnutí. Rok 2032 tedy není nahodilé číslo, odpovídá kapacitním limitům státu.

Drony, hranice, hasiči: co je realita a co plán

Současný odvodní systém už dávno neznamená jen devět měsíců v kasárnách s puškou. Oficiální web litevského náboru Karys.lt pro rok 2026 uvádí specializace zahrnující výcvik operátorů dronů v rámci sil speciálních operací, programy v IT a kyberbezpečnosti nebo službu ve válečné flotile. Drony tedy nejsou jen rétorická vložka, jsou součástí fungujícího systému.

Jinak je to s hlídáním hranic a službou u hasičů. VGT se dohodla na rozšíření možností služby i tímto směrem, ale detailní pravidla (kdo bude přidělen, na základě jakých kritérií, zda půjde o volbu brance, nebo rozhodnutí státu) zatím zveřejněna nebyla. Důležité je rozumět kontextu: litevská pohraniční stráž (SBGS) je samostatný sbor pod ministerstvem vnitra, nikoli součást armády. Branci ji nenahradí. Už dnes ale armáda pohraničníkům reálně pomáhá. V říjnu 2026 nasadila jednotky na hranici s Kaliningradskou oblastí, na podporu rutinní ochrany, veřejného pořádku a mobilních hlídek. „Hlídání hranic“ z titulků tedy stojí na existující praxi, ne na vzdáleném slibu.

Proč právě teď a proč šest let čekání

VGT na říjnovém zasedání konstatovala, že pravděpodobnost konvenčního ruského útoku na Litvu je v nejbližších dvou letech velmi malá. Zároveň ale označila ruské hybridní působení (sabotáže, kyberútoky, dezinformace) za trvale vysoké riziko. Nausėda mluví o Rusku jako o dlouhodobé hrozbě, ne o bezprostředním nebezpečí. Univerzální odvod je odpovědí na otázku, jak mít za deset let dostatečně širokou a vycvičenou zálohu pro případ, že se bezpečnostní situace zhorší.

Šest let mezi rozhodnutím a spuštěním není váhavost. Je to logistika. Litva potřebuje vybudovat ubytovací kapacity pro výrazně větší počet branců a připravit odhadem 300 až 350 nových instruktorů, přičemž výcvik jednoho instruktora trvá tři až čtyři roky. Současně musí udržet funkční systém přeškolování záložníků: v září 2026 armáda spustila cvičení pro více než 800 vojáků aktivní rezervy a připomněla, že rezervní povinnost trvá patnáct let po skončení služby. Přetížit systém by znamenalo snížit kvalitu výcviku, a nekvalitní branec je horší než žádný.

Pobaltský kontext a česká pozice

Litva není v regionu osamocená. Estonsko už dnes funguje na povinné službě pro způsobilé muže, v roce 2026 trvající jedenáct měsíců, s plánem odvést ročně kolem 4 000 lidí. Lotyšsko zavedlo postupný model: každý muž musí službu splnit do 24 let, v červenci 2026 nastoupilo 1 277 mladých lidí, většinou dobrovolníků. Litva se svými plánovanými 7 500 odvedenci ročně míří nad oba sousedy, ale zůstane hluboko pod Finskem, které ročně odvádí přes 22 000 branců.

V Česku se o návratu mírové povinné vojny oficiálně nejedná. Obranná strategie staví na aktivní záloze s cílem 10 000 lidí do roku 2030, na dobrovolných cvičeních a na mobilizačním rámci aktivovaném až při ohrožení státu. Litevský model ale může sloužit jako inspirace v jednom ohledu: ukazuje, že moderní odvod nemusí znamenat jen kopání zákopů, ale systematickou přípravu společnosti na široké spektrum obranných úloh.

Standardní služba v Litvě dnes trvá devět měsíců. U profesí potřebných pro armádu stačí tři. Studenti mohou volit důstojnický program rozložený do tří let. Kdo ze svědomí odmítá sloužit se zbraní, nastoupí dvanáctiměsíční alternativní službu. Stát zajišťuje ubytování, stravu, výstroj a od ledna 2026 i zdravotní pojištění. Ženy zůstávají dobrovolnicemi; Nausėda argumentuje tím, že mužský demografický fond je zatím dostatečný a společnost na povinný ženský odvod připravená není. V celé EU je povinná služba pro obě pohlaví v mírovém režimu standardem pouze ve Švédsku.

Litva nesází na to, že válka přijde zítra. Sází na to, že za šest let chce mít armádu, která dokáže absorbovat celou generaci a proměnit ji v použitelnou zálohu, od pěšáků přes dronové operátory až po lidi schopné posílit pohraničníky. V době, kdy Rusko vede válku na Ukrajině a hybridní operace proti celé Evropě, je to sázka, kterou si Vilnius nemůže dovolit neudělat.