„Přestali jsme vyjednávat a začali systematicky ničit,“ hlásí Rusové. Generál rozvědky prozradil, proč až teď

Leonid Rešetnikov, generálporučík ruské zahraniční rozvědky SVR ve výslužbě a někdejší šéf jejího analytického směru, to v komentáři citovaném proruskými kanály shrnul bez diplomatických kudrlinek: Rusko prý přestalo vyjednávat a přešlo k systematickému ničení ukrajinské logistiky. Nejde o oficiální prohlášení Kremlu, Rešetnikov nemá formální mluvčí roli. Ale tři a půl dekády v rozvědce a blízkost bezpečnostnímu establishmentu z něj dělají hlas, který Moskva pouští na veřejnost záměrně. Otázka není, jestli to myslí vážně. Otázka je, proč to říká právě teď.

Co znamená „systematicky ničit“ v praxi

Slovo „systematicky“ má v tomto případě měřitelný obsah. Podle databáze BlackSeaNews zaznamenaly přístavy takzvané Velké Oděsy (Odesa, Čornomorsk a Pivdennyj) jen v lednu a únoru 2026 nejméně 45 ruských útoků. Průměrně jeden zásah za den a půl. V červenci se kadence ještě zvýšila.

8. července raketa dopadla přímo do oděského přístavu. Čtyři mrtví, desítky zraněných. O dva dny později, 10. července, začala třídenní vlna úderů na Čornomorsk: palivové nádrže, skladovací terminály, přístavní infrastruktura. Kernel, největší ukrajinský exportér slunečnicového oleje, po útocích z 10.–12. července oznámil pozastavení provozu svých terminálů v Čornomorsku. Ruské ministerstvo obrany tvrdilo, že zasáhlo i muniční sklady a lodě, toto tvrzení však nemá nezávislé ověření.

Nejde jen o mola a jeřáby. V červnu poškodily ruské útoky v ukrajinském námořním koridoru dvě cizí lodě, panamskou a barbadoskou. Ukrajinské ministerstvo rozvoje komunit výslovně varuje, že cílem je civilní námořní logistika jako celek. Moskva bije na systém, který navzdory válce stále funguje: od začátku roku 2026 ukrajinské přístavy odbavily přes 27 milionů tun nákladu.

Proč až teď: Krym, Azov a mrtvá diplomacie

Rešetnikovův výrok nedopadl do vzduchoprázdna. Padl do konkrétního kontextu, který vysvětluje načasování.

Prvním faktorem je ukrajinská kampaň proti zásobování Krymu. Od konce června Kyjev otevřeně mluví o izolaci poloostrova: drony a námořní drony útočí na Kerčský most, železniční spojení, energetickou infrastrukturu i tankery zásobující Krym palivem. 9. července Reuters informoval o dalších zásazích ruských tankerů v rámci zesilující kampaně. Washington Post už 23. června citoval ukrajinské představitele, kteří izolaci Krymu označili za strategický cíl.

Druhým faktorem je diplomatická slepá ulička. Kreml v červnu oznámil, že mediační kontakty jsou pozastaveny. Mluvčí Peskov prohlásil, že Evropané se soustředí spíš na pokračování války než na mír. Reuters 9. července citoval zdroje blízké Kremlu, podle nichž Putin odmítá výzvy k jednání a zvažuje další eskalaci. Formálně Moskva stále mluví o „politicko-diplomatickém řešení“, prakticky ale krátkodobý trend směřuje jednoznačně k eskalaci.

Z ruského pohledu dává logiku bít na oděské přístavy jako na protilehlý uzel: Ukrajina útočí na zásobování Krymu ze severu, Rusko odpovídá drcením exportní logistiky na jihu Ukrajiny. Rešetnikov tuto logiku jen verbalizoval.

Obilí, burzy a české regály

10. července vyskočila cena pšenice na pařížské burze o 5,5 %. Důvod: obavy z narušení černomořských tras, tentokrát nejen ukrajinských, ale i ruských přes Azovské moře a Don. Ukrajinští činitelé varují, že při pokračování útoků mohou přístavy v Oděské oblasti přijít až o třetinu měsíční exportní kapacity.

Pro české spotřebitele to neznamená okamžitý skok cen v regálu. Ale při delším výpadku lodních tras roste tlak na ceny mouky, pečiva i krmiv, a Česko jako vnitrozemská země závislá na dovozech komodit to pocítí. Přístavy Velké Oděsy přitom nejsou jen o komerčním exportu: ještě 9. července je navštívila delegace Světového potravinového programu OSN, který přes ně nakupuje a vyváží ukrajinskou pšenici a rostlinný olej pro humanitární pomoc v Africe a na Blízkém východě. Každá zničená palivová nádrž v Čornomorsku tak má dopad daleko za hranicemi Ukrajiny.

NATO necouvá, Kyjev se brání

Ruská rétorika o „konci vyjednávání“ cílí i na západní publikum, má vyvolat dojem, že podpora Ukrajiny je marná. Fakta říkají opak. NATO na summitu v Ankaře 7.–8. července přislíbilo Ukrajině 70 miliard eur pomoci pro rok 2026 se závazkem držet srovnatelnou úroveň i v roce 2027. Česko má schválený Program Ukrajina 2026–2030, který institucionalizuje pomoc na pětileté období.

Kyjev mezitím přístavy nejen opravuje, ale i zodolňuje. Kombinace protivzdušné obrany, elektronického boje, fyzické ochrany objektů a rezervních logistických tras má udržet koridor v provozu i pod palbou. Ukrajinská přístavní správa USPA od ledna nasazuje drony na monitoring a bezpečnostní kontrolu přístavní infrastruktury. Vláda buduje modulární a pontonové mosty pro obcházení poškozených uzlů.

Signál, ne rozkaz

Rešetnikov není Kreml. Je to bývalý zpravodajec, který veřejně formuluje to, co oficiální Moskva říká opatrněji. Jeho slova o „konci vyjednávání“ a „systematickém ničení“ nejsou válečný rozkaz, jsou signálem, že tvrdá linie v ruském bezpečnostním establishmentu získává převahu. Ověřitelná realita z oděských přístavů ukazuje, že tentokrát nejde jen o slova. Ale 27 milionů tun nákladu odbavených za půl roku dokazuje něco jiného: systém, který se Rusko snaží zničit, zatím stále žije.