„V armádě už bych sloužit nechtěl.“ Rakousko chce referendum o prodloužení základní vojenské služby

Únor 2026, gymnázium BG Gallus v rakouském Bregenzu. Novináři místního listu Die NEUE obcházejí maturitní třídu s jednoduchou otázkou: co říkáte na delší vojnu? Odpovědi jsou stručné a skeptické. Jeden z anonymních studentů to shrnul větou, která se rychle rozšířila: „V armádě už bych sloužit nechtěl.“ Není to výrok generála ani politika, je to hlas osmnáctiletého kluka, kterého by se reforma dotkla jako prvního. A právě v tom spočívá jádro sporu, který Rakouskem hýbe už půl roku. Na jedné straně expertní komise a armádní velení, které volají po více vycvičených lidech. Na druhé generace, která má k prodlužování služby zásadní výhrady.

Co přesně kancléř Stocker navrhl

Christian Stocker přišel v únoru 2026 s plánem uspořádat celostátní lidové dotazování, takzvanou Volksbefragung. Nejde o klasické referendum v českém slova smyslu. Podle článku 49b rakouské spolkové ústavy je Volksbefragung politicky významná, ale právně nezávazná; o jejím vypsání rozhoduje Národní rada a výsledek parlament k ničemu nezavazuje.

Klíčový detail: Stocker nechtěl nechat občany hlasovat o tom, zda službu prodloužit, nebo zachovat dnešních šest měsíců. Současný stav neměl být jednou z variant. Rakušané měli vybírat mezi dvěma modely prodloužení, které navrhla expertní Wehrdienstkommission zřízená už v červnu 2025. Preferovaný model „Österreich Plus“ počítal s osmi měsíci základní služby a dvěma měsíci povinných milicionářských cvičení. Šlo tedy spíš o výběr formy prodloužení než o otázku, zda vůbec měnit status quo.

Od referenda k vládnímu kompromisu

Jenže politická realita Stockerův plán předběhla. Ministryně obrany Klaudia Tannerová už v březnu tlačila na rozhodnutí do léta s tím, že reforma musí začít platit od roku 2027. V červnu pak sám kancléř přiznal, že pro Volksbefragung nemá v koalici většinu. Referendum se tak nikdy nevypsalo.

Místo něj přišel 27. července 2026 vládní kompromis, který obešel lidové hlasování a zamířil rovnou do parlamentu. Výsledný model vypadá takto:

• Základní služba: 6 měsíců (beze změny)
• Povinná cvičení: 3 měsíce, z toho část bezprostředně po službě a zbytek rozložený do 10 let
• Celkem: 9 měsíců vojenské povinnosti
• Účinnost: od 1. ledna 2027

Oproti expertnímu doporučení 8+2 je to kompromis, kratší základní výcvik, ale delší cvičení. Ženy do povinné služby zahrnuty nebyly, ačkoli se mezi „vývojovými modely“ objevily i genderově neutrální varianty.

Generační propast v datech

Bregenská anketa mezi maturanty není reprezentativní. Ale není ani osamocená. Podle Ö3-Jugendstudie z roku 2026 odmítá prodloužení vojenské služby plných 66 % rakouské generace Z. Téměř polovina způsobilých mladých mužů si už dnes volí civilní službu (Zivildienst) místo kasáren.

Na druhé straně stojí čísla z průzkumu ministerstva obrany, kde brannou povinnost jako takovou podporuje 73 % respondentů. Rozdíl je v tom, kdo odpovídá. Starší generace, která vojnou prošla v dobách studené války, ji vnímá jako samozřejmost. Mladí, kteří by měli reálně nastoupit, vidí věc jinak.

A právě tady naráží reforma na problém, který přesahuje armádu. Rakousko současně řeší demografický tlak na civilní službu: poptávka po civilních služebnících ve zdravotnictví a sociálních službách roste, zatímco populační ročníky slábnou. Prodloužení vojenské služby znamená, že méně mladých mužů bude k dispozici pro Zivildienst, a naopak. Stát tak balancuje mezi obranou a sociálním systémem.

Jak je na tom zbytek Evropy

Rakousko není jediné, kde se o délce služby debatuje. Bezpečnostní situace po ruské agresi proti Ukrajině, která trvá už více než čtyři roky, proměnila obranné myšlení celého kontinentu.

• Švýcarsko drží povinný model s 18týdenním základním výcvikem a následnými opakovanými cvičeními.
• Německo povinnou službu v roce 2011 pozastavilo a nabízí dobrovolnou službu na 7 až 23 měsíců.
• Švédsko brannou povinnost obnovilo v roce 2018 kvůli zhoršené bezpečnosti a nedostatku lidí v dobrovolném systému; základní výcvik trvá 9 až 15 měsíců.
• Lotyšsko zavedlo zákonem z roku 2023 jedenáctiměsíční službu národní obrany.
• Slovensko povinnou službu v míru ukončilo od ledna 2006.
• Česko má brannou povinnost zakotvenou v zákoně, ale v míru funguje odvodní řízení výhradně dobrovolně. Armáda stojí na profesionálním modelu, aktivní záloze a dobrovolném vojenském cvičení.

Společný rys zemí, které službu obnovily nebo prodloužily: nejde jen o přidání měsíců, ale o přestavbu celého personálního systému, od náboru přes výcvik až po správu záloh.

Neutralita neznamená nečinnost

Rakouská bezpečnostní strategie z roku 2024 to říká otevřeně: neutralita není překážkou spolupráce v rámci EU, ale není ani zárukou bezpečnosti sama o sobě. Dokument výslovně zmiňuje ruskou agresi, hybridní hrozby, kybernetické útoky i riziko blackoutů. Bundesheer potřebuje víc lidí, víc cvičení a funkční milici. Bez obnovených povinných cvičení záložních sil expertní materiály popisují připravenost armády jako nedostatečnou.

Reforma od ledna 2027 je pokus tento deficit řešit, aniž by se čekalo na výsledek hlasování, které se ukázalo politicky neprůchodné. Zda devět měsíců stačí na to, aby neutrální země uprostřed Evropy dokázala současně udržet armádu, milici i civilní službu bez personálního propadu, ukáže až praxe prvních odvedených ročníků.