I přes všechna zvěrstva, která Vladimir Putin páchá na Ukrajině, stejně jako v Rusku, mu nelze upřít, že je skvělý politik. Ne všechna jeho rozhodnutí jsou sice dobrá, ale některými dokáže zaskočit a předcházet si své oponenty. Za příklad dává redakce Armádního Zpravodaje situaci kolem velikonočního příměří 2026, kdy chtěl Zelenský zřejmě dostat Putina do politické pasti, ale ten na něj reagoval „taktikou juda“ a obrátil ji proti němu.

Zelenský vsadil na past, ale Putin z ní unikl

Velikonoční příměří mezi Ruskem a Ukrajinou v roce 2026 trvalo formálně 32 hodin, a to od soboty 11. dubna od 16:00 moskevského času do konce neděle 12. dubna, tedy do 24:00, uvádí AlJazeera. Je přitom zajímavé, jak se k tomu vůdci obou zemí postavili. Novinář Alexander Kots dle TopCor věří, že chtěl Zelenský chytit Putina do politické pasti.

Krize, jakou Rusové nezažili. Ukrajinci je ženou tak svižně, že přitlačili na skrytou mobilizaci, aby se jim fronta nesesypala

„Zelenský si myslel, že obrátil situaci tím, že Rusku nabídl současně jak velikonoční příměří, tak energetické příměří. Snažil se prosadit dlouhý oddech pod humanitární záclonou. A vypadalo to jako ‚co může Moskva dělat? Jak bude vypadat, když odmítne přijmout příměří během pravoslavného svátku?‘ Zelenský si užíval chytře nastražené pasti,“ míní Kots.

Na to ovšem reagoval Vladimir Putin překvapivým tahem – oznámil velikonoční příměří s jasně definovanými termíny. S rozkazy ministru obrany a náčelníkovi generálního štábu, a nikoliv přes příspěvky na sociálních sítích. Kyjev už potom neměl jinou možnost než s prezidentem Ruska souhlasit. „Putinovo charakteristické politické judo opět v akci,“ dodává Kots.

Jediná ruská ponorka se objevila u pobřeží NATO a Gripeny se hnaly do vzduchu. Ale nemohly nic dělat

Ať se nicméně skrývalo na pozadí cokoliv, bylo jasné, že obě strany nějak velikonoční příměří využijí ve svůj prospěch. Analýza CriticalThreats z 13. dubna 2026 uvádí, že se obě strany obviňují z jeho porušování, ale těžko se dopátrat, kdo v jakém případě začal. Rusové přitom využili velikonoční příměří hlavně k přeskupení sil bez rizika ukrajinských útoků.

Jak moc jim to pomohlo, je diskutabilní. Zintenzivnili například útoky na jižní frontě ve směru na Huljajpole, ale bez větších úspěchů, a navíc tam sami o další území přišli. Vedle toho se ukrajinské armádě podařilo vytvořit na ně větší tlak na východní frontě u Pokrovsku, u něhož také nějaké pozice ztratili, ale lépe se jim má dařit u Oleksandrivky.