Ruská armáda narazila jako nikdy, její taktika selhává. Ukrajinci drží neprostupný val a berou si zemi u Lymanu zpět

Tři dny po sobě, 19., 20. i 21. září 2026, nezaznamenal americký Institut pro studium války (ISW) na lymanském směru jediný potvrzený ruský postup. Nula kilometrů. Nula obcí. Ruské síly, které ještě před několika týdny tlačily od severu k Lymanu s ambicí obejít nejsilnější ukrajinskou obrannou linii v Donbasu, teď samy ustupují z pozic, o které bojovaly měsíce. A na druhé straně fronty stojí 3. armádní sbor Ozbrojených sil Ukrajiny, jehož velitel Andrij Bileckyj tvrdí, že severní ruská kleště byla „operačně poražena“.

Co je operace Vivaldi a co přinesla

Vivaldi není kódové jméno jednoho protiútoku. Je to koordinovaná operace, kterou 3. armádní sbor spustil v několika fázích a která k 20. září vrátila pod ukrajinskou kontrolu 125 km², z toho 50 km² bylo přímo deokupováno. Osvobozeny byly obce Šandryholove a Derylove, plná kontrola byla obnovena nad Drobyševem. ISW už 15. září pracoval s nižším číslem 85 km², od té doby se zisky rozšířily.

Klíčové je, co Vivaldi udělala s ruským výběžkem severně od Lymanu. Ten měl sloužit jako odrazový můstek pro obchvat slovjansko-kramatorské linie, jedné z nejsilnějších ukrajinských pozic v celém Donbasu. Výběžek je teď z velké části zlikvidovaný. Rusové přišli o mostky přes Nitrius, o pozice jihovýchodně od města a jejich situace severně od Kolodjazů se den ode dne zhoršuje.

Proč ruská taktika narazila na zeď

Ruské velení u Lymanu muselo opustit klasické frontální útoky a přejít na infiltrační taktiku, tedy malé pěší skupiny, které se pokoušejí proniknout mezerami v obraně. ISW výslovně uvádí, že důvodem jsou ukrajinské fortifikace a dronová obrana, které větším jednotkám nedávají šanci.

Jenže ani infiltrace nefungují. Ukrajinci jim vzali podmínky k úspěchu hned v několika vrstvách:

• Logistika pod palbou. Údery do hloubky 50 až 120 km za frontovou linií zasáhly ruské zásobovací trasy, velitelské body a sklady paliva pro systémy elektronického boje.
• Informační ticho. Přísná operační bezpečnost znamenala, že Rusové o směru a načasování protiútoků nevěděli, dokud na ně nenarazili.
• Kupole elektronického boje. Ukrajinský elektronický boj vytvořil nad oblastí operace ochrannou zónu, která oslabila ruské drony a komunikaci.
• Roboti místo pěchoty. Podle 3. armádního sboru pozemní robotické systémy během Vivaldi pokrývají až 80 % potřeb pěchoty a 90 % evakuací na předním okraji. To radikálně snižuje lidské ztráty a zvyšuje tempo.

Výsledek: Rusko nedokáže převést drobné průniky do stabilního územního zisku. Armáda, která se prezentuje jako druhá nejsilnější na světě, nedokáže na jednom z klíčových směrů postoupit ani o metr.

Neprostupný val není betonová linie

Když se mluví o ukrajinské obraně u Lymanu, nejde o jednu příkopovou linii z první světové války. Je to vrstvený systém: fortifikace, dronové roje, dělostřelecké a letecké ničení logistiky, protivzdušná ochrana a elektronický boj. Každá vrstva sama o sobě by nestačila. Dohromady vytvářejí prostor, ve kterém se ruské útoky rozpadají dřív, než dosáhnou cíle.

Rusko se pokouší kompenzovat pozemní neúspěchy eskalací vzdušných úderů. V noci z 20. na 21. září nasadilo 172 útočných prostředků včetně 64 reaktivních dronů typu Šáhid. Ukrajinské vzdušné síly hlásí 148 neutralizovaných cílů. Masivní dronové vlny ale samy o sobě nevyřeší problém na zemi, nezaberou vesnici, neposunou frontovou linii.

Lyman není celá fronta, ale je klíčový

Bylo by naivní tvrdit, že ruská armáda selhává všude. Na pokrovském směru Generální štáb 21. září evidoval 33 útoků za jediný den, nejvíc na celé frontě. Od 1. srpna tam Rusko udržuje průměrné tempo 32 útoků denně. Tlak pokračuje i u Dobropillje.

Lyman je ale jiný příběh. Je to jedno z mála míst, kde Ukrajina nejen brání, ale aktivně získává zpět území. A strategicky jde o zásah do samotného jádra ruského plánu: obchvat pevnostní linie od severu přes Lyman a Svjatohirsk. Tento plán se teď rozpadá rychleji, než Kreml veřejně přiznává. Ruská propaganda sice hlásí úspěchy u Lymanu a Svjatohirsku, ale ISW je opakovaně označuje za nepodložené a přehnané.

Co to znamená pro válku a pro Česko

Šéf české BIS Michal Koudelka v rozhovoru pro The Guardian, který převzala ČT24, varoval, že ruský test NATO může přijít „v řádu měsíců, ne let“. Lokální neúspěch u Lymanu sice narušuje obraz ruské nezastavitelnosti na zemi, ale Koudelkovo varování míří jinam, na hybridní operace, sabotáže, drony a vlivové kampaně. Rusko zůstává hrozbou i tehdy, když jeho pěchota stojí na místě.

Na diplomatické rovině situace u Lymanu posiluje Kyjev. Zelenskyj po hovoru s Trumpem 20. září mluvil o „diplomatické dynamice“ a připravované schůzce v New Yorku. Podle Reuters je na stole energetické příměří, tedy omezení útoků na ruské rafinerie výměnou za zastavení ruských úderů na ukrajinskou energetiku. Generální štáb přitom uvádí, že po nedávném zásahu moskevského ropného závodu je mimo provoz už více než 45 % projektovaných kapacit ruského ropného zpracování. Ukrajina nejedná z pozice státu, kterému se hroutí fronta. Jedná z pozice obránce, který dokáže Rusko brzdit na zemi i pálit jeho ekonomickou páteř.

Operace Vivaldi nezlomila průběh celé války. Ale na lymanském směru předvedla něco, co ruské velení nečekalo: kombinaci hlubokých úderů, robotizace, elektronického boje a staré dobré operační kázně, která proměnila ruský útočný výběžek v past.