„Putin je rukojmím vlastní války, nikdy ji nevzdá,“ říká šéf polské rozvědky. Obětuje i ekonomiku, aby vypadal jako vítěz

Paweł Szota stojí v čele polské civilní zahraniční rozvědky AW od března 2024. Předtím vedl její ruskou sekci, zastupoval službu ve Washingtonu i Londýně. Když se koncem června 2026 rozhodl poskytnout první rozsáhlý rozhovor polským médiím, nešlo o improvizaci, šlo o záměrně vypuštěný signál. A jeho jádro je neúprosné: Vladimir Putin se stal zajatcem vlastního rozhodnutí z února 2022. Rychlé vítězství nevyšlo, čistý ústup by doma vypadal jako porážka, a tak jedinou přijatelnou variantou zůstává výsledek, který lze Rusům prodat jako úspěch. I kdyby to mělo stát roky a stovky miliard.

Proč je Putin „rukojmím“ a co to znamená

Szota používá formulaci, která zní dramaticky, ale opírá se o logiku, kterou potvrzují i další západní zpravodajské služby. Před invazí ruská FSB přecenila vlastní sítě vlivu na Ukrajině, zaměnila nespokojenost části Ukrajinců za ochotu přijmout ruskou nadvládu a dodala Putinovi analýzu, kterou chtěl slyšet. Pentagon už v březnu 2022 veřejně připouštěl, že ruský prezident není přesně informován o výkonu vlastní armády.

Výsledek: třídenní operace se změnila v tříletou válku. A Putin se ocitl v pasti. Přiznat neúspěch by znamenalo zpochybnit celý narativ, na kterém stojí jeho domácí legitimita, narativ o Rusku jako velmoci, která si bere, co jí „patří“. Szota to shrnuje jednoduše: válka se stala věcí cti a má být jednou zapsána do ruských učebnic dějepisu jako Putinův triumf.

Americká rozvědka ODNI ve své výroční zprávě z března 2026 dospěla k téměř identickému závěru: Moskva vidí málo důvodů přestat bojovat, dokud její síly dál získávají území a dokud věří, že může vnutit urovnání za svých podmínek. Estonská zahraniční rozvědka jde ještě dál, tvrdí, že Kreml mírový zájem pouze předstírá a řeči o jednáních slouží k nákupu času.

Ekonomika jako oběť na oltáři „vítězství“

Szota v rozhovoru říká explicitně: Kreml je připraven obětovat blahobyt společnosti, ekonomiku i investice. Čísla mu dávají za pravdu.

Podle dat SIPRI dosáhly ruské vojenské a válečné výdaje v roce 2025 přibližně 16 bilionů rublů, zhruba 7,5 % HDP a 38 % plánovaných vládních výdajů. Obranný sektor roste, civilní ekonomika se smršťuje. Estonská rozvědka přitom dodává důležitou nuanci: úplný kolaps ruské ekonomiky je vysoce nepravděpodobný, ale dlouhodobé přesměrování zdrojů do války systematicky podkopává všechno ostatní, od infrastruktury přes zdravotnictví po technologický rozvoj.

Pro Putina je to přijatelná cena. Ne proto, že by mu na ekonomice nezáleželo, ale proto, že alternativa (přiznat, že válka byla chyba) by stála víc. Stála by ho narativ, na kterém drží moc.

Hybridní válka jako vedlejší fronta

Szotovo varování se netýká jen Ukrajiny. Polská rozvědka registruje, jak Rusko systematicky testuje, kam až může zajít v hybridních operacích proti členským státům NATO. Sabotáže, kyberútoky, nábor levných agentů, rušení navigačních systémů. Polská armáda do března 2026 zaznamenala 308 případů narušení vzdušného prostoru a analytici hovoří o téměř stovce incidentů rušení GNSS od začátku plnohodnotné invaze.

Šéf polské vnitřní bezpečnostní služby ABW Rafał Syrysko v květnu 2026 veřejně popsal kinetické ruské akce přímo na polském území. Szota k tomu dodává, že pokud NATO reaguje převážně politicky a Moskva necítí vyšší náklad, interpretuje zdrženlivost jako pozvánku k další eskalaci.

Polsko přitom signalizuje, že se nehodlá jen bránit. Szota potvrdil, že AW disponuje i ofenzivními schopnostmi v kyberprostoru. Konkrétní obsah zůstává utajený, ale samotné veřejné přiznání je bezpečnostní signál, a nová polská strategie kyberbezpečnosti do roku 2029 počítá s dalším posilováním těchto kapacit.

Co to znamená pro Česko

Hrozba, kterou Szota popisuje, nekončí na polských hranicích. BIS ve veřejné výroční zprávě za rok 2024 píše o pokračujících aktivitách ruských služeb na českém území, o zastavených pokusech o sabotáž a o snahách testovat odolnost české kritické infrastruktury. Česká BIS i Vojenské zpravodajství se navíc podílely na společném aliančním varování před ruskými vojenskými kyberaktéry cílícími na kritickou infrastrukturu.

Česko-polská bezpečnostní součinnost má i viditelnou vojenskou rovinu, čeští vrtulníkáři operují v Polsku kvůli hrozbě průniků ruských dronů. Intenzita spolupráce zpravodajských služeb zůstává z pochopitelných důvodů neveřejná, ale směr je zřejmý: střední Evropa se připravuje na dlouhé období hybridního tlaku, ne na jednorázovou krizi.

Válka bez dohledného konce

Szota mluví o horizontu ještě několika let. Není v tom sám. Americká, estonská i polská rozvědka se shodují na tom, že Moskva nemá motivaci válku zastavit, dokud věří, že může dosáhnout výsledku prodejného jako vítězství. Mírová jednání nejsou vyloučena, ale výchozí pozice Kremlu je pro skutečný kompromis extrémně nepříznivá; jakýkoli ústupek by musel být zabalen tak, aby doma nevypadal jako prohra.

Problém tedy není jen vojenský. Je režimní. Putin si zdražil možnost přiznat neúspěch natolik, že pokračování války (s jejími mrtvými, ekonomickými náklady a mezinárodní izolací) zůstává pro Kreml levnější variantou než pravda.

Autoritářské režimy mají sklon vyrábět analýzy, které chce vůdce slyšet. V únoru 2022 to Putina zavedlo do pasti. V červnu 2026 v ní stále sedí, a podle všech dostupných hodnocení z ní nemá v úmyslu odejít.