Putin má těžkou hlavu. Zpracování ropy padlo o 14 % za půl roku. Ukrajinci pálí rafinerie rychleji, než je Rusové stíhají opravovat

V noci z 1. na 2. června vzplála rafinérie Ilskij v Krasnodarském kraji. Podle kanálu ASTRA šlo nejméně o šestnáctý zásah tohoto závodu od začátku plnohodnotné války. Krasnodarský operativní štáb potvrdil požár, rozsah škod ale nezveřejnil. Ilskij přitom není výjimka ani náhoda. Je to učebnicový příklad opotřebovací logiky, která za pět měsíců roku 2026 srazila ruskou rafinérskou kapacitu na úroveň, jakou země nezažila šestnáct let.

Čísla, která mluví za sebe

Data Bloomberg a analytické firmy OilX, citovaná serverem Charter97, ukazují jasný trend: květnové zpracování 4,58 milionu barelů denně představuje pokles o 14,4 % oproti začátku roku, kdy rafinerie jely na zhruba 5,35 milionu barelů. Absolutní propad, přibližně 770 tisíc barelů denně, odpovídá celé denní produkci středně velkého ropného státu.

Reuters mezi lednem a květnem 2026 evidoval zásahy šestnácti ruských rafinerií a odstavení třiceti pěti primárních zpracovatelských jednotek. Mezinárodní energetická agentura zároveň zaznamenala rekordně nízký ruský export ropných produktů. Nejde tedy o příběh jednoho hořícího závodu. Jde o systémový tlak, který se projevuje současně na desítkách míst.

Rok 2024 versus rok 2026: proč už opravy nestačí

Rusko není technicky neschopné opravovat poškozené rafinerie. V dubnu 2024 Reuters sledoval, jak podíl odstavené kapacity klesl z téměř 14 % na zhruba 10 % během pouhých dvou týdnů. Tehdy šlo většinou o poškození primárních destilačních kolon, relativně standardní opravy, na které existovaly náhradní díly i postupy.

Rok 2026 vypadá zásadně jinak. Rafinerie Kirishi u Petrohradu, která sama zpracovává asi 7 % ruského rafinérského objemu, stojí. Moskevská rafinerie stojí. Rjazaň stojí. Jaroslavl jede na čtvrtině kapacity. Právě tyto závody měly v minulosti vykrývat výpadky jinde v systému. Teď jsou samy mimo provoz.

Ukrajinská taktika se navíc posunula. Drony už nemíří jen na primární destilaci, ale i na sekundární a technicky složitější jednotky, krakery, reforméry a hydrotreatingové bloky. Jejich opravy jsou dražší, trvají déle a pod západními sankcemi je obtížnější sehnat potřebné komponenty. Výsledek: Rusko umí opravit jednotlivý zásah, ale nedokáže průběžně obnovovat systémovou rezervu pod tlakem opakovaných úderů.

Ilskij: šestnáctkrát a pořád dokola

Rafinérie Ilskij s kapacitou 6,6 milionu tun ropy ročně nepatří k největším ruským závodům. Přesto je strategicky důležitá jako jeden z hlavních zpracovatelů na jihu Ruska; ukrajinský generální štáb ji označuje za zdroj paliva pro ruskou armádu operující v regionu.

Únorový útok 2026 způsobil požár, který hasiči likvidovali do 19. února. Provoz se částečně obnovil. O necelé čtyři měsíce později přišel další zásah. Právě tento cyklus (opravit, znovu zasáhnout, znovu opravit, znovu zasáhnout) je podstatou kampaně. I středně velká rafinerie se stává strategickým cílem tím, že znovu a znovu váže protivzdušnou obranu, opravárenské kapacity i náhradní díly.

Podle Rady národní bezpečnosti a obrany Ukrajiny nasadil Kyjev v roce 2025 šestkrát více dálkových dronů než v předchozím roce. Výrobní kapacita segmentu dálkových úderů má v roce 2026 dosahovat ekvivalentu kolem 625 miliard korun. K tomu přibyla společná výroba dronů s Norskem i nová dohoda s Kanadou. Tempo útoků má tedy průmyslový základ, ne jen improvizaci.

Bolí to Kreml? Ano. Fatálně? Zatím ne

Finanční dopad je měřitelný. Podle ruského ministerstva financí, jehož data zveřejnila agentura TASS, spadly ropné a plynové příjmy federálního rozpočtu v lednu až dubnu 2026 meziročně o 38,3 % na 2,298 bilionu rublů. To je citelná rána pro rozpočet, v němž ropa a plyn tvoří zhruba čtvrtinu příjmů.

Jenže Rusko našlo částečnou kompenzaci. Výpadky rafinerií uvolnily víc surové ropy na export; Reuters uvádí, že ruský vývoz ropy přes západní přístavy v květnu vzrostl meziměsíčně o 15 % a dosáhl válečného maxima. Méně rafinace tedy automaticky neznamená méně peněz. Znamená ale jiné peníze: marže z prodeje surové ropy jsou nižší než z hotových produktů a domácí trh trpí. Bloomberg přes The Moscow Times hlásí nedostatky benzinu v Belgorodské a Kurské oblasti, v Rjazani, částech Moskevské oblasti i na okupovaném Krymu. Ruská vláda reagovala zákazem vývozu benzinu platným do konce července 2026.

Energetický analytik Sergej Vakulenko v komentáři pro Bloomberg upozorňuje, že rafinační rezervy jsou téměř vyčerpané. Podle nás je to klíčový posun: Rusko přestalo mít kam ustoupit. Každý další zásah teď dopadá na systém, který už nemá čím vykrývat.

Co to znamená pro Česko

Přímý dopad na české čerpací stanice je minimální. Česko je od dubna 2025 zásobováno výhradně neruskou ropou přes ropovod TAL a navazující IKL s kapacitou osm milionů tun ročně, což pokrývá celoroční spotřebu země. Fyzická závislost na ruské ropě skončila.

Nepřímý vliv přes globální trh s ropnými produkty existuje; pokud ruské rafinerie vyrábějí méně nafty a benzinu, evropské marže mohou růst. Z jednoho Ilského ale cenový šok nevznikne. Pro české pumpy jsou důležitější širší pohyby cen Brent a dieselových marží než jednotlivý požár v Krasnodarském kraji.

Kampaň proti ruským rafineriím není samospasitelný zlom, který ukončí válku. Je to ale strukturální rána, která Kremlu zdražuje každý měsíc konfliktu, a šestnáctý zásah téhož závodu ukazuje, že Kyjev má trpělivost i průmyslovou kapacitu v tom pokračovat.