Moskevská rafinerie hoří a na řadě jsou další. Západ dal Ukrajině volnou ruku a Zelenskyj už vystavil účet Minsku

Dne 16. června 2026 zasáhl ukrajinský dron primární rafinační provoz závodu Gazprom Něfť v moskevské čtvrti Kapotňa. Podle Reuters šlo o zařízení nesoucí 53 % kapacity celého závodu, který v roce 2024 zpracoval 11,6 milionu tun ropy. O dva dny později přišel druhý zásah. Rozsáhlý požár, stovky narušených letů nad Moskvou a přerušení provozu rafinerie, jež vyrábí více než třetinu paliv pro celou Moskevskou oblast. Nebyl to izolovaný úder. Ve stejné vlně Ukrajina zasáhla ropný sklad v Rostovské oblasti a dva mosty využívané pro vojenskou logistiku. Frekvence útoků na ruské rafinerie se od začátku roku 2026 zdvojnásobila a červnový týden ukázal, že Kyjev má nejen prostředky, ale i politické krytí pro razantnější údery do hloubky.

Co znamená „volná ruka“ od Západu

Formulace zní dramaticky, ale ve skutečnosti jde o měřitelný posun, ne o bianco šek. 7. června se v Londýně sešla takzvaná evropská trojka (Británie, Francie a Německo) s Volodymyrem Zelenským. Společné prohlášení výslovně mluví o spoluvývoji protibalistických systémů a schopností hlubokého úderu. O deset dní později, 17. června, přidali lídři G7 závazek zvýšit dodávky zbraní dlouhého dosahu, protivzdušné obrany a otevřít licence pro posílení ukrajinské domácí vojenské výroby.

Dva dokumenty, dva stupínky eskalace. Londýn dal rámec, G7 ho rozšířila o průmyslovou dimenzi. A v následujících dnech přišly výsledky: opakované údery na Moskvu, Rostov, logistické mosty. Politické krytí pro hluboké údery existuje, ne jako veřejně sepsaný seznam povolených cílů, ale jako deklarovaná podpora schopností, které takové údery umožňují. V praxi je to totéž.

Účet pro Minsk: retranslátory, palivo, týden lhůty

Zelenskyj ale nezůstal jen u Ruska. 19. a 20. června přenesl tlak na Bělorusko způsobem, který nemá v dosavadním průběhu války obdobu. Na tiskovém brífinku veřejně jmenoval čtyři retranslátory v běloruské Gomelské a Brestské oblasti, které podle Kyjeva pomáhají navádět ruské útočné drony na ukrajinské civilní cíle, konkrétně na Žytomyrskou, Rivnenskou a Volyňskou oblast, na energetickou infrastrukturu a železnici.

Formulace byla přímočará: týden na demontáž nebo vypnutí techniky. „Jinak to uděláme my.“

Vedle retranslátorů Zelenskyj otevřel i palivovou frontu. Podle jeho údajů vzrostl vývoz běloruského benzínu do Ruska za leden až květen 2026 třináctkrát, u nafty trojnásobně. Bělorusko tak nefunguje jako pasivní území, kterým Moskva jen projíždí, ale jako aktivní zásobovací kanál ruské válečné mašinérie. Ukrajinský prezidentský úřad už v únoru 2026 spojil Lukašenka s více než třemi tisíci běloruských podniků dodávajících Rusku kritické komponenty a s budováním infrastruktury pro raketový systém Orešnik. Červnové ultimátum tento rámec převedlo z roviny sankcí do roviny přímé hrozby úderem.

Lukašenkova omluva a kalkulace Minsku

Zajímavý je kontrast na běloruské straně. Alexandr Lukašenko v rozhovoru zveřejněném 15. června tvrdil, že Bělorusko do války vstoupit nechce, a za dřívější výroky se Zelenskému dokonce omluvil. Tón se změnil, struktura závislosti na Moskvě zatím ne. Retranslátory stojí dál, palivo teče dál, podniky dodávají dál.

Podle nás jde spíš o taktickou deeskalaci než o skutečný obrat. Lukašenko potřebuje zabránit tomu, aby se Bělorusko stalo legitimním cílem ukrajinských úderů, a zároveň si nemůže dovolit odmítnout Moskvu. Je to úzký koridor a Zelenskyj ho právě zúžil na šířku jednoho týdne. Reálný scénář přitom nevypadá na pozemní válku Ukrajina–Bělorusko, ale spíš na přesné údery proti podpůrným uzlům, komunikačním věžím a průmyslovým areálům. I to by ale pro Minsk znamenalo bezprecedentní situaci.

Proč je to relevantní i pro Česko

Běloruská eskalace se netýká jen Kyjeva. Čeští vojáci působí v mnohonárodních brigádních uskupeních v Litvě a Lotyšsku, tedy přímo na východním křídle NATO sousedícím s Běloruskem. Pokud by se běloruské území stalo cílem ukrajinských úderů nebo platformou pro ruskou odvetu, tlak na protivzdušnou obranu a alianční připravenost v Pobaltí by se zvýšil i bez přímého zapojení Aliance.

Česká pozice zůstává opatrně proukrajinská. Premiér Babiš po lednovém jednání Koalice ochotných v Paříži potvrdil pokračování muniční iniciativy, byť s podmínkou financování od jiných států, a odmítl vyslání vojáků na Ukrajinu. Praha není signatářem londýnského prohlášení trojky. Ale každý další úder na ruskou infrastrukturu a každé rozšíření konfliktu směrem k Bělorusku zvyšuje sázky i pro země, které se drží v druhé linii.

Moskva mezitím reaguje předvídatelně: předseda Státní dumy Volodin po zásahu rafinerie varoval před „tvrdšími údery a silnějšími zbraněmi“, kremelský poradce Ušakov tvrdil, že útoky oddalují přímé kontakty mezi Putinem a Zelenským. Jenže rafinerie v Kapotňi stále hoří a Kyjev už počítá další cíle, tentokrát za běloruskou hranicí.