Plán Rusů na zimu odhalen – balistické rakety jim nedochází, hromadí je. To nejhorší má teprve nastat

Od léta 2026 sledují západní zpravodajské služby i nezávislí analytici zvláštní vzorec. Rusko odpaluje méně balistických raket, zato výrazně víc dronů. Kdo zná průběh předchozích tří zim, rozpozná scénář okamžitě: levné bezpilotní prostředky vyčerpávají ukrajinskou protivzdušnou obranu a mapují její rozmístění, zatímco nejúčinnější munice čeká ve skladech na moment, kdy bude bolet nejvíc, na mráz, na topnou sezonu, na okamžik, kdy výpadek elektřiny a tepla zasáhne miliony lidí najednou. Podle analýzy Bloombergu, citované 21. září 2026 Ukrajinskou Pravdou, Moskva cíleně připravuje údery na elektrickou a tepelnou infrastrukturu během nadcházejících chladných měsíců.

Proč Rusku balistické rakety nedochází

Tvrzení, že Rusku dojdou rakety, zaznívá od prvních měsíců invaze. Realita je jiná. Ruský vojenský průmysl výrobu nejen udržel, ale masivně navýšil. Britský think-tank RUSI ve své únorové analýze z roku 2025 uvádí, že Rusko plánovalo vyrobit přes 750 střel 9M723 pro systém Iskander-M jen za jediný rok. Další analýza téhož institutu připomíná, že už na začátku roku 2024 disponovalo Rusko zásobou téměř 200 kusů střel Iskander 9M723 a 9M727.

K tomu přibývá zahraniční kanál. Na půdě Rady bezpečnosti OSN v květnu 2025 zaznělo, že Severní Korea od září 2023 převedla do Ruska „výrazně přes 100 balistických střel“. Nejde tedy o neomezený arzenál, ale o dostatečně velkou zásobu na to, aby Moskva mohla naplánovat sérii koordinovaných salv proti přesně vybraným cílům.

A právě v tom spočívá klíčový detail. Rusko nemusí odpálit stovky raket denně. Stačí jich několik desítek ve správný okamžik, na správné místo, tepelnou elektrárnu, rozvodnu, přenosový uzel. Zbytek práce odvede mráz.

Drony jako předehra, balistika jako úder

Kombinace dronů a balistických střel není náhoda, ale promyšlená taktika. RUSI ve své analýze zdůrazňuje, že většina jednosměrných útočných dronů bývá sestřelena; jejich primární hodnota nespočívá v ničení, ale v tom, že nutí Ukrajinu pálit drahocenné zásoby interceptorů a odhalovat pozice radarů a protiletadlových systémů.

Balistické střely pak přicházejí do už oslabené obrany. Data jsou výmluvná: z 939 odpálených Iskanderů a Kinžalů zachytila ukrajinská obrana do října 2025 pouze 227, zhruba čtvrtinu. U modernizovaných variant Iskanderu úspěšnost zachycení klesá ještě níž; v řadě útoků nebyl zaznamenán jediný intercept.

Tady se ukazuje skutečné jádro problému. Rozhodující není jen to, kolik raket Rusko nashromáždilo, ale poměr mezi tempem ruských salv a rychlostí, jakou Západ dokáže dodat interceptory. A ten poměr zatím hraje ve prospěch útočníka.

Tři zimy, jeden scénář, a každá horší

Rusko testuje zimní energetický nátlak systematicky od podzimu 2022. Organizace ACAPS zdokumentovala eskalaci v číslech:

• Zima 2022/2023: 11 kombinovaných útoků jen ve čtvrtém čtvrtletí 2022, celostátní rotační výpadky proudu.
• Zima 2023/2024: Pět velkých koordinovaných útoků, blackouty menšího rozsahu.
• Zima 2024/2025: Devět kombinovaných útoků mezi březnem a srpnem 2024, dalších pět od listopadu 2024 do ledna 2025. Blackouty se vrátily.

A pak přišla zima 2025/2026. Amnesty International zdokumentovala nejméně 256 úderů na objekty odpovědné za elektřinu a teplo jen od 25. října 2025 do 15. ledna 2026. OSN v únoru 2026 popsala téměř každodenní útoky na energetiku, zásahy v nejméně 17 regionech a pět velkých koordinovaných vln. Miliony Ukrajinců měly elektřinu jen na několik hodin denně. V Kyjevě úřady oznámily, že více než 1 100 bytových domů nepůjde tu zimu znovu napojit na centrální vytápění. Amnesty popisovala byty s teplotou kolem 12 °C a závislost lidí na vyhřívaných stanech.

Prezident Zelenskyj 16. února 2026 veřejně varoval, že Rusko chce využít „poslední dny zimního chladu“ k dalším masivním úderům. To, co Bloomberg nyní popisuje pro nadcházející zimu, není nový typ války. Je to pokus zopakovat ověřený model v situaci, kdy je ukrajinská obranná bilance ještě napjatější.

Závod o interceptory, který Západ zatím prohrává

Nedostatek střel pro systémy Patriot není jen ukrajinský problém, je to alianční krize. Lockheed Martin získal v září 2025 kontrakt americké armády na 1 970 interceptorů PAC-3 MSE v hodnotě přes 240 miliard korun. NATO už v lednu 2024 rozjelo nákup až 1 000 střel Patriot pro doplnění vlastních zásob. Raytheon v dubnu 2026 podepsal kontrakt na interceptory GEM-T přímo pro Ukrajinu.

Jenže výrobní kapacity nestačí. Lockheed chce zvýšit tempo z přibližně 600 interceptorů ročně na 2 000, to je ale víceletý průmyslový náběh, ne řešení na příští zimu. Nejrychlejší cestou proto zůstává přesměrování hotových zásob od spojenců a urgentní financování.

Mezinárodní energetická agentura IEA nabízí i druhou linii obrany: decentralizaci. Místo několika velkých tepelných elektráren, které lze vyřadit jednou raketou, budovat síť menších plynových zdrojů, baterií a mobilních jednotek. Ukrajina už není energeticky odříznutý ostrov; od synchronizace s evropskou sítí v březnu 2022 má zimní importní kapacitu 2,1 GW. Tři zbývající jaderné elektrárny pokrývají polovinu výrobní kapacity země, tedy 7,7 GW. Ale přenosové uzly kolem nich jsou zranitelné. Jeden přesný zásah do rozvodny může odpojit gigawatty od spotřebitelů, i když samotná elektrárna stojí nedotčená.

Co může udělat Západ, a co Česko

IEA formulovala šest konkrétních kroků: posílit protivzdušnou obranu, zavést pasivní ochranu kritické infrastruktury, urychlit dodávky náhradních dílů a autotransformátorů, decentralizovat výrobu elektřiny a tepla, zajistit záložní vytápění a koordinovat pomoc partnerů. Každý z nich snižuje účinek ruských salv, žádný sám o sobě problém nevyřeší.

Česko ve veřejně dohledatelných zdrojích nefiguruje mezi státy vedoucími koalici integrované protivzdušné obrany pro Ukrajinu; tuto roli mají Německo a Francie. Česká vláda akcentuje jiné priority: muniční iniciativu, výcvik pilotů a programy na obnovu kritické infrastruktury za miliardy korun. Právě ta poslední položka má pro nadcházející zimu možná větší praktický dopad, než se na první pohled zdá; každá opravená rozvodna, každý dodaný transformátor, každý záložní zdroj tepla je o jednu zranitelnost méně.

Pro Česko samotné představuje případný další kolaps ukrajinské energetiky spíš humanitární než energetický problém. Přímý přenos do české elektroenergetiky je omezený. Reálnější je tlak na přijímání dalších lidí a financování obnovy, kterou Praha už dnes podporuje.

Rusko nesází na jednu velkou salvu, ale na vytrvalost, na to, že každou zimu dokáže ukrajinskou energetiku poškodit víc, než ji spojenci stihnou opravit. Letos má k dispozici víc raket, lepší taktiku a ověřený scénář. Otázka nezní, jestli zimní kampaň přijde. Otázka zní, jak tvrdě ji Ukrajina a její partneři dokážou utlumit.