Téměř nulový postup vystřídala totální stagnace. Rusové si přiznali, že obranu Kramatorsku a Slavjansku neprolomí

Ambice na průlom ke dvěma největším městům, která Ukrajina v Doněcké oblasti stále drží, se na jaře 2026 smrskla na boj o několik vesnic, lesních pásů a přístup ke kanálu. Mezi 22. a 29. březnem se hlavní útočný směr ruské 3. armády skupiny vojsk „Jih“ na ose Zakitne–Kryva Luka–Riznykivka prakticky zastavil. Podle analýzy ISW/Critical Threats ruské jednotky po drobných taktických ziscích od konce února ztratily schopnost pokračovat v koordinovaném postupu. V Zakitném je Ukrajinci místy zatlačili zpět. A širší obchvat přes Lyman, který měl ofenzivu podpořit z boku, se do začátku června rovněž zadrhl.

Od desítek metrů denně k nule

Už v únoru 2026 popisoval ukrajinský vojenský analytik Kostjantyn Mašovec tempo ruského postupu jako minimální, desítky metrů denně, bez vyhlídky na rychlý výsledek. Série útoků mezi 17. a 19. březnem skončila převážně neúspěchem. Ruské jednotky se pokoušely proniknout na několika místech současně, ale žádný z pokusů nepřerostl v souvislý průlom.

Od 22. března se situace změnila kvalitativně. Hlavní klín 3. armády u Kryvé Luky a Riznykivky se přestal pohybovat úplně. Útočná činnost se proměnila v infiltrace malých skupin (dvou, tří mužů) a v držení už „prolezlých“ kapes. Podle Mašovcovy analýzy z 29. března šlo o nejdelší období bez jakéhokoli měřitelného posunu na tomto směru od zahájení jarní ofenzivy.

Proč se fronta zadrhla

Příčinou nebyl jediný faktor, ale jejich kombinace, která ruské velení stavěla před neřešitelnou rovnici:

• Terén a vodní překážky. Východně od Slavjansku se útok láme o řeku Severní Doněc, kanál Severský Doněc–Donbas a přilehlé nádrže. Přístupové osy jsou úzké, kanalizují postup a znemožňují manévr.
• Ukrajinské protiútoky. V Zakitném Ukrajinci drželi část obce a aktivně vytlačovali ruské skupiny. Klíčové výšiny jižně od Mykolajivky zůstávaly pod ukrajinskou kontrolou.
• Vyčerpání útočné pěchoty. Mluvčí ukrajinského velení Viktor Trehubov 27. března uvedl, že ruské zdroje v severní části fronty se vyčerpaly. Rusové podle něj čekali na nástup vegetace, „zelenku“, která by malým pěším skupinám poskytla krytí před drony.
• Selhání podpůrných směrů. Lymanský směr, který měl ofenzivu na aglomeraci podporovat z boku, rovněž uvízl. Podle červnové analýzy ISW selhávaly na tomto úseku i ruská 20. a 25. armáda.

Mykolajivka, městečko ležící pouhé tři kilometry od ruských předmostí, se stala symbolem celého problému. Ruští útočníci se na podzim dostali asi dva kilometry od jejího jihovýchodního okraje, ale přímý průchod jim Ukrajinci dál komplikovali. Většina infiltračních skupin v té době čítala už jen dva až tři muže.

Nepřímé přiznání z prokremelského prostoru

Kreml oficiálně žádné selhání nepřiznal. Ruské ministerstvo obrany pokračovalo v obvyklé rétorice o „postupném osvobozování“. Přiznání přišlo odjinud, a bylo o to výmluvnější.

Prokremelský analytický kanál Rybar, který běžně slouží jako neoficiální hlas ruského vojenského establishmentu, v říjnu napsal, že „Slavjansk se zatím odkládá“ a možnost útoku na aglomeraci se odsouvá do vzdálenější perspektivy. Bez kontroly lesů jižně od Lymanu by podle Rybaru útok od Siversku znamenal neúspěch nebo vysoké ztráty. Tentýž kanál dříve popisoval postup po desítkách metrů denně, bez očekávání rychlého „osvobození“.

Faktické přiznání se projevilo i ve změně ruského způsobu boje. Mašovec v listopadu popsal, že 3. armáda musí zúžit sektory útoku kvůli minimálním stavům útočné pěchoty. Z širokého manévrového útoku se stal boj o udržení infiltrovaných pozic. Nově formovaná 84. motostřelecká divize, která měla situaci změnit, je podle Mašovce „papírová“, hodně pěchoty, málo těžkých zbraní. Útvar vhodnější pro budoucí městské zteče než pro průlom otevřeným terénem.

Stagnace neznamená klid

Zastavení pozemního postupu neznamenalo úlevu pro civilisty. Právě 29. března Rusko udeřilo na Kramatorsk pěti řízenými pumami KAB-250. Tři lidé zahynuli, třináct bylo zraněno, poškozeno přes třicet civilních objektů. Tlak se přelil do vzduchu.

V Mykolajivce, která leží přímo v pásmu bojů, bylo už v lednu možné přijet jen obrněným vozidlem s antidronovou ochranou. V březnu pokračovala evakuace dětí, ve městě jich podle Ukrinformu zůstávalo přes dvě stě. V červnu místní správa hlásila patnáct až čtyřicet pět ostřelování denně. Bez elektřiny, vody, plynu, lékáren. Obchody kolabovaly.

Co to znamená pro další vývoj

Selhání jarní ofenzivy na slavjansko-kramatorském směru není definitivní tečkou. Rusko dál buduje nástroje pro další pokus. Ale z dostupných dat vyplývá, že bez výrazného doplnění pěchoty, bez zvládnutí terénu a bez funkčních podpůrných směrů půjde spíš o dlouhé, krvavé přibližování než o rychlý kolaps ukrajinské obrany. Spojenci na červencovém summitu NATO v Ankaře vyčlenili pro Ukrajinu na rok 2026 celkem 70 miliard eur. Česká republika dodala 390 kusů techniky a desítky tisíc kusů velkorážové munice, kam přesně na frontě míří, ministerstvo obrany z bezpečnostních důvodů nezveřejňuje.

Ruská armáda, která se prezentuje jako druhá nejsilnější na světě, na přístupech ke dvěma donbaským městům narazila na kombinaci terénu, vody, dronů a odhodlané obrany. Výsledek: ambice na průlom se smrskla na boj o lesní pásy a kanály. A ani ten zatím nevyhrává.