Pokrovsk a Myrnohrad po 1,5 roce padly. Rusové si otevřeli klíčovou bránu na Donbas

Necelých 50 kilometrů za téměř dva roky. Tak dlouho trvalo ruským silám dostat se od trosek Avdijivky až k administrativním hranicím Pokrovsku a Myrnohradu, dvou měst, která tvořila logistický páteřní uzel pro celou severní část Doněcké oblasti. V rozhovoru pro Radio NV Pohorilyj řekl jednoduše: „Pokrovsk, Myrnohrad, okupováno.“ DeepState obě města překreslil v administrativních hranicích do plné „červené zóny“. Přesný den a hodinu finální ztráty posledních pozic analytik veřejně neuvádí, bezpečně doložitelné je potvrzení k pátku 22. května. Tím skončila jedna z nejdelších a nejnákladnějších městských obran od začátku plnohodnotné ruské invaze.

Co dělalo z Pokrovsku a Myrnohradu klíč k Donbasu

Význam obou měst nebyl symbolický. Pokrovsk fungoval jako zásobovací a přepravní uzel, přes který proudila technika, munice i posily k ukrajinským pozicím severněji. Myrnohrad, ležící jen pár kilometrů východně, tvořil s Pokrovskem de facto jednu aglomeraci, obranný pás, který bránil Rusku rozvinout síly do volnějšího terénu za městskou zástavbou.

Pohorilyj už v únorovém rozhovoru pro Rádio Svoboda popsal, co pád aglomerace otevírá. Rusko podle něj získává dvě hlavní osy dalšího tlaku: buď směrem na Dněpropetrovskou oblast, nebo přes Rodynske a Ševčenko na menší sídla s logistickým významem. Za klíčovou prioritu označil Kostiantynivku, město, jehož dobytí by otevřelo cestu ke slovjansko-kramatorské aglomeraci, poslednímu velkému ukrajinskému městskému pásu v Doněcké oblasti.

V květnovém rozhovoru pak dodal konkrétnější operační logiku: Rusko potřebuje vytvořit zónu za dobytými městy, kam může bezpečněji zavádět vojska, zakotvit a tlačit hlouběji. Jinými slovy, samotný pád měst je teprve začátek další fáze, nikoli její konec.

Dva roky, sedmdesát metrů denně

Kampaň od Avdijivky k Pokrovsku patří k nejpomalejším územním ziskům celé války. Podle datové analýzy CSIS ruské síly postupovaly od února 2024 průměrným tempem zhruba 70 metrů denně. Číslo, které připomíná spíš první světovou válku než moderní manévrovou operaci.

Ještě 22. ledna 2026 vrchní velitel ukrajinských sil Oleksandr Syrskyj tvrdil, že obránci drží severní části obou měst a odrážejí infiltrace malých skupin. O čtyři měsíce později Pohorilyj popisuje úplně jiný obraz: rozpad klasické linie obrany, šedé zóny bez jasné kontroly, nemožnost zásobovat zbylé kapsy odporu a totální ruskou dominanci ve vzduchu díky dronům. Ostře kritizuje snahy „obnovovat“ pozice v prostoru, kam se pod palbou dělostřelectva a FPV dronů prakticky nedalo dostat. Rozpor mezi oficiální rétorikou velení a realitou na zemi byl podle všeho měsíce hluboký.

Moskva si přitom vítězství přisvojila dávno předem. Už 1. prosince 2025 Vladimir Putin po hlášení náčelníka generálního štábu Valerije Gerasimova prohlásil Pokrovsk za dobytý. Ukrajinský generální štáb to tehdy odmítl jako propagandistickou operaci cílenou na účastníky mezinárodních jednání. Kontrast je výmluvný: Kreml oznamoval vítězství půl roku před skutečným pádem, zatímco analytici z oblasti OSINT čekali na verifikaci posledních pozic.

Co čeká civilisty a co čeká frontu

Podle Doněcké oblastní vojenské správy zůstávalo v Pokrovsku ještě 7. ledna 2026 přibližně 1 250 civilistů a evakuace z města se v té době neprováděla. Kolik jich zůstalo do května, veřejné zdroje neuvádějí. Pro ty, kteří zůstali, začíná realita okupace, kterou dokumentují OHCHR i Human Rights Watch:

• Uplatňování ruského práva, svévolné zadržování, mučení a vynucená zmizení
• Nátlak na přijetí ruského pasu podle dekretu „pas, nebo odchod“, bez něj hrozí omezení práce, zdravotní péče, pohybu i majetkových práv
• Riziko deportací, nucené integrace a zabírání „nevyužívaného“ majetku

Vojensky pád Pokrovsku a Myrnohradu neznamená automatický kolaps zbytku Donbasu. Tempo ruského postupu bylo extrémně pomalé a nákladné, CSIS uvádí, že Rusko v roce 2024 zabralo asi 3 604 km² a v roce 2025 přibližně 4 831 km², ale pokrovská kampaň sama spotřebovala téměř dva roky na necelých 50 kilometrů. Bez rozpadu dalších obranných linií a logistiky je postup ke Slovjansku a Kramatorsku spíš střednědobou hrozbou než otázkou týdnů.

Brána je otevřená, průlom ne

Pád obou měst přichází v momentě, kdy americky zprostředkovaná jednání s Ruskem podle Reuters a ukrajinského ministra zahraničí Sybihy narážejí na „vyčerpání formátu“. NATO zároveň deklaruje pokračování podpory, spojenci v roce 2025 přislíbili dalších 35 miliard eur a aliance výslovně počítá s pomocí i v případě příměří. Česká vláda v lednu 2026 potvrdila pokračování muniční iniciativy v koordinační roli.

Zajímavý je i souběh s děním jinde na frontě. Pohorilyj sám poznamenává, že mediální pozornost od Pokrovsku odtekla ve chvíli, kdy se začalo mluvit o ukrajinských taktických akcích na oleksandrivském směru a o zhruba 470 km² osvobozeného území v Záporožské oblasti. Prokázat přímou operační koordinaci, ztráta na východě výměnou za zisk na jihu, z otevřených zdrojů nelze. Časový souběh je ale nápadný.

Pokrovsk a Myrnohrad jsou pryč. Rusko získalo operační prostor, lepší nástupní podmínky a propagandistický triumf. Ukrajina ztratila zásobovací uzel a musí přesunout logistiku na delší, zranitelnější trasy. Brána je otevřená, ale sedmdesát metrů denně není blitzkrieg.