Největší slabina Ruska je nyní plně odhalena. Přiznává, že zatímco jeho drony slepnou, ty ukrajinské už nedokáže zastavit

To číslo říká víc než jakýkoli propagandistický výkřik z obou stran. Tři sta deset sestřelů, a přesto hoří. Nejde o selhání jedné noci. Od března do června 2026 Ukrajina opakovaně zasáhla klíčové ruské exportní uzly, rafinérie a logistické trasy, od baltického Primorsku přes petrohradský terminál až po černomořský Novorossijsk. Rusko pokaždé hlásilo masivní sestřely, a pokaždé něco proletělo. Vzorec, který se opakuje třikrát za čtvrt roku, už není smůla. Je to strukturální problém.

Tři vrstvy jedné slabiny

Ruská zranitelnost není jednoduchá. Skládá se ze tří vzájemně provázaných selhání.

Za prvé: Moskva nedokáže vytvořit souvislou, vrstvenou ochranu obrovského zázemí. Od Volgogradu po Novorossijsk, od Petrohradu po Usť-Lugu, všude jsou cíle, které potřebují protivzdušný deštník, a všude je ho málo. Reuters začátkem června uvedl, že útok na petrohradský ropný terminál „vyvolává otázky o efektivitě ruské protivzdušné obrany“. Diplomatická formulace pro fakt, že drony doletěly víc než 800 kilometrů od fronty.

Za druhé: i tam, kde obrana existuje, selhává poslední vrstva. Novorossijsk není bezbranný přístav. Je to strategický exportní uzel s překladišti Grušovaja a Šescharis, chráněný systémy protivzdušné obrany. A přesto hoří.

Za třetí, a to je možná nejbolestivější: ruská strana sama přiznává, že ukrajinské drony jsou hůř zjistitelné a odolnější vůči elektronickému rušení. Ruský politický analytik Alexej Čadajev i vojenský bloger Sergej Koljasnikov veřejně mluvili o ztrátě ruské převahy v „malém nebi“ a o dronech, které detektory nevidí a systémy elektronického boje nezachytí.

Čísla, která mluví za Ukrajinu

Ukrajinský vrchní velitel Oleksandr Syrskyj 11. června oznámil, že Ukrajina drží poměr 1,5 ku 1 ve FPV dronech oproti Rusku. V květnu ukrajinské síly zasáhly téměř 180 tisíc potvrzených cílů. A většinu ruských útočných dronů typu Šáhid už neničí klasická protivzdušná obrana, ale ukrajinské interceptorové drony, levnější, rychlejší na nasazení a stále sofistikovanější.

Posun za poslední rok je měřitelný:

• Taktický dolet FPV dronů se podle ruských zdrojů zhruba zdvojnásobil, z asi 40 na více než 80 kilometrů.
• Odolnost proti rušení vzrostla natolik, že ruští operátoři elektronického boje hlásí problémy s neutralizací.
• Interceptorový program se z experimentu stal páteří protivzdušné obrany proti pomalým cílům.

Na druhé straně fronty popisuje šéf elektronického boje ukrajinských pozemních sil Maksym Skoreckyj opačný efekt: ukrajinské systémy ruší ruským dronům řídicí kanály, navigaci i přenos videa. Dron ztratí kontrolu, mine cíl nebo nedoletí. Ruské úderné týmy navíc přicházejí o průzkumné drony, takže útočí naslepo. Odtud to „slepnutí“.

Ropa jako měřítko škod

Ekonomický dopad je konkrétní. Už v březnu Reuters prostřednictvím The Moscow Times informoval, že ukrajinské útoky vyřadily zhruba 40 procent ruské ropné exportní kapacity. V červnu agentura Reuters zaznamenala pokles plánovaných západních ropných nakládek z 2,5 na 1,7 milionu barelů denně.

Novorossijsk přitom není jen přístav. Je to propojený exportně-logistický uzel: překladiště, dispečerské body, navazující potrubní infrastruktura. Když hoří Grušovaja, nestojí jen jedna loď, stojí celý řetězec. A rychlý přesun na náhradní terminály v Tamani nebo Vysocku naráží na menší kapacitu a závislost na přetížené železnici.

Pro Česko jde dopad hlavně přes světovou cenu ropy. Čeští analytici v červnu odhadovali pohyb cen pohonných hmot zhruba o 1,50 až 2 koruny na litru v řádu dnů. Podle modelů ČNB by hypotetický stoprocentní šok do cen ropy a plynu při plném průsaku zvýšil spotřebitelské ceny o 3,6 procenta; nejde o prognózu, ale ukazuje to, jak citlivý je přenos.

Proč Rusko nestíhá reagovat

Jádro problému není v tom, že Rusku chybí technologie. Má systémy elektronického boje, má protivzdušnou obranu, má průmyslovou základnu. Problém je v tempu adaptace. Ukrajina operuje v kratším inovačním cyklu: zpětná vazba z bojiště se dostane k výrobcům během dnů, nová verze dronu letí během týdnů. Rusko reaguje pomaleji, a na mnohem větším území.

Navíc musí rozptylovat síly. Fronta požírá protivzdušné systémy, ale zároveň je potřebují přístavy, rafinérie, mosty ke Krymu, mariupolský přístav. Reuters 10. června popsal útoky na logistiku na jihu jako součást širší kampaně, která „pomáhá zpomalovat ruský válečný stroj“. Ukrajina nemusí zničit všechno. Stačí, když donutí Rusko bránit všechno.

Zajímavý je i český rozměr: firma PBS GROUP z Velké Bíteše veřejně uvádí, že její motory pro drony a střely s plochou dráhou letu přispívají k obraně Ukrajiny. Společně s ukrajinským Ivčenko-Progress vyvíjí motor AI-PBS-350 optimalizovaný pro jednorázové bezpilotní systémy. Přímou účast na konkrétních útocích nelze z veřejných zdrojů potvrdit, ale průmyslové propojení existuje.

Ne zlom, ale trend

Bylo by nepoctivé tvrdit, že Rusko prohrává válku, protože mu hoří překladiště. Na frontě dál útočí, dál má početní převahu v některých kategoriích výzbroje. Ale v jedné klíčové vrstvě konfliktu, v dronové válce, hlubokých úderech a tlaku na logistiku a exportní infrastrukturu, Ukrajina získává převahu, kterou Moskva zatím nedokáže vyrovnat. A čím déle trvá, tím je dražší.

Rusko umí výpadky obcházet, ale ne bez ztráty kapacity a ne okamžitě. Každý měsíc, kdy Ukrajina zasáhne víc cílů levnějšími prostředky, než kolik Rusko stihne opravit a ubránit, se asymetrie prohlubuje. A právě to je ta slabina: ne jedna díra v obraně, ale systémová neschopnost zacelit jich dost rychle dost najednou.