Pátá kolona je v pohybu, Rusové hromadně prchají do Gruzie. Kreml mobilizaci popírá, ale nevěří mu

Hraniční přechod Verchní Lars v kavkazských horách zná každý Rus, který v září 2022 stál v mnohakilometrové koloně aut, aby se vyhnul částečné mobilizaci. Teď se scénář opakuje, jenže tentokrát bez vyhlášeného dekretu. Stačí fámy, varování z Kyjeva a jedna klíčová zkušenost: kdo čekal minule příliš dlouho, už se nedostal ven. Podle dat ruského deníku Kommersant projelo přes Lars za poslední srpnový týden roku 2026 více než 33 tisíc vozidel. Proud míří převážně jedním směrem, na jih, do Gruzie.

Kreml říká „kachny“, lidé balí kufry

Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov 25. srpna 2026 označil zprávy o chystané nové mobilizaci za „informační kachny“. O devět dní později, 3. září, přidal Putin osobně: neexistuje prý scénář, který by dodatečnou mobilizaci vyžadoval. Dvě popření ve dvou týdnech, a přesto rekordní provoz na hranici.

Proč jim lidé nevěří? Protože přesně takhle to vypadalo i před čtyřmi lety. V létě 2022 Kreml mobilizaci rovněž vylučoval. Pak přišel Putinův dekret a během hodin se Lars proměnil v úzké hrdlo paniky. Ukrajinský prezident Zelenskyj navíc už 11. srpna 2026 veřejně prohlásil, že Moskva chystá podzimní mobilizaci hned po zářijových parlamentních volbách. Kombinace precedentu a varování z druhé strany fronty vytvořila prostředí, v němž preventivní odjezd dává lidem větší smysl než čekání na oficiální potvrzení.

Proč zrovna Gruzie, a proč tak snadno

Gruzie nabízí ruským občanům něco, co žádná jiná sousední země v takové kombinaci nemá:

• Přímá pozemní trasa přes Lars, žádné letenky, žádná víza třetích zemí.
• Roční bezvízový pobyt, zatímco obecný zákon o cizincích stanoví 90 dní ze 180, vládní nařízení zařadilo Rusko na seznam zemí s výjimkou na celých 365 dní.
• Existující zázemí, v Tbilisi i Batumi fungují ruské komunity, kavárny, coworkingová centra i školy vzniklé po vlně 2022.

Podle sčítání lidu z roku 2024 žilo v Gruzii trvale 37 715 občanů Ruské federace při celkové populaci necelých čtyř milionů. Sekundární zdroje citující dubnovou statistiku gruzínského statistického úřadu Geostat mluví už o zhruba 72 tisících, tedy téměř o dvojnásobku za necelé dva roky. I kdyby bylo skutečné číslo někde mezi, trend je jednoznačný.

Výzkum gruzínského centra CRRC potvrzuje, že hlavní motivací příchozích je bezpečí, cenová dostupnost a jednoduchost cesty. Nejde o turisty na týdenní dovolenou. Jde o lidi, kteří si přivezli notebook, psa a nejistotu, kdy se vrátí.

„Pátá kolona“, politická zkratka, ne rozsudek

Výraz „pátá kolona“ v gruzínském kontextu používá především opozice. Opoziční politik Grigol Gegelia koncem srpna požadoval přísnější hraniční režim a varoval, že desítky tisíc Rusů hledají v Gruzii útočiště, zatímco vláda nedělá nic. Jeho kolega Irakli Pavlenišvili šel ještě dál: tbilisské letiště označil za „další bránu do Mordoru“ a mluvil o zrychlené rusifikaci. Opozice zmiňuje až 40 tisíc ruských firem registrovaných v Gruzii od roku 2022, byť toto číslo zatím nemá oporu v ověřeném primárním zdroji.

Vládní strana Gruzínský sen hraje opačnou kartu. Premiér Kobachidze v srpnu prohlásil, že dveře Gruzie jsou otevřené všem turistům a že negativní kampaň na sociálních sítích je sabotáž proti zemi. Starosta Tbilisi Kaladze dodal, že návštěvníci jakéhokoli původu jsou vítáni a jejich útrata pomáhá ekonomice.

Podle nás je pravda někde uprostřed, a zároveň jinde, než ji hledají obě strany. Není důkaz, že by nynější vlna byla organizovanou infiltrací ruských agentů. Ale není ani pravda, že nekontrolovaný příliv občanů státu, který od roku 2008 okupuje dvacet procent gruzínského území, je čistě ekonomická záležitost. Každá další vlna se v Gruzii čte optikou Jižní Osetie a Abcházie, a obava, že Moskva může přítomnost svých občanů kdykoli proměnit v politickou páku, není paranoia. Je to zkušenost.

Co říkají sami Gruzínci

Nálada gruzínské veřejnosti je spíš chladná. Podle průzkumu Caucasus Barometer z roku 2024 mělo k ruským migrantům „velmi negativní“ postoj 20 % Gruzínců, „spíše negativní“ dalších 22 %. Neutrálních bylo 36 %, pozitivně se vyjádřilo jen 14 %. Čtyři z deseti Gruzínců tedy vnímají příliv Rusů negativně, a to ještě před letošní srpnovou vlnou.

Zpřísňuje se i právní rámec. Nový zákon o pracovní migraci zavádí přísnější požadavky na pracovní oprávnění cizinců; stávající pracovní migranti musí svůj status uvést do souladu s novými pravidly do 1. ledna 2027. Roční bezvízový pobyt zatím zůstává, ale politický tlak na jeho zkrácení roste s každou kolonou aut na Larsu.

Exodus bez dekretu

Letošní vlna se od té z roku 2022 liší v jednom zásadním bodě. Tehdy lidé reagovali na vyhlášený krok, Putinův dekret o částečné mobilizaci. Dnes odjíždějí na základě anticipace, šeptandy v telegramových kanálech a jednoduché logiky: pokud Kreml mobilizaci popírá stejnými slovy jako před čtyřmi lety, je rozumné nečekat na potvrzení.

Pro Gruzii to znamená, že debata o ruských migrantech přestává být otázkou statistik a stává se otázkou identity. Kolik občanů okupantského státu může malá kavkazská země pojmout, než se změní její charakter? Na tuhle otázku nemá odpověď ani vláda, ani opozice. Odpovídá na ni každý den hraniční přechod Verchní Lars, a zatím odpovídá čísly, která rostou.