Rusko chtělo opotřebovací válku, ale teď zjišťuje, že v ní nedokáže pokračovat a nemá plán B

Když ruská armáda na jaře 2022 nedokázala obsadit Kyjev ani svrhnout ukrajinskou vládu, Kreml přepnul na jiný typ konfliktu. Místo rychlého průlomu zvolil systematické ničení lidí, techniky, infrastruktury, energetiky a ekonomické výdrže protivníka. Analytici z washingtonského CSIS tento model nazývají „grinding war“, tedy drtivou válku: pomalý, krvavý tlak s předpokladem, že Ukrajina bez dostatečné podpory zeslábne dřív než Rusko. Jenže v červnu 2026 se ukazuje, že právě ten klíčový předpoklad přestává platit. Západ neustoupil, Ukrajina nezkolabovala a ruský rozpočet začíná praskat ve švech.

Co je opotřebovací válka a proč na ni Moskva vsadila

Opotřebovací válka není strategie z nouze, je to vědomá sázka na hloubku zdrojů. Rusko historicky spoléhalo na to, že dokáže snášet ztráty déle než protivník. Sovětský svaz to předvedl ve druhé světové válce, v menší míře v Afghánistánu. Tentokrát ale cena nemá historickou paralelu. CSIS odhaduje, že ruské bojové ztráty na padlých jsou v této válce více než sedmnáctkrát vyšší než sovětské ztráty v Afghánistánu a jedenáctkrát vyšší než v každé z čečenských válek.

Logika za tím byla jednoduchá: Rusko má větší populaci, větší armádu, větší zásoby sovětské techniky a příjmy z ropy a plynu. Stačí tlačit, ostřelovat energetickou infrastrukturu, vyčerpávat zásoby munice a čekat, až západní podpora ochabne. Jenže tato rovnice měla jednu proměnnou, kterou Kreml podcenil, a to odhodlání a institucionální kapacitu Západu financovat druhou stranu konfliktu.

Rozpočet, který začíná škrtit

Tvrdá čísla mluví jasně. Podle SIPRI dosáhly ruské vojenské výdaje v roce 2025 přibližně 190 miliard dolarů, tedy 7,5 % HDP a plných 20 % vládních výdajů. To je úroveň, která deformuje celou ekonomiku, od zdravotnictví přes infrastrukturu po sociální výdaje.

A přesto Moskva na rok 2026 plánovala snížení: vojenský rozpočet počítá s 14,9 bilionu rublů oproti zhruba 16 bilionům v předchozím roce. Nejde o signál míru. Jde o signál, že stávající tempo je neudržitelné. Analýza SIPRI výslovně zmiňuje tlak na efektivitu nákupů a úspory v armádních zakázkách; jinými slovy, Rusko si nemůže dovolit kupovat válku za stejnou cenu jako dosud.

Srovnání se Západem je přitom drtivé. Jen evropští spojenci NATO a Kanada utratili v roce 2025 za obranu přes 574 miliard dolarů. K tomu EU finalizovala úvěrový balík 90 miliard eur pro Ukrajinu na roky 2026–2027 a evropské státy v prvních měsících roku 2026 držely vojenské alokace pro Kyjev kolem dvou miliard eur měsíčně. Rusko táhne jednu válečnou ekonomiku. Západ skládá desítky ekonomik dohromady.

Západ, který neustoupil a institucionalizoval pomoc

Summit G7 v Évian 15.–17. června 2026 přinesl víc než obvyklé deklarace. Lídři potvrdili další dodávky protivzdušné obrany, interceptorů a zbraní s dlouhým dosahem. Klíčový posun: poprvé se vážně hovoří o licencích pro výrobu protibalistických systémů přímo na Ukrajině. To mění charakter konfliktu zásadním způsobem.

Část budoucích výrobních kapacit se totiž přesouvá do zemí NATO a EU. Evropský parlament schválil, že 60 miliard eur z úvěrového rámce má posilovat obranné kapacity a nákupy z ukrajinských, unijních a obranných průmyslů zemí EHP/ESVO. Kinetický útok na takové kapacity na území členského státu NATO by už nebyl útokem na Ukrajinu, byl by zásahem na alianční území s rizikem reakce podle článku 5.

Do 48 hodin po summitu přišla konkrétní materializace: Británie 18. června oznámila balík za 750 milionů liber zahrnující 150 tisíc ukrajinsky vyráběných dronů a více než 350 střel protivzdušné obrany a radarů. Summitová rétorika se proměnila v dodávky rychlostí, která ještě před dvěma lety nebyla obvyklá.

Právě tady se láme ruský předpoklad. Opotřebovací válka funguje, jen pokud protivník nemá odkud doplňovat. Ukrajina doplňuje, a zdroje, ze kterých čerpá, jsou mimo dosah ruských raket.

Kapotňa: válka dorazila do Moskvy

16. června 2026, v den, kdy lídři G7 jednali o dalších dodávkách pro Kyjev, ukrajinský dron zasáhl rafinérii v moskevské čtvrti Kapotňa. Podle Reuters útok poškodil hlavní zpracovatelskou jednotku, která tvoří 53 % kapacity závodu, největšího dodavatele paliv pro Moskevskou oblast. Provoz byl dočasně zastaven. Ruské úřady požár potvrdily, oběti nehlásily.

Praktický dopad je citelný, ale symbolický ještě víc. Konflikt přestal být záležitostí vzdálené fronty. Moskevští obyvatelé viděli požár rafinérie na obzoru svého města. Pro režim, který svým občanům léta prezentoval „speciální vojenskou operaci“ jako kontrolovanou záležitost, je to nepříjemná trhlina v narativu.

A právě schopnost Ukrajiny zasahovat ruské zázemí hluboko za frontou představuje třetí pilíř tlaku, který ruskou strategii podkopává. Kreml nemůže zničit ukrajinské výrobní kapacity přesunuté do NATO, nemůže zastavit tok západních financí a nedokáže ochránit ani vlastní metropolitní infrastrukturu.

Co to znamená pro Česko a co dál

Pro Českou republiku je přímé vojenské ohrožení nepravděpodobné; NATO na východním křídle výrazně posílilo odstrašení a Bezpečnostní strategie ČR z roku 2023 s ruskou hrozbou explicitně počítá. Pravděpodobnější je nárůst hybridních, kybernetických a dezinformačních tlaků, na které česká vláda reagovala novým akčním plánem proti hybridním hrozbám schváleným na jaře 2026.

Energeticky je Česko v lepší pozici než před třemi lety. Podle MPO klesla energetická dovozní závislost na Rusku na 11,3 % v roce 2024 a od dubna 2025 je republika zásobována výhradně neruskou ropou přes ropovody TAL a IKL. Riziko ale zůstává nepřímé: EU v roce 2025 stále dovážela z Ruska asi 13 % plynu, takže další sankce mohou hýbat velkoobchodními cenami i bez fyzického výpadku dodávek do Česka.

Otázka, kterou si v červnu 2026 klade každý analytik, zní: může rostoucí cena pokračování přinutit Moskvu k serióznějším jednáním? G7 v Évian potvrdila jak vojenskou podporu, tak sankční tlak. Británie na summitu tlačila na zastavení bojů a jednání od současné linie kontaktu. Růst nákladů na pokračování války střednědobě zvyšuje pravděpodobnost, že Kreml bude muset hledat východisko, ale bezprostřední dohoda za rohem není.

Slepá ulička, v níž se Rusko ocitá, nevzniká tím, že by mu náhle došly všechny zdroje. Vzniká tím, že každý další měsíc stejné strategie kupuje méně za více, a žádná veřejně dohledatelná alternativa, ať už širší mobilizace, ostřejší válečná ekonomika, nebo přijetí příměří, se na stole neobjevuje. Kreml vsadil na to, že vydrží déle. Zatím to vypadá, že se přepočítal.