Ruská ekonomika pohřbívá vlastní budoucnost. Kremlu se hroutí obraz supervelmoci, zatímco na frontě přešlapuje na místě

Čísla, která v září zveřejnil Rosstat a shrnul deník Kommersant, vypadají jako rentgen ekonomiky, která si pod pláštěm válečného boomu pomalu rozežírá vlastní kosti. Rusko za první pololetí letošního roku investovalo do fixního kapitálu 16,22 bilionu rublů, meziročně o 9,9 procenta méně. V prvním čtvrtletí šlo o propad 14,3 procenta, ve druhém se sice zmírnil na 6,6 procenta, ale trend je jednoznačný: pět po sobě jdoucích kvartálů poklesu. Kreml přitom utápí v armádě a zbrojním průmyslu takové sumy, že by se za ně dala modernizovat celá civilní ekonomika. Jenže na frontě za ty peníze nekupuje vítězství, kupuje stagnaci.

Stroje a zařízení jdou stranou

Nejvarovnější signál se skrývá ve struktuře investic. Podíl výdajů na stroje, zařízení a dopravní prostředky u velkých a středních firem klesl z 35,6 na 33,1 procenta. Investice do IT a telekomunikačního vybavení spadly z 3,2 na 2,9 procenta. To nejsou abstraktní tabulky, jsou to obráběcí centra, která se nekoupí, servery, které se nepostaví, a výrobní linky, které zůstanou na úrovni roku 2024.

Sektorový pohled je ještě drsnější. Zpracovatelský průmysl zaznamenal pokles investic o 13,5 procenta, informační a komunikační činnosti o 22,8 procenta, věda a technika o 24 procent. Saldo zisků a ztrát firem v prvním pololetí kleslo meziročně o 13,3 procenta. Firmy tedy mají méně vlastních peněz na obnovu, a zároveň si kvůli vysokým úrokům těžko půjčují.

Centrální banka Ruska drží klíčovou sazbu na úrovni, při které je inflace stále 5,98 procenta, daleko od cíle čtyř procent. Guvernérka Elvira Nabiullinová po červencovém zasedání tvrdila, že investice nezávisí jen na sazbě, ale hlavně na vlastních zdrojích firem. Jenže právě ty vysychají. Vysoké sazby problém násobí, ne řeší.

Dvojí ekonomika, jedno Rusko

Finský institut BOFIT popsal ruskou ekonomiku jako rozštěpenou na dvě části. Odvětví napojená na válku (zbrojovky, opravny techniky, výroba munice) v roce 2025 vykázala růst přidané hodnoty o 20 procent. Ostatní zpracovatelský průmysl? Plus 0,4 procenta. Téměř nula.

Tato polarizace vysvětluje, proč může HDP na papíře ještě mírně růst, zatímco reálná ekonomika chřadne. Sama centrální banka v srpnu snížila prognózu růstu HDP pro rok 2026 na 0,0 až 1,0 procenta a odhad hrubé tvorby fixního kapitálu na minus 1,5 až plus 0,5 procenta. To není obraz supervelmoci, která expanduje. Je to obraz státu, který udržuje výkon z donucení.

Rozpočtový deficit za první pololetí 2026 dosáhl 5,7 bilionu rublů, tedy 2,7 procenta HDP. Likvidní aktiva Národního fondu bohatství, kdysi pohodlný polštář, klesla z 6,5 procenta HDP před invazí na 1,8 procenta na konci roku 2025. Podle KSE Institute sice vyšší ceny energií přinesly Moskvě v březnu až červnu exportní bonus nejméně 35,7 miliardy dolarů, ale část spolykaly domácí dotace na paliva a opravy rafinerií poškozených ukrajinskými údery. Ani dražší ropa už válku nefinancuje zadarmo.

Na frontě za hodně peněz málo muziky

Analytici z Institute for the Study of War hodnotí ruskou jarní a letní ofenzivu 2026 jako operačně neúspěšnou. Žádný průlom, žádné rychlé zhroucení ukrajinských linií. V srpnu 2026 Rusko získalo nebo upevnilo pozice na zhruba 90 čtverečních kilometrech. Ve stejném měsíci roku 2025 to bylo přes 505 čtverečních kilometrů, pětinásobek.

Hlavní tlak v Doněcké oblasti přinesl jen marginální posuny. Ani po měsících bojů Rusko nedokončilo dobytí Kostjantynivky. Už k 5. červnu ISW uváděl, že Ukrajina v dubnu a květnu osvobodila více území, než Rusko zabralo. Tempo ruského postupu se zpomalilo do bodu, kdy obří náklady na živou sílu a techniku přinášejí výsledky sotva viditelné na mapě.

Právě tady se ekonomika a fronta protínají. Válka vytahuje pracovní sílu, rozpočet i průmyslové kapacity do zbrojní výroby. To krátkodobě drží část průmyslu, ale současně dusí civilní investice a technologickou obnovu. Rusko za vysoké ztráty kupuje jen omezené územní zisky, a za každý další měsíc války platí víc.

Co to znamená pro Česko a Evropu

Česká bezpečnostní strategie i obranná strategie ministerstva obrany označují Rusko za nejvážnější dlouhodobou hrozbu. Slabší ruská ekonomika může snižovat schopnost vést široce rozkročené konvenční operace, ale nevylučuje hybridní tlak, sabotáže ani zastrašování. Hrozba se mění, nemizí.

Analytici z Re:Russia srovnávají současný investiční propad s krizovými roky 1998 a 2009. Polský think-tank OSW čte ruskou ekonomiku jako stagnaci s rizikem recese. BOFIT upozorňuje, že válečně tažené investice samy o sobě nezvyšují budoucí růstový potenciál, protože velká část vyrobených investičních statků je fakticky spotřebována na frontě; tanky, munice a opravené obrněnce se nevrátí do civilního oběhu.

Supervelmoc na dluh

Rusko dnes nevypadá jako ekonomika před kolapsem. Vypadá jako stát, který si systematicky ukusuje z vlastního průmyslového zítřka. Nízké veřejné zadlužení a domácí financování deficitu mu dávají čas, ale ne budoucnost. Každý měsíc války přesouvá zdroje z modernizace do spotřeby, z civilních fabrik do zbrojovek, z investic do deficitu.

Kreml si může obraz supervelmoci udržovat propagandisticky ještě dlouho. Ekonomická realita mu ale pod rukama tiše eroduje, a na frontě se to už projevuje tempem postupu, které by si žádná skutečná supervelmoc nemohla dovolit vydávat za úspěch.