Palivo pro ruskou armádu přestalo téct, Ukrajinci jedním úderem vyřadili obě srdce rafinerie v Samaře

V noci na úterý zamířily ukrajinské dlouhodosahové drony na průmyslový areál v Samaře, vzdálený přes tisíc kilometrů od frontové linie. Podle agentury Reuters, která se odvolává na dva průmyslové zdroje, zásahy vyřadily jednotky AVT-4 a AVT-5, vstupní uzly celého technologického řetězce. Rafinerie s projektovanou kapacitou kolem sedmi milionů tun ropy ročně od té chvíle nevyrábí ani litr paliva. A co je podstatnější: přichází o něj samarský rafinérský uzel, který už předtím fungoval na hraně.

Co jsou AVT-4 a AVT-5 a proč bez nich rafinerie stojí

Zkratka AVT označuje kombinovanou jednotku atmosférické a vakuové destilace. Rosněfť sama ve svých materiálech popisuje, že právě v těchto jednotkách probíhá odsolení, odvodnění a první rozdělení ropy na frakce. Teprve z těchto frakcí, benzinové, naftové, kerosínové, se v navazujících procesech vyrábějí hotové produkty.

Představte si to jako mlýn v pekárně. Můžete mít sebelepší pece, ale bez namletého obilí je zapnout nemůžete. Právě to se stalo: sekundární jednotky rafinerie jsou fyzicky nepoškozené, ale nemají čím je krmit. Firma přitom obě AVT označovala za prioritu modernizace a spojovala je s plány na zvýšení hloubky i objemu zpracování. Drony zamířily přesně tam, kde to bolí nejvíc.

Samarský uzel pod soustavným tlakem

Kujbyševská rafinerie není izolovaný cíl. Patří do trojice samarských závodů Rosněfti, spolu s rafineriemi v Novokujbyševsku a Syzrani. A právě tady se situace stává strategicky zajímavou:

• Syzraň stojí od 21. května po předchozím ukrajinském útoku.
• Novokujbyševsk běží omezeně po dubnovém zásahu.
• Kujbyševská rafinerie navíc už před útokem pracovala pod maximem; Reuters uvádí reálné zpracování 4,7 milionu tun v roce 2024, tedy zhruba dvě třetiny projektované kapacity.

Všechny tři závody jednoho uzlu jsou teď buď odstavené, nebo omezené. A nejde jen o Samaru. Podle dat Reuters z května 2026 Ukrajina od začátku roku vyřadila rafinérské kapacity odpovídající zhruba 700 tisícům barelů denně v šestnácti rafineriích, přičemž mimo provoz se dostalo 35 primárních destilačních jednotek. Téměř čtvrtina centrální ruské rafinérské kapacity byla v květnu pod tlakem. Samarský zásah z června tento podíl dál zvyšuje.

Fronta nevyschne, ale manévrovací prostor se zmenšuje

Bylo by nepoctivé tvrdit, že ruská armáda přes noc přijde o palivo. Rusko disponuje dalšími rafineriemi, strategickými zásobami a distribučním systémem, který dokáže přesměrovávat toky. Kujbyševská rafinerie představuje podle projektované kapacity zhruba 2,5 procenta ruského rafinérského systému, podle skutečného průtoku spíše necelá dvě procenta.

Jenže právě v tom je podstata ukrajinské strategie. Nejde o jeden rozhodující úder, ale o soustavné ukrajování z rezervního prostoru. Moskva musí z téhož koláče krmit domácí trh, armádu i export. Každá odstavená rafinerie znamená, že přerozdělování je složitější, dražší a pomalejší. Ruský ministr energetiky už dříve přiznal, že návrat rafinerií do provozu brzdí i sankce na dovoz technologií. Opravy primárních destilačních jednotek se v minulosti pohybovaly od několika dnů u menších škod až po měsíc a déle u závažnějších poškození. Při zasažení obou AVT najednou je podle nás realistické počítat spíše s týdny.

Co to znamená pro české pumpy

Přímý dopad na ceny pohonných hmot v Česku je omezený. Evropská unie zakázala dovoz ruské ropy a ropných produktů a česká potrubní výjimka pro ropu z Družby skončila 1. července 2025. Česko se zásobuje z jiných zdrojů.

Nepřímý vliv ale vyloučit nelze. Pokud by se kumulace výpadků ruských rafinerií prohloubila, může to zvyšovat nervozitu na globálním trhu s dieselem a kerosínem. Jeden samarský zásah sám o sobě světové ceny neposune, ale desítky podobných úderů za půl roku už vytvářejí tlak, který se do tržních prémií promítá.

Operace jedné noci, výsledek měsíců práce

Útok na Samaru nebyl osamělou akcí. Stejnou noc ukrajinská armáda oznámila zásah Afipské rafinerie v Krasnodarském kraji a Generální štáb potvrdil zničení závodu na navigační systémy v Čeboksarech. Na operaci se podílely Síly bezpilotních systémů, 414. brigáda „Ptachy Maďara“, speciální síly i vojenská rozvědka HUR. Koordinace více složek a více cílů během jedné noci ukazuje, že nejde o improvizaci, ale o průmyslově škálovanou kampaň.

Kujbyševská rafinerie hořela už v březnu 2024, kdy drony zasáhly jednotku AVT-5 a vyřadily zhruba polovinu kapacity. V srpnu 2025 Reuters potvrdil poškození obou hlavních jednotek. V lednu 2026 přišel další nálet. Červnový útok je čtvrtý zdokumentovaný zásah téhož závodu, a poprvé přichází ve chvíli, kdy celý samarský uzel leží na lopatkách.

Ruská armáda palivo stále má. Ale prostor, z něhož ho Moskva čerpá, se s každým dalším úderem zužuje, a opravit ho je čím dál těžší.