Rafinerie v Rjazani je na kolenou a Ukrajinci ji nepřestávají ničit. Benzinová krize v Rusku se neustále prohlubuje

Požár, který v noci na 6. září 2026 zachvátil areál Rjazaňského ropného závodu, nebyl žádným překvapením, byl šestnáctým úspěšným zásahem od března 2024. Podle analýzy záběrů monitorovací skupiny Exilenova+ hořela jednotka Isomalk-2-LIN-800, technologie vyrábějící vysokooktanovou složku benzinu. Tutéž jednotku drony zasáhly už v prosinci 2025, jak tehdy potvrdila Deutsche Welle. Opravili ji, znovu ji spustili, a znovu ji ztratili. Právě v tom spočívá logika ukrajinské strategie: netrefit jednou a odejít, ale vracet se tak dlouho, dokud se opravy nevyplatí.

Chronologie rozkladu

Rjazaňská rafinérie, oficiálně Rjazaňský NPP, součást impéria Rosněfti, patřila k páteři ruského palivového systému. V roce 2024 zpracovala 13,1 milionu tun ropy, což představovalo zhruba 4,9 % celkového ruského rafinérského výkonu. Vyráběla benziny AI-92 a AI-95 i motorovou naftu environmentální třídy K5 a zásobovala centrální Rusko včetně okolí Moskvy.

Pak přišel květen 2026. 15. května masivní dronový úder poškodil tolik klíčových destilačních jednotek, že analytici z Dnipro OSINT odhadli vyřazení na 90 až 100 % kapacity. Závod se pokusil o částečný restart, ale 29. července Reuters oznámil úplné zastavení zpracování ropy po dalším útoku. O pět dní později, 3. srpna, satelitní snímky potvrdily, že dvě ze čtyř hlavních atmosférických destilačních jednotek, AVT-3 a AVT-4, jsou vyřazené.

A 6. září přišel další úder. Znovu na stejný benzinový uzel. Přesný rozsah škod se teprve vyhodnocuje, ale samotný fakt, že Ukrajina opakovaně trefuje identický cíl, vypovídá o dvou věcech: Rusové jej považují za natolik důležitý, že ho opravují, a Ukrajinci to vědí.

Proč právě Rjazaň

Rafinérie není jen továrna. Je to uzel v potrubním systému, který ukrajinské ministerstvo obrany v květnu popsalo jako „prstenec“ ropovodů a produktovodů kolem Moskvy. Rjazaňský závod do tohoto prstence dodával benzin, naftu i letecké palivo. Každý úspěšný zásah proto neznamená jen hořící nádrž v Rjazani, znamená prázdnější potrubí směrem k hlavnímu městu.

Ukrajinská strategie cílení na rafinérie není nahodilá. Opakované údery na tentýž závod ukazují prioritizaci: nejde o to zasáhnout co nejvíc objektů, ale nedovolit klíčovým uzlům návrat do plného provozu. Uniklé interní dokumenty Rosněfti, které v dubnu analyzoval portál Defence24, popisují pokusy o pasivní ochranu rafinérií proti dronům. Samotná existence takového dokumentu potvrzuje, že Rusko problém vnímá jako systémový. Řešení ale zjevně nefunguje, šestnáctý úspěšný zásah na jedinou rafinérii mluví sám za sebe.

Benzinová krize, kterou přiznal i Putin

Důsledky se neprojevují jen v satelitních snímcích hořících areálů. Projevují se na čerpacích stanicích po celém Rusku.

28. června 2026 Vladimir Putin veřejně přiznal problémy se zásobováním pohonnými hmotami v regionech a oznámil zřízení speciální pracovní skupiny. To samo o sobě je pozoruhodné, Kreml nerad přiznává domácí slabiny. Ale realita na pumpách nedávala jinou možnost. V srpnu se v Moskvě vrátily fronty na benzin dlouhé až kolem kilometru a čerpací stanice znovu zavedly limity prodeje. Reuters na konci srpna uvedl číslo, které situaci shrnuje nejostřeji: ruská výroba benzinu pokrývala jen asi 70 % domácí poptávky.

Kreml reaguje nouzovými opatřeními:

• Zákaz exportu pohonných hmot, aby vše zůstalo na domácím trhu
• Přesuny dodávek mezi regiony
• Dovozy paliv, paradox pro zemi, která se prezentuje jako energetická supervelmoc
• Limity prodeje na čerpacích stanicích v hlavním městě

Žádné z těchto opatření neřeší příčinu. Řeší jen symptomy. A dokud drony létají, příčina se bude opakovat.

Co to znamená pro Evropu a Česko

Česko a Evropská unie už nejsou na ruských rafinovaných produktech přímo závislé, unijní sankce zakazují dovoz ropných produktů odvozených z ruské ropy. Přímé fyzické riziko nedostatku tedy nehrozí.

Nepřímý dopad ale existuje. Agentura S&P Global v červenci upozornila, že výpadky ruské rafinace v kombinaci s exportními zákazy utahují globální trh s naftou a Evropa patří mezi regiony, které to pocítí na rafinérských maržích nejvíc. Pro českého řidiče to znamená, že cena nafty na tuzemských pumpách může odrážet napětí na světovém trhu, i když žádný litr ruského paliva do Česka fyzicky nedorazí.

Válka opotřebení hluboko v zázemí

Údery na rafinérie samy o sobě válku neukončí. Ale mění její ekonomiku. Každá oprava stojí peníze a čas, každý den odstávky znamená méně paliva pro civilní trh i pro armádu, každý dovoz benzinu je přiznání, že domácí systém nestačí. Ukrajina tímto způsobem přesouvá část tlaku z fronty hluboko do ruského zázemí a nutí Moskvu řešit dilema, které nemá dobré řešení: opravit a čekat další zásah, nebo nechat rozbitý uzel ležet a přijít o kapacitu natrvalo.

Rjazaňská rafinérie stojí 200 kilometrů jihovýchodně od Moskvy. Hoří tam šestnáctkrát za dva a půl roku. A fronty na benzin v hlavním městě jsou čím dál delší.