Moldavsko se přestalo bát ruských výhrůžek a rozhodlo se obejít Putina. Chce se sloučit se svým největším sousedem

V lednu řekla, že by v referendu o sjednocení hlasovala pro. V dubnu v rozhovoru pro Le Monde prohlásila, že unie s Rumunskem by Moldavsku „velmi urychlila“ vstup do Evropské unie. A 20. května v rozhovoru pro DW zopakovala, že Kišiněv se nenechá zastrašit Moskvou. Žádné referendum vyhlášené není, žádný legislativní harmonogram neexistuje. Přesto se něco zásadního změnilo: téma, které bylo ještě nedávno politické tabu, se přesunulo do středu moldavské debaty, a tentokrát ne jako romantická vzpomínka na společnou historii, ale jako nouzová geopolitická zkratka k bezpečí.

Tři linie, kterými Kišiněv obchází Moskvu

„Obejít Putina“ neznamená jeden dramatický krok. Je to souběh tří procesů, které probíhají současně a vzájemně se posilují.

Legitimizace scénáře sjednocení. Sandu téma otevírá v mezinárodních médiích i na zahraničních fórech, naposledy na veřejné debatě v Tallinnu v květnu 2026, kde připustila, že pokud se evropská integrace zpomalí, podpora unie s Rumunskem poroste. Rumunský prezident Nicușor Dan na to reagoval slovy, že „Rumunsko je připravené“, pokud v Moldavsku vznikne demokratická většina.

Hlubší ukotvení v EU. Evropská komise spustila pro Moldavsko růstový balík v hodnotě 1,9 miliardy eur a přes Evropský mírový nástroj poslala v letech 2021 až 2025 dalších 197 milionů eur na posílení obranných kapacit. Vstup do EU do roku 2030 zůstává oficiálním cílem Kišiněva, Sandu ho označuje za „strategii přežití demokratického státu“.

Praktické odpojování od ruského tlaku. Moldavsko se napojuje na rumunský elektrotrh, snižuje energetickou závislost na Moskvě a veřejně pojmenovává ruskou vojenskou přítomnost v Podněstří jako nelegální. Rada EU v dubnu 2026 prodloužila sankční rámec proti destabilizačním aktivitám vůči Moldavsku až do dubna 2027.

Ruský tlak nekončí, ale přestal být argumentem pro pasivitu

Repertoár nástrojů, kterými Moskva na Moldavsko působí, je dobře zdokumentovaný. Pozorovatelé OBSE ve zprávě k parlamentním volbám 2025 popsali zahraniční vměšování, kyberútoky, nelegální financování a kupování hlasů. V únoru 2025 moldavské ministerstvo zahraničí odsoudilo narušení vzdušného prostoru ruskými drony. A v Podněstří zůstává Operativní skupina ruských vojsk, kterou Kišiněv i moldavský ústavní soud označují za nelegálně rozmístěnou.

Dříve tyto hrozby sloužily jako argument pro opatrnost: neriskovat, neprovokovat, nevyslovovat slovo „sjednocení“. Posun roku 2026 spočívá v tom, že Sandu obrátila logiku. Právě proto, že je malý stát mimo velkou demokratickou rodinu tak zranitelný, je třeba hledat cestu dovnitř, a pokud standardní přístupový proces nestačí, unie s Rumunskem je alternativa, ne provokace.

Čísla zatím nemluví jednoznačně

Průzkum agentury iData z března 2026 ukázal podporu sjednocení na 42,3 %, proti bylo 47,7 %. Většina chybí. A zajímavá je dynamika: v březnu 2021, tedy před ruskou invazí na Ukrajinu, byla podpora na 43,9 %. V květnu 2022, jen tři měsíce po začátku války, paradoxně klesla na 30,7 % — jako by šok z konfliktu nejprve vyvolal spíš strach než odhodlání.

Teprve v roce 2026 se čísla vrátila na úroveň před válkou. Změnil se ale rámec debaty. Méně se mluví o společném jazyku a dějinách Besarábie, víc o bezpečnosti, rychlosti integrace a o tom, že Rumunsko je členem EU i NATO. Poprvé v historii stojí v čele obou zemí prezidenti, kteří jsou sjednocení nakloněni. To samo o sobě nic nerozhoduje, ale mění prostor pro diskusi.

Podněstří: problém, který sjednocení nevyřeší

Největší překážka neleží v průzkumech veřejného mínění, ale na úzkém pruhu území podél ukrajinské hranice. Podněstří s ruskou vojenskou přítomností zůstává nevyřešeným konfliktem, který komplikuje jak standardní cestu do EU, tak hypotetické sjednocení s Rumunskem.

Moldavská ústava v článku 11 zakotvuje permanentní neutralitu. Ústavní soud ji spojuje s existencí samostatného moldavského státu. Pokud by Moldavsko přestalo existovat jako samostatný stát a jeho území splynulo s Rumunskem, členem NATO, neutralita by padla automaticky. A ruské jednotky v Podněstří by se ze dne na den ocitly na území státu Severoatlantické aliance. Sandu sama říká, že odchod ruských vojsk je nutnou podmínkou dalšího postupu. Jenže Moskva nemá důvod odejít dobrovolně.

Co to znamená pro Česko a EU

Pokud by k legitimnímu sjednocení jednou došlo, východní hranice EU by se formálně posunula na celé mezinárodně uznané území Moldavska. Podněstří by přestalo být problémem vzdáleného sousedství a stalo by se bezprostřední výzvou na východním okraji Rumunska, tedy uvnitř Unie a Aliance. Pro Česko jako člena obou struktur by to znamenalo citlivější bezpečnostní rovnici, ne vzdálenější.

Brusel zatím drží linii podpory moldavské suverenity a samostatného přístupového procesu. Kampaň za sjednocení nevede a vést nebude, je to vnitrostátní rozhodnutí dvou suverénních zemí. Ale peníze, které do Moldavska proudí, mluví jasně: 1,9 miliardy eur na reformy a růst, stovky milionů na obranu. Ať už Moldavsko nakonec vstoupí do EU samo, nebo přes Bukurešť, Západ sází na to, že ho Moskvě nepřenechá.

Sjednocení s Rumunskem dnes není plán. Je to pojistka, o které se poprvé mluví nahlas, a právě v tom spočívá odvaha Kišiněva.