Putinův režim je symbolem korupce. Ruští oligarchové hrabou miliardy z obchodních řetězců, zatímco farmáři krachují

Na jedné straně regály plné zboží a rostoucí marže obchodních sítí. Na druhé venkov, kde každý pátý zemědělský podnik skončil ve ztrátě. Čísla, která na jaře 2025 zazněla na 37. sjezdu ruské Asociace farmářů AKKOR, nakreslila obraz ekonomiky, v níž stát umí veřejně mluvit o podpoře venkova, a zároveň tiše toleruje architekturu, která z venkova odsává marži směrem nahoru. Ke konkrétním lidem, kteří na vrcholu této architektury sedí, vedou doložitelné stopy.

Kdo stojí za miliardami

Největší jednotlivý zisk v roce 2025 vykázala X5 Group, provozovatel řetězců Pjatěročka, Perekrjostok a Čižik. Čistý zisk: 94,8 miliardy rublů, tedy zhruba 24 miliard korun. Historické materiály X5 k valným hromadám uváděly jako největšího akcionáře strukturu Alfa Group a investiční platformu LetterOne, jejímiž zakladateli jsou Michail Fridman, German Chan a Alexej Kuzymičov, jména, která se v ruském oligarchickém prostředí opakují dekády.

Dnes je situace méně průhledná. X5 sama uvádí, že v souladu s prezidentským výnosem strukturu akcionářů nezveřejňuje. Historická vazba na Fridmanův okruh je nicméně doložená firemními dokumenty a nikdy nebyla veřejně popřena.

Zbylé čtyři řetězce z vybrané pětice přidaly dalších 115 miliard rublů:

• Mercury Retail Holding (Krasnoje & Běloje + Bristol): 54,5 mld. rublů, přičemž Bristol meziročně zvýšil zisk 4,3krát
• Lenta: 38,2 mld. rublů, meziroční nárůst 56 %
• O’Key: 14,3 mld. rublů
• Hyperglobus: 7,4 mld. rublů

Ne u všech pěti sítí lze vlastnickou strukturu jednoznačně propojit s konkrétními oligarchy. Nejčistší a nejlépe zdokumentovaná linka vede právě přes X5 k Fridmanovu okolí. Ale i tam, kde přímá vazba na jednoho magnáta chybí, platí totéž schéma: zisk se koncentruje v retailu, zatímco prvovýroba nese riziko.

Farmáři ztrácejí, stát přihlíží

Místopředseda Státní dumy Alexej Gordějev na sjezdu AKKOR řekl nahlas to, co ruští zemědělci cítí v účetních závěrkách: agrární sektor v roce 2025 přišel o více než 100 miliard rublů zisku, hlavně u obilí a mléka. Podle dat Rosstatu, jak je shrnul portál Agroexpert, stoupl podíl ztrátových zemědělských podniků z 18,4 na 21,8 procenta. Každý pátý podnik prodělává.

Příčiny nejsou záhadou. Řetězce tlačí na dodavatele penalizacemi, přenášejí na ně rizika a využívají slabou vyjednávací pozici farmáře, který je na odbytu přes velkou síť závislý. Ruský zákon o obchodě přitom splatnost a podmínky smluv formálně upravuje. Problém není v absenci pravidel. Problém je v tom, že se nevymáhají, nebo se vymáhají selektivně, v závislosti na tom, kdo je silnější stranou.

A právě tady vstupuje do hry slovo „korupce“. Nejde nutně o jeden prokázaný úplatek. Jde o systémovou toleranci: neprůhledné vlastnictví, slabé vynucování zákonů, přenášení rizik na slabší stranu a stát, který o nerovnováze ví, veřejně ji pojmenovává, a nechává ji běžet dál. Klientelistický model, v němž se hlídá stabilita maloobchodu víc než přežití farmáře.

Zahraniční struktury a iluze „národní ekonomiky“

Součástí příběhu je i to, kam zisky směřují. U X5 vede historická vlastnická linka do lucemburského LetterOne. O’Key byl až do března 2025 registrován v Lucembursku; teprve letos akcionáři schválili přesun do Kaliningradské oblasti. Přesné toky dividend za rok 2025 veřejně dohledatelné nejsou, ale samotný fakt, že část ekonomické kontroly nad ruskými potravinovými řetězci byla nebo stále je navázána na zahraniční jurisdikce, ukazuje na rozpor s kremelskou rétorikou o soběstačnosti a „národní ekonomice“.

Režim cizí vlastnickou stopu toleruje, dokud aktiva obsluhují ruský spotřebitelský trh a nevytvářejí politický problém. Fridman je na sankčních seznamech EU, ale jeho historická vazba na X5 nikdy nebyla důvodem k zásahu ze strany Moskvy.

Srovnání s Českem: stejný tlak, tvrdší brzdy

Tlak velkých řetězců na dodavatele není ruské specifikum. Čeští zemědělci znají obdobné stížnosti. Rozdíl je v tom, jak tvrdě stát zasahuje. Evropská směrnice 2019/633 zakazuje mimo jiné pozdní platby za rychle se kazící zboží, jednostranné změny smluv a přenos některých nákladů na dodavatele. Česká transpozice šla ještě dál: ÚOHS rozšířil okruh regulovaných subjektů na stovky firem a vztáhl ochranu na celý zemědělsko-potravinový řetězec.

V Rusku obdobné limity na papíře existují. Ale papír v zemi, kde antimonopolní úřad FAS nemá politickou sílu jít proti firmám napojeným na mocenské struktury, váží méně než smlouva, kterou farmář podepíše pod tlakem, protože nemá jinou volbu.

Co to znamená pro ruskou potravinovou bezpečnost

Bezprostřední hrozba prázdných regálů nehrozí. Rusko je stále velkým producentem obilí a řada komodit se na domácím trhu udrží. Reálnější riziko je pomalejší a zákeřnější: klesající investice do prvovýroby, opouštění méně rentabilních plodin, rostoucí závislost na dovozu u citlivých komodit. Příkladem jsou brambory; podle agentury Interfax dovoz z Egypta do Ruska v posledních obdobích prudce rostl, zatímco domácí farmář ztrácí odbytovou pozici.

Válka a sankční ekonomika tento trend zesílily. Domácí retail se stal hlavním kanálem, přes který se přerozděluje marže, a ti, kdo kanál ovládají, na tom vydělávají víc než kdy dřív.

Putinův systém neumí, nebo nechce, chránit rentabilitu vlastní prvovýroby dřív než marži silných hráčů. A právě v tom je jeho nejpřesnější definice: ne jeden úplatek, ale celá architektura, která bohatství systematicky přesouvá od těch, kdo produkují, k těm, kdo distribuují.