Lov ruských vojáků jako z budoucnosti: frontu čistí drony, které nikdo neovládá. Kremelské hordy se bojí pohnout

V lednu 2026 stál ukrajinský operátor FPV dronu u Kosťantynivky a sledoval na termální kameře skupinu ruských vojáků, kteří se pokusili přeběhnout silnici. Stačilo pár vteřin. Reportáž serveru ArmyInform tu cestu nazývá „Silnicí smrti“ a jízda po ní je podle operátorů „padesát na padesát“. Ne proto, že by stříleli lidé. Ale proto, že nad silnicí nepřetržitě krouží stroje, které pohyb detekují, sledují a trestají rychleji, než stihne člověk zareagovat. A část z nich to zvládne i poté, co ztratí spojení s pilotem.

Killzone: patnáct kilometrů, kde se nesmíte pohnout

Ukrajinské ministerstvo obrany v dubnu 2026 představilo doktrínu nazvanou Drone Line. Její jádro je prosté: vytvořit před vlastní linií pásmo o hloubce 10–15 kilometrů, v němž se nepřítel nemůže přesouvat bez ztrát. Nejde o metaforu. Jde o průmyslový plán, tři miliony FPV dronů dodaných armádě jen za rok 2025, výrobní kapacita přesahující osm milionů kusů ročně a přes 160 domácích výrobců.

Čísla drží kontext. Prezident Zelenskyj v lednu 2026 uvedl, že drony dnes ničí více než 80 % nepřátelských cílů. I když jde o tvrzení hlavy státu, nikoli o nezávislý audit, terénní reportáže obraz potvrzují. Španělský El País popsal v únoru 2026 donbaské bojiště jako prostor přeplněný optickými, termálními, rádiovými i akustickými senzory, kde se řetězec od detekce k zásahu zkrátil na minimum. Ukrajinský operátor listu řekl, že vojákovi „odstřelí hlavu“, když ji vystrčí. V mrazu termokamera odhalí i teplo ze zahřívání země pod sedícím tělem.

Co znamená „nikdo neovládá“

Formulace je záměrně ostrá, ale realita je přesnější, a možná znepokojivější. Veřejně doložené systémy fungují v režimu, který odborníci označují jako terminální autonomie: člověk dron aktivuje, vybere typ cíle nebo oblast nasazení, ale ve finální fázi letu, zejména pokud protivník nasadí elektronické rušení, přebírá řízení software. Americká firma Auterion, která Ukrajině dodala 33 000 autonomních úderných kitů, popisuje schopnost sledovat a zasáhnout pohyblivý cíl do jednoho kilometru i v podmínkách silného rušení. Po aktivaci člověkem.

Klíčové je to „po aktivaci“. Plně autonomní lovce, kteří by bez lidského startu sami vyhledávali a zabíjeli pěšáky, veřejné primární zdroje zatím nedokládají. Jenže hranice se posouvá rychle. Ukrajinské ministerstvo obrany v lednu 2026 spustilo Brave1 Dataroom, zabezpečené prostředí pro trénink vojenských AI modelů na vizuálních i tepelných datech. Současně zavedlo centralizované velení dronových operací v systému DELTA přes modul Mission Control. Autonomie tak není vlastnost jednoho stroje. Je to architektura.

Nová generace: dosah, vlákno, tma

FPV drony se na ukrajinském bojišti masově objevily v roce 2023 jako levná odpověď na nedostatek dělostřelecké munice. Generace 2025–2026 je jiný svět. V dubnu 2026 testoval Brave1 nové typy FPV na vzdálenost až 25 kilometrů v podmínkách různých typů elektronického boje. Systém Baton Optik, schválený v únoru 2026, dosahuje přes 30 kilometrů díky optickému vláknu a funguje ve dne, v noci i za snížené viditelnosti.

Optické vlákno je zásadní detail. Dron řízený vláknem je prakticky imunní vůči elektronickému rušení, signál nejde vzduchem, ale kabelem. Už v listopadu 2025 tvořily drony na optickém vláknu téměř třetinu ze 100 000 kusů dodaných přes platformu DOT-Chain, kde si brigády vybíraly z více než 180 modelů od 40 výrobců. Dřívější pásmo ohrožení sahalo zhruba deset kilometrů. Dnes se podle terénních reportáží rozšířilo na čtyřicet.

Závod, ne dominance

Bylo by naivní tvrdit, že Rusko jen trpně přijímá ztráty. Analytici CSIS v dubnu 2026 popsali, že Moskva pravděpodobně už nasadila v boji vlastní autonomní systém V2U a buduje „suverénní“ ekosystém pro AI řízenou autonomii z komerčně dostupných komponentů. Rusové byli průkopníky vláknových FPV už v roce 2024. Reuters ještě 2. května 2026 psal, že ruské síly se ke Kosťantynivce dál přibližují „po centimetrech“ infiltrační taktikou.

Obě strany zároveň investují do obrany. Ukrajina do konce roku 2025 vybudovala 534 kilometrů protidronových sítí nad silnicemi v sedmi oblastech. Ruské „želví tanky“ obložené klecemi a sítěmi jsou improvizací, která část hrozeb skutečně tlumí. Ale proti dronu s termovizí, optickým vláknem a terminální autonomií síť nad silnicí nemusí stačit.

Co si z toho bere Česko

Česká armáda nečeká. Na cvičení Hradba 2025 nasadila šest desítek dronů včetně typů řízených optickým vláknem, testovala rušičky, přehledové lokátory i zachytávací sítě, scénáře převzaté přímo z ukrajinských zkušeností. Rezort obrany současně pořizuje modulární bojové komplety, které mají propojit vojáka, senzory, drony a prvky protivzdušné obrany do jednoho systému. Organizace Aerorozvědka ČR mezitím vyvíjí a dodává ukrajinským brigádám FPV drony i elektronické komponenty.

Právní rámec přitom stále dohání technologii. ICRC doporučuje zakázat nepředvídatelné autonomní zbraně a ty navržené k útoku na osoby, u ostatních požaduje „smysluplnou lidskou kontrolu“. OSN pod Úmluvou o konvenčních zbraních má v roce 2026 dál otevřenou expertní agendu k smrtícím autonomním systémům. Debata není uzavřená. Bojiště mezitím nečeká.

Financování celého ekosystému stojí na kombinaci ukrajinského rozpočtu, 128 miliard hřiven na drony v roce 2025, a západních balíků: 2,5 miliardy dolarů potvrzených po únorovém Ramsteinu, nejméně miliarda eur od Německa, 1,4 miliardy dolarů od Norska. Dvacet pět zahraničních obranných firem už zřizuje výrobu přímo na Ukrajině. Fronta se stala laboratoří i továrnou.

Největší změnou není umělá inteligence sama o sobě. Je to zlevnění a zmasovění poloautonomních schopností do podoby, kdy i krátký přeběh vojáka přes silnici spustí řetězec detekce, sledování a zásahu. Film Slaughterbots, kterým Stuart Russell v roce 2017 varoval delegáty OSN před levnými autonomními zbraněmi, vypadal tehdy jako sci-fi. Dnes vypadá jako konzervativní odhad.