Ve válce nastává zlom, který Rusové neustojí. Jejich „nas mnogo“ už přestává rozhodovat, přebírají to Ukrajinci

Andrij Sybiha přijel 21. května na neformální večeři NATO–Ukrajina ve švédském Helsingborgu s jednou ústřední tezí: válka se překlápí. Ne proto, že by ruská armáda kolabovala, ale proto, že její hlavní devíza, početní převaha, ono sebevědomé „nas mnogo“, přestává sama o sobě vyrábět průlom. Fronta se stabilizovala na klíčových úsecích, ukrajinské údery do hloubky ničí logistiku a drony proměnily bojiště v prostor, kde čistá lidská masa ztrácí hodnotu. Nezávislé analýzy tenhle rámec nepřijímají slepě, ale v podstatných bodech ho potvrzují.

Čísla, která mluví jasně

Kontrast mezi létem 2025 a jarem 2026 je ostrý. V červnu 2025 Reuters informoval o ruských ziscích 556 km² za jediný měsíc a o 111 tisících vojáků soustředěných jen v prostoru Pokrovsku. Tempo postupu u Pokrovsku tehdy činilo kolem 70 metrů denně, za cenu obrovských ztrát, které CSIS odhaduje na zhruba 1,2 milionu ruských vojáků vyřazených z boje do konce roku 2025.

O necelý rok později je obraz jiný. Analýza AFP nad daty ISW ukazuje, že Rusko v dubnu 2026 čistě ztratilo asi 120 km², poprvé od poloviny roku 2023. Reuters 19. května doplnil, že ruský pozemní postup je nejpomalejší za celou dobu od začátku plnohodnotné ofenzivy. Sybiha tuhle linku razil už 11. května v Bruselu, kde mluvil o stabilizaci fronty a zachytávání až 90 % vzdušných cílů. V Helsingborgu ji jen dotáhl do diplomatického rámce: Rusko může dál válčit, ale hůř než dřív mění kvantitu v rozhodující výhodu.

Mechanismus: drony, střednědobé údery a průhledné bojiště

Samotné zpomalení ruského postupu by bylo jen statistika. Zajímavější je mechanismus, který za ním stojí, a ten má tři vrstvy.

První je dronová saturace fronty. Britský think-tank RUSI popisuje pásmo likvidace sahající pět kilometrů od předních linií, v němž je bojiště natolik průhledné, že masové pěchotní útoky ztrácejí smysl dřív, než se vůbec rozběhnou. Čistá početnost v takovém prostředí přestává být výhodou, stává se logistickou zátěží.

Druhá vrstva jsou ukrajinské střednědobé údery do operační hloubky. Jen v dubnu 2026 jich ukrajinské síly provedly přes 160, cílem byly muniční sklady, velitelská stanoviště, radary a systémy protivzdušné obrany. Efekt je dvojí: přímé ničení materiálu a narušení logistických řetězců, které živí pozemní ofenzivu.

Třetí vrstva sahá ještě hlouběji. Ukrajinské drony na přelomu března a dubna zasáhly baltické exportní přístavy Ust-Luga a Primorsk, což podle Reuters vytvořilo reálný tlak na ruské palivové exporty a rafinerský provoz. Tady se vojenské údery prolínají se sankčním tlakem, a právě tuto kombinaci Sybiha v Helsingborgu označil za „sankce s dalekosáhlým dopadem“.

Sankce a česká stopa

Ekonomický rozměr tlaku na Rusko má konkrétní podobu. Dvacátý sankční balík EU z dubna 2026 přinesl 120 nových listingů, zasáhl 58 subjektů ruského vojensko-průmyslového komplexu, rozšířil zásahy proti „stínové flotile“ na celkem 632 lodí a poprvé cílí i na podporu digitálního rublu.

Česko v tomto rámci hraje aktivnější roli, než by se mohlo zdát. Muniční iniciativa pro velkorážnou munici pokračuje pod českou koordinací, Praha v březnu nabízela expertizu k odblokování dvacátého sankčního balíku a generální tajemník NATO Rutte při dubnové návštěvě Prahy veřejně ocenil české příspěvky do alianční bezpečnosti. Nejde o gesta, česká munice drží ukrajinskou palebnou sílu, bez které by stabilizace fronty vypadala jinak.

Zlom na bojišti, pat u jednacího stolu

Paradox Helsingborgu spočívá v tom, že vojenský posun zatím nemá diplomatický ekvivalent. Americký ministr zahraničí Marco Rubio na stejném jednání přiznal, že produktivní mírové rozhovory aktuálně neběží. Sybiha šel ještě dál, dosavadní formát zprostředkovaný Washingtonem označil za vyčerpaný a navrhl silnější evropské zapojení i možný summit Zelenskyj–Putin.

K tomu přidejte běloruský rozměr: Minsk 18. května zahájil cvičení s ruskými taktickými jadernými zbraněmi, na běloruském území je rozmístěn systém Orešnik a Zelenskyj 15. května varoval, že Moskva zvažuje operaci z běloruského území. Sybiha proto v Helsingborgu nežádal jen zbraně, prezentoval Ukrajinu jako „bezpečnostního přispěvatele“, partnera sdílejícího zkušenost z moderní války, ne pouhého příjemce pomoci.

Co zlom znamená, a co ještě ne

CSIS i RUSI se shodují, že Rusko je schopné válku vést ještě minimálně dva až tři roky. Zlom, o kterém Sybiha mluví, není předzvěst kolapsu. Je to moment, kdy opotřebovací logika „nas mnogo“ naráží na strop, drony, fortifikace a přesné údery do týlu snižují návratnost každého dalšího nasazeného vojáka. Rusko pořád může posílat pěchotu do opakovaných útoků, jenže výnos klesá a cena roste.

Válka nekončí. Ale rovnice, na které Moskva stavěla svou strategii, přestává vycházet.